Český historik a slovakista Michal Stehlík, autor knihy Babické vraždy 1951, je mimo jiné akademickým pracovníkem Ústavu českých dějin Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, bývalým děkanem, členem akademického senátu a Vědecké rady tamtéž, náměstkem generálního ředitele pro centrální sbírkotvornou a výstavní činnost v Národním muzeu, členem Rady Českého rozhlasu a členem Vědecké rady ministra kultury pro památkovou péči na Ministerstvu kultury ČR. Hlavním tématem jeho vědeckých prací jsou moderní české a slovenské dějiny, dějiny střední Evropy ve 20. století, národnostní politika, politické procesy 50. let 20. století, kolektivizace, vývoj církve a jejího vztahu ke státu po roce 1945, normalizace, represe po roce 1969. Aktuálně se Michal Stehlík věnuje přípravě dějin města Slavonice a případu Babice 1951, o kterém pojednává právě kniha Babické vraždy 1951, vydaná roku 2016 nakladatelstvím Academia.

Babický případ z roku 1951 je dosud ne zcela vyjasněnou událostí, zahrnující vraždu tří funkcionářů Místního národního výboru v Babicích na Třebíčsku v červenci 1951, jejichž těla byla nalezena na chodbě babické školy. Podle Státní bezpečnosti provedla vraždu protistátní skupina řízená ze zahraničí, což se stalo záminkou pro likvidaci a diskreditaci hlavně rolníků a kněžích ze strany StB. Byly zatčeny desítky lidí (konkrétně 107), které byly odsouzeny k vysokým trestům ve vykonstruovaných procesech (jedenáct osob včetně tří farářů bylo odsouzeno k trestu smrti). Případ byl dokonce využit v normalizační komunistické propagandě – věnovány mu byly dva díly seriálu Třicet případů majora Zemana. Po roce 1989 se objevily spekulace, že celou akci zorganizovala sama StB a vraždy provedl agend provokatér StB Ladislav Malý, což ale současný historický výzkum vyvrací.

Autor se snaží k tématu přistupovat bez emočního zabarvení, což je obdivuhodné zejména proto, že je sám příbuzný několika obětí komunistické represe. Co se týče pramenů, vychází především z fondu případu Babice, uloženého v Archivu bezpečnostních složek, obsahujícího několik tisíc stran výslechových protokolů jednotlivých aktérů celého případu včetně pitevních protokolů obětí, fotografické dokumentace, kriminologické analýzy použitých zbraní či charakteristiky obětí v babické škole. S pomocí dalších materiálů, například vzpomínek aktérů, které posloužily především k vykreslení dobové atmosféry, sestavil autor velmi živý obraz celého případu. Celé toto líčení je pak vloženo do kontextu válečného a poválečného období, nechybí ani kapitola, věnovaná reflexi případu po roce 1989.

Na základě svého výzkumu, jehož výstupem je mimo jiné velmi podrobné mapování činnosti Ladislava Malého, vraha z babické školy, a postupů StB, autor dokazuje nespolehlivost teorie, podle které byl Ladislav Malý agentem StB. Rozlišuje dva příběhy Babic – jedním má být šílená (sic) činnost Ladislava Malého, vrcholící v babické škole, druhým je pak příběh komunistické justice, jež se na základě předchozích událostí neštítí justičních vražd a dalších návazných represí. Autor považuje za nebezpečné a nereálné oba příběhy směšovat dohromady a druhým příběhem dokazovat organizovanost toho prvního ze strany státní moci.

Autorovým cílem nebylo knihou říci, jak to celé doopravdy bylo, ale vyjevit, co můžeme na základě pramenů dokázat. To se autorovi podařilo, úspěšná byla i jeho snaha zbavit případ mýtů, či lépe řečeno dokázat jejich nepravdivost. S přihlédnutím k tomu, že dosud žádná taková komplexní publikace o babickém případu nevyšla, je titul velmi důležitým příspěvkem k problematice. Díky bohatému obrazovému doprovodu, citacím z dobových dokumentů a čtivému textu je kniha Babické vraždy 1951, která vyšla ku příležitosti šedesátého pátého výročí případu, vhodná pro každého, kdo se zajímá o poválečné období.

Související knihy

Stehlík, Michal

Academia, 2016