V souladu s očekáváním přineslo nakladatelství Mladá Fronta v květnu 2016 novinku Martina Goffy Plaváček.

Dnes si dovolím, zcela odlišně od svých dosavadních zvyklostí, zahájit recenzi tímto prohlášením: Konečně je to tu! Na sklonku loňského roku jsem byl mile překvapen pro mne novým objevem na vlnách českého literárního moře v podobě sbírky povídek Živý mrtvý a další policejní povídky z pera tajemstvím obestřeného Martina Goffy. Vyhlížel jsem proto Plaváčka v radostném očekávání. A vida, těch sedm měsíců se prohnalo jako nic, a ze schránky jsem lovil vázaný svazek o dvou stech a šesti potištěných stranách, který navíc v Mladé frontě neopomněli vybavit i pletenou všitou záložkou. Dokonalost sama. Rozhodně dávám tomuto provedení přednost před věčně někam vypadávajícím kusem papíru, kartonu či něčím, co je zrovna po ruce. Schválně, toto by mne opravdu zajímalo: co používáte vy, knihomolové, k tomu, abyste svou paměť nemuseli trýznit snahou o uchování věčně se měnícího čísla stránky, na níž jste naposledy četbu přerušili? Budu vám vděčen, když se se mnou o tuhle drobnost dole v diskusi podělíte.

Leč vraťme se k předmětu našeho dnešního povídání. Pro nováčky připomenu, že Martin Goffa je pseudonym (snad) současného českého autora, žijícího (snad) v Praze, s (nejen) kriminalistickou minulostí (snad) v řadách Policie ČR, z níž autor hojně čerpá ve svých dnes již šesti vydaných knihách. Dá se říci, že jím na svět přivedená postava policisty Mikuláše Syrového pak vévodí těmto knihám v poměru pět ku jedné. A Plaváček je zatím posledním titulem, jenž misky vah pomáhá převažovat na Mikovu stranu. A dělá to, zdá se tradičně, s grácií a bezchybnou dokonalostí.

Na rozdíl od předchozí povídkové sbírky protkané širokou škálou emocí i humorem se Martin Goffa vrací k románovému žánru a vážnému tónu. Příběh je napsán ve dvou souběžných rovinách, jedné z pohledu nám známého Mika Syrového, v příběhu detektiva na loupežích a krádežích, kam se vrátil po krátkém nepolicejním období, druhé pak podchycující dějovou linii vyšetřování jiných složek policie v případu, který se zpočátku mohl zdát jako cosi vykonstruovaného. Záhy se ale nejistota, zda případ vůbec stojí za pozornost kriminalistů, mění v ukázku zločinů charakteristických šokující brutalitou a motivovaných nejspíše nejen zcela zištnými důvody. Obě dějové linie se míjejí a potkávají, ale nenechte se mýlit, ne vždy je vše tak přímočaré a průzračné, jak by se mohlo zdát. Pokud si teď říkáte: „ach jo, zase jedna snaha o napětí a nečekanou zápletku, kterou odhalím na prvních deseti stranách“, vyzkoušejte se. Myslím, že deset stran vám k úspěchu stačit nebude. Upřímně si myslím, že podobně jako já se mnohem spíše „zakousnete“ do těch dvou stovek, abyste před koncem zjistili, že svět není černobílý a co se zdá, nemusí být nutně jen sen. A jaký pocit ve vás zůstane, až knihu rozechvělou rukou zavřete, to už je jen a jen na vás. Ve mně zůstala nejistota a obava z toho, že jakkoli hrozivě může příběh vyznít, realita kolem nás by mohla být (a nejspíše i je) ještě děsivější.

Zajímavostí pro čtenáře nepolicisty může být, doufejme, věrná sonda do prostředí současného světa českých ochránců zákona. Z nejednoho televizního seriálu si nejspíše diváci odnášejí pocit, že pokud ne přímo házení klacků pod nohy, tak minimálně nulová spolupráce je pro policejní prostředí něco naprosto samozřejmého. Martin Goffa přináší pohled odlišný. Naštěstí, dovolím si poznamenat. Pokud by vztahy a míra spolupráce i vzájemné výpomoci byly takové, o jakých se v Plaváčkovi píše, má snad ještě naše společnost šanci svůj boj se zločinem když ne přímo vyhrát, tak alespoň neprohrát. Zároveň ale nechci probudit ve čtenářích představu naivního idylického prostředí, nic takového autor ani nenaznačuje, nemusíte se obávat. Jeho líčení zákulisí mravenčí vyšetřovací práce rozhodně není postaveno na příkrasách a nevěrohodných kulisách. Naopak, policisté nejsou vykreslování ani jako neomylní superhrdinové, ale ani jako neschopní tajtrlíci, jak bývá často módním trendem. Jsou tu popsáni prostě jako lidé dělající svoji práci lépe než jen průměrně, s nasazením, jež by jim mohl a měl kde kdo závidět. Ano, s chybami, ale se schopností si je uvědomit a poučit se z nich.

Co dalšího pro nás Martin Goffa chystá v nejbližší době? To je zatím nejspíš jedno velké tajemství. Ale, jeho slovy, pomaloučku polehoučku, začíná pracovat na knize nové… Nezbývá než napjatě očekávat, o čem bude…

Související knihy

Goffa, Martin

Mladá fronta, 2016