Jan Čep (1902–1974), jehož Šalda nazval „básníkem jitřního zraku“, patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století. Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu bylo Čepovo dílo umlčováno. Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, tak mohlo být zveřejněno jen v samizdatu a knižní podoby se dočkalo až po roce 1989. Česká knižnice přináší Čepovy kratší prózy ze všech období jeho tvorby, od knižního debutu Dvojí domov v polovině dvacátých let až po exilové Cikány. Povídky se často zaměřují k mezním situacím v životě zdánlivě běžných venkovských lidí. Jsou však vzdálené popisnému realismu, využívají zkratky, jemných náznaků a míří k duchovnímu rozměru bytí. Výběr a komentář Tomáš Kubíček, příprava textu Marie Havránková.

Povídky

Autor: Jan Čep

Počet stran: 340
Vazba: vázaná
Formát: 138×205 mm
ISBN: 978-80-7491-657-1
Doporučená cena: 329 Kč

Knihu Povídky vydalo nakladatelství Host v edici Česká knižnice.

Ukázka z knihy

K obědu byly buchty jako med a den byl plný radosti, když slečna učitelka otevřela okna do zahrady a vpustila do třídy potok šeříkové vůně. Děti potom zazpívaly „Máj, máj, máj, zelená se háj“ a „na noc k lesu letí vrána, písnička je dozpívána“, brašničky jim na zádech zahrkaly a cesta od školy úvozem ke kříži a k mysletickým humnám běžela záříc před nimi uprostřed pampelišek a stínů mladého žita.
Když Jeník s Aničkou přišli domů, chlév byl otevřen a v korytě hrabaly slípky; byl čas polní práce a jenom stařeček dodělával za zahrádkou otýpky. Děti se ani nešly za ním podívat, má vždycky mrzuté napomenutí ve vráskách okolo úst, sedí za špalkem a jeho sekyrka dělá tvrdošíjně ťuk ťuk navzdory špačkům napodobujícím před budkou na hrušce všechny hlasy světa.
Brašničky vlítly do kouta mezi staré hadry a Jedník, objeviv buchty v almárce, vykřikl: „To nám naši nechali k svačině!“ Pak uchvátil větší kus a Aničce ponechal menší a nezdržel se už v kuchyni, která dnes pro samý spěch nebyla ani zametena. Nevíš, Aničko, že je to tvá práce? Ale Anička nedbá na nic a běží za Jeníkem. (str. 5)

Přečtěte si celou ukázku.

Jan Čep

Jan Čep (1902–1974) ve své tvorbě navazoval na Jakuba Demla a Vladislava Vančuru. Je autorem povídek Dvojí domov (1926), Vigilie (1928), Letnice (1932), Děravý plášť (1934), Polní tráva (1946) aj. Napsal též román Hranice stínu (1935). Čep zpodobňoval svět skrze vnitřní vnímání a čas postav. Zaměřoval se na mezní situace a užíval zkratky. Jeho práce jsou střídmější, jazykově prostší. Výrazné místo v nich zastupuje venkov, poskytující tradiční jistoty, k nimž se postavy navrací.

Doporučujeme

Přečtěte si další zajímavé tituly z edice Česká knižnice, třeba Tři hry Karla Čapka, Povídky Karla Václava Raise, Pozdrav Tasova Jakuba Demla, Básně Antonína Sovy, Kytici a České pohádky Karla Jaromíra Erbena nebo tzv. broučkiády Svatopluka Čecha.

Nakladatelství Host zaujímá v současnosti nepřehlédnutelné místo na českém knižním trhu. Vydává tradičně především kvalitní českou prózu a poezii, literární teorii i literaturu naučnou – publikace věnované zejména historii, sociologii, filmové vědě i dalším oborům. V posledních letech se výrazně rozšířila řada překladové beletrie, ale nově zde našla přístřeší například i prestižní edice Česká knižnice s výbory z děl českých klasiků.

Související knihy

Čep, Jan

Host, 2016