Milovníci psychothrillerů by určitě neměli přehlédnout britskou kometu, která vylétla na temné nebe literárních zločinů loňského roku ve Velké Británii a letos se dočkala i překladu do češtiny. Prvotina Angličanky Ruth Ware s českým názvem Všude kolem černý les totiž – dle mého zaslouženě – míří ke hvězdám žánru.

Autorka detektivek Leonora, která vede spíše osamělý rutinní život naplněný psaním a běháním, dostane pozvání od své kamarádky z dětství Clary na předsvatební rozlučkový večírek. Deset let se neviděly, přesto podle Flo, která oslavu organizuje, stojí nevěsta o to, aby Nora přijela.

Jenže pak Leonora leží po autohavárii v nemocnici, nic si nepamatuje, přede dveřmi jí hlídkuje policie a stihne zaslechnout, že byl někdo zavražděn. Je podezřelou, nebo chráněným svědkem? Co se to jen stalo?

Nora svádí souboj s pamětí a postupně se jí začíná před očima odvíjet film onoho osudného listopadového víkendu…

V temném lese, ve skleněném domě tety Flo se sešlo jen několik z pozvaných: Leonora, lékařka Nina, maminka půlročního kojence Melanie a zatím neobjevený autor divadelních her Tom. Program na víkend připravila Flo, která se rozhodla, že se všichni budou bavit a že půjde o tu nejlepší rozlučku ze všech. Jenže brzy mají všichni pocit, že na to zvláštní místo raději neměli jezdit. A nejvíc právě Leonora, když zjistí, kdo je ženichem: vždyť Clara si bere Jamese, její první a zatím asi i poslední opravdovou lásku!

Co se opravdu odehrálo na jevišti skleněného domu za tragédii, kdo koho zabil a proč si Leonora nemůže vybavit klíčové okamžiky?

Mozek si nepamatuje všechno úplně správně. Vymýšlí si příběhy. Zaplňuje mezery a ony fantazie pak považuje za vzpomínky.
Musím se dobrat faktů.
Jenže nevím, jestli si pamatuju, co se stalo, nebo co chci, aby se stalo. Jsem spisovatelka. Tudíž profesionální lhářka. Není lehké poznat, kdy má člověk přestat, víte? Vidíte ve vyprávění nějakou mezeru a chcete ji zaplnit příčinou, motivem, nějakým přijatelným vysvětlením.
A čím víc se snažím, tím víc faktů se mi rozplývá mezi prsty… (str. 199)

Ruth Ware mě svým stylem vyprávění velice překvapila. V základních rysech příběhu lehce připomíná svoji slavnou krajanku Aghatu Christie: uzavřený prostor, malá společnost, každý může být pachatelem, ponurá napjatá atmosféra, vrah, který skrývá tvář. Nicméně se od klasické detektivky, postavené na jednoduchém schématu: vražda – pátrání – odhalení, velice liší. Čtenář totiž skoro celou knihu ani netuší, k jakému zločinu došlo, a tápe tak spolu s hlavní hrdinkou. Během čtení prožívá neustálé napětí a namísto rozplétání zločinu je čím dál víc zmatený a otázky se jen množí. Autorka mu navíc podstrkuje možnost, že ta sympatická Leonora vlastně klidně může být pachatelkou, což alespoň mne rozčiluje. Přece si nevymyslím hrdinku vyprávějící děj knihy jen proto, abych ji nechala v závěru zavřít pro vraždu! Je faktem, bohužel, že i to se stává, a bezpochyby se najdou čtenáři, kteří takové pojetí vítají jako příjemnou změnu. V tomto ohledu jsem zastánkyní klišé: jsem ráda, když hrdina dožije ve zdraví konce knihy a když z ní vyjde se ctí. Nicméně musím uznat, že odchylky od normálu obvykle zvyšují napětí.

Ruth Ware však nevypráví jen obyčejný příběh o ženských intrikách, lásce a nenávisti. Vypráví také o dítěti v nás, o tom, že s věkem se vlastně neměníme, jen přibíráme ochranné slupky, ale uvnitř zůstáváme stále stejně zranitelní, ustrašení či egocentričtí, jako jsme byli kdysi dávno. A že stačí jen „správný“ zásah a celá, léta opečovávaná fasáda vezme za své…

Nechejte se tedy děsit temným příběhem Všude kolem černý les, z nějž vás bude mrazit i v horkých letních dnech.

Související knihy

Všude kolem černý les
Někdo chystá svatbu, někdo vraždu

Ware, Ruth

Leda, 2016