Katarina Bivaldová se narodila v roce 1983 a dle svých slov vyrůstala obklopena knihami. Posléze pracovala na půl úvazku v knihkupectví. Nyní bydlí se svou sestrou kousek od Stockholmu a snaží se ji přesvědčit, že nějaká ta knihovnička by se určitě vešla i do koupelny. Ještě se nerozhodla, zda jsou lepší knihy, nebo lidé, a že nejde o jednoduché rozhodnutí, se můžete dozvědět právě v románu Čtenáři z Broken Wheel doporučují, který byl vydán poprvé v roce 2013. O tři roky později jej poznalo už na pětadvacet zemí světa.

Předkládaný příběh je tak trošku pohádkou, ovšem v dobrém slova smyslu. Patrně čtenáře překvapí, že se dá podobně vyznívající text napsat zajímavou, čtivou a příjemnou formou, aniž by člověk pociťoval v každé kapitole trapné momenty.

Kniha začíná přátelstvím dvou žen. Zatímco mladá Sára Lindqvistová je ze švédského Haninge, kde pracuje v knihkupectví, její dopisní přítelkyně Amy Harrisová žije v americkém městečku Broken Wheel. Po dvou letech vzájemného vyměňování si dopisů a knih pozve Amy Sáru, která zrovna přišla o práci, na návštěvu. Ta se dlouho nerozmýšlí a rozhodne se udělat si prázdniny v Americe. Při příjezdu do Broken Wheel se však dozvídá velmi špatnou zprávu. Amy zemřela. Nikdo z účastníků Amina pohřbu ani na chvíli nezaváhá a nechávají Sáru bydlet v domě staré paní. Na první pohled svérázní iowští obyvatelé považují Sáru za Amina hosta a podle toho se k ní také chovají.

Sára se ocitá sama v ospalém městečku, mezi kukuřičnými poli a zrušenými starými obchody, které pamatují časy prosperity. Zprvu neví, co si tam počne, zas tolik knížek na čtení si sebou nevzala. Postupně však osobně poznává všechny obyvatele, o kterých četla v dopisech od Amy. A ti se o zbloudilou turistku přece postarají. Sára tak poznává nové přátele, nejen oblíbené postavy z knih, a stává se platným členem Broken Wheel. Dokonce naplní knihami jeden starý obchod a pustí se do jejich prodeje. Švédská turistka tak částečně vrací městečku jeho zašlou slávu. Sára i Broken Wheel ožívají, vznikají nové nečekané páry a Sára si náhle, stejně jako její sousedé, nedokáže představit, že bude muset zpět do Švédska, jelikož její vízum pomalu končí.

Čtenáři asi neunikne, že příběh obsahuje i těžko uvěřitelné pasáže. Třebaže se Sára rozhodne prodávat knihy, které jí vlastně nepatří, nebo že muž ve středních letech zaujatě pročítá Bridget Jonesovou. Příběh se tak do jisté míry vzdává striktně realistických kulis. To však není na škodu. Připustí-li si čtenář, že i takový svět je jedním z možných a odhlédne od navyklých stereotypů, nejspíše zjistí, že žít v takovém světě by vůbec nebylo špatné.

Autorka v knize nenásilně prozkoumává výchozí tezi své literární hrdinky, že člověku stačí ke štěstí jen knihy a literární postavy. S tím, jak se příběh odvíjí, však zjišťuje, že pro člověka je důležité někam patřit, být součástí společnosti lidí a navazovat s nimi vztahy. Dokonce ani nezáleží na tom, kde zrovna jste, jestli v ruchu velkoměsta, nebo ve skoro zapomenutém liduprázdném městečku někde daleko v Iowě.

Katarina Bivaldová ve svém románu rozhodně neplýtvá postavami. Do děje jich zapojuje jen několik, ty jsou však čtenáři s každou další stránkou bližší a bližší. A pokud nějaká fakta chybějí, nebo je třeba dotvořit celkový obraz, činí tak autorka prostřednictvím dopisů, které si posílala Sára s Amy.

Román je samozřejmě plný odkazů na nejrůznější knihy; se znalostí autorčiny vášně pro literaturu by bylo nanejvýš podivné, pokud by tomu tak nebylo. Kniha je plná optimismu, závěr nevyjímaje, takže označení feel-good román je rozhodně příznačné.

Čtenáři z Broken Wheel doporučují je románem, který si rád přečte každý milovník knih, i když třeba nebude se vším úplně souhlasit. Je to pohodový příběh, který se skvěle hodí na dlouhé letní večery a čte se prakticky sám. A jak tomu u dobrých knih bývá, čím více se blíží závěr knihy, tím větší lítost nad tím, že autor/autorka příběh o alespoň o pár desítek stran neprodloužili, čtenář pociťuje.

Ukázka z knihy:

Od chvíle, kdy Sára přijela do Broken Wheel, měla pocit, že městu do jisté míry něco dluží. Nejednalo se pouze o nájem, i když i to ji ještě pořád rozčilovalo. Šlo také o kávu, pivo a hamburgery a Johnova drcená rajčata.

Mikroekonomie ani makroekonomie nikdy nebyly Sářinou silnou stránkou, takže si ani nepovšimla oné jemné, komplexní a místy – pokud šlo o Johnovo rybářské náčiní – lehce zaprášené pavučiny ekonomických transakcí a vzájemné závislosti, která navzájem pojila obyvatele Broken Wheel.

Ve skutečnosti dokázalo město hospodařit díky snaze o udržení rovnováhy. Většina hotovosti sem přicházela zvenčí. Ke Grace stále ještě chodila celá řada zákazníků odjinud, protože její mastné jídlo bylo v okruhu několika mil nejlevnější, a jiní dál navštěvovali The Square, protože bary vždycky přitahují štamgasty, dokonce i v těch nejřidčeji obydlených oblastech. Někteří obyvatelé Broken Wheel měli pochopitelně práci a peníze. Hotovost kolovala mezi obchody a umožňovala odnést si domů nějaké to zboží. Ty, kteří peníze neměli, někdo pozval a oni to splatili protislužbou, když bylo potřeba něco zařídit.

Spousta obchodů se těmto podmínkám dokonale přizpůsobila. Kupříkladu John neprodával tolik, protože jen málokdo si mohl dovolit nové rybářské náčiní nebo si dopřát luxus v podobě nákupu neustále nových šroubováků. Na druhou stranu se pro obchod nemusely dělat žádné větší nákupy. Tím, že neprodal žádné rybářské pruty, John ve skutečnosti ušetřil. Než Amy vážně onemocněla, občas vyvěsil reklamu na nové věci od svých dodavatelů, aby vytvořil jakýsi dojem změny a vývoje, a to i pokud si nikdo nic neobjednal. (str. 82)

Související knihy

Bivaldová, Katarina

Host, 2016