Nakladatelství Host přišlo v červnu 2016 s vydáním knihy Henninga Mankella Pyramida (Pyramiden, 1999). Překlad ze švédského originálu z roku 2006 dodala Hana Švolbová.

Dílo Henninga Mankella jsme si již představili počátkem tohoto roku v recenzi posledního románu série příběhů komisaře Wallandera Firewall (Brandvägg, 1998). Jak jsme si již tehdy řekli, Pyramida je součástí stejnojmenné povídkové sbírky, sestavené tak, aby celou Wallanderovu kariéru u kriminální služby uvedla. Jak sám autor v předmluvě vysvětluje, Pyramida coby povídková sbírka vznikla hlavně jako reakce na tlak ze strany čtenářů, pátrajících po původu a historii svého oblíbeného hrdiny. A tak je sestavena z pěti příběhů nestejné délky, v nichž lze vystopovat Walladerův přerod z pořádkového policisty v úspěšného šéfa vlastního vyšetřovacího týmu kriminální služby města Ystad. A tak druhým nejdelším příběhem celé sbírky je hned ten úvodní s názvem „Rána“, v němž se na více než sto stranách čtenář seznámí s plány mladého Wallandera na přechod pochůzkáře k vyšetřování vražd a s jejich postupným naplňováním v rámci spolupráce i vlastní iniciativy při hledání pachatele dvou zákeřných vražd, z nichž jedna se odehrála přímo na stejném patře, kde Wallander bydlel. Celý děj je vsazen na počátek léta roku 1969, kdy je Wallanderovi jednadvacet let, a na závěr, jímž je zároveň Rána uvedena, končí hlavní hrdina pobodaný a v ohrožení života. Tímto příběhem se Henning Mankell vypořádal mimo jiné s vysvětlením právě tohoto zranění, na něž se v ostatních knihách zpětně (vlastně dopředu, uvážíme-li, že Rána vznikla až po ostatních románech) sem tam odkazuje.

Dvaceti stránková „Trhlina“ nás posouvá v čase o šest let do konce roku 1975. Kurt Wallander, sloužící již ve svém vysněném kriminálním oddělení, se připlete k vraždě bez zjevného motivu, při jejímž řešení mu jde opět o život.

Jen o kousek delší, třiceti stránkový, je příběh „Muž z pláže“, v němž jde o hledání pachatele zločinu, jenž dlouho jako zločin nevypadal. Muž, jenž zemřel v taxíku, bez zjevné příčiny, se nakonec ukáže být obětí úkladné vraždy. A jak jinak, při dopadení pachatele jde Wallanderovi opět o život.

Lehce přes sedmdesát stran má pak předposlední příběh „Fotografova smrt“, vsazený do jara 1988. Ani zde nezůstane Wallanderova tělesná schránka bez úhony. Podobně jako v prvním příběhu, i zde odkrývají detektivové postupně osobnost oběti jako někoho úplně jiného, než kým se jevila svému okolí, své nejbližší nevyjímaje.

Posledním příběhem, v rozsahu téměř sto šedesáti stran, je titulní „Pyramida“. Časově zapadá do přelomu roku osmdesát devět a devadesát a v ničem si nezadá s předchozími příhodami, včetně bezprostředního ohrožení života hlavního hrdiny. Zvláště v Pyramidě se rukou Henninga Mankella Kurt Wallander „vyřádil“ co se týče propojování zdánlivě nepropojitelných vazeb mezi třemi různými případy.

Stylově se ani v této retrospektivní práci Henning Mankell nevzdálil od osvědčené kvality, již opakovaně prokázal ve všech předchozích románech z Wallanderovské série. Příběhy jsou rychlé, napínavé, plné překvapení a jazykově dobře vyladěné. Ani tentokrát se autor nenechal zlákat ke stále typičtějšímu příklonu k hrubostem a vulgaritám a budiž mu to připsáno k dobru.

Ponechme dnes stranou lítost nad loňským autorovým skonem a zaměřme se spíše na jeho dílo, jímž dokázal a jistě ještě dlouho dokáže bavit, vychovávat i poučovat nejednu generaci čtenářů po celém světě. A tak Pyramida patří nepochybně k těm knihám, o něž rozhodně nesmíte přijít.

Související knihy

Mankell, Henning

Host, 2016