Jak se vám líbí Praha? Jste tu poprvé?

Vlastně jsem tu už počtvrté a můžu jen říct, že Praha patří k mým nejoblíbenějším městům na světě. Takže jsem velmi šťastný. Město je plné inspirace, prostě krásné.

Většina Čechů o islandské kultuře moc neví, jak je to s Vámi a českou kulturou?

Vlastně jsme úplný opak, protože na Islandu známe mnoho českých autorů – Čapka, Hrabala, Kunderu, mnoho básníků – Nezvala, Jaroslava Seiferta. Samozřejmě taky Kafku, Gustava Meyrinka a lidi kolem něj. Hodně čteme českou literaturu. Inspiruje mnoho autorů mé generace. Možná se i u vás teď věci začnou hýbat jiným směrem a lidi začnou hledět na sever.

Váš nejoblíbenější český autor?

Hrabal. To je můj oblíbený spisovatel z této země. Miluji jeho knížky. A když jsem tu byl poprvé v roce 1990, šel jsem do hospody, kde sedával celý den, a dokázal jsem se na něj jen dívat, prostě jsem ho pozoroval…

Chtěla bych Vás víc přiblížit svým vrstevníkům, mohl byste nám přiblížit Vaši osobu, Vaši tvorbu?

Určitě. Narodil jsem se v Reykjavíku roku 1962. Se psaním jsem začal, když mi bylo patnáct, a v létě ve svých šestnácti letech jsem publikoval svou první knihu. Takže teď publikuji a píšu už docela dlouho. Velmi se zajímám o surrealismus. Má velký vliv na moji tvorbu. Založil jsem se svými přáteli surrealistickou skupinu jménem Medusa. Spolu publikujeme knížky, vytváříme různé události, hodnoty. Část skupiny založila kapelu a ta se stala součástí hudební scény v Reykjavíku. A tak jsme mixovali hudbu a poezii. A od té doby to tak dělám. Jeden z kluků z kapely, můj nejlepší kamarád, mě představil své přítelkyni a to byla Björk, která se později stala světově známou zpěvačkou. Napsal jsem pro ni několik textů a vedle toho píši knihy. Takže jestli vás zajímá, jak vznikají literatura, hudba, surrealismus a dobré příběhy, měli byste si přečíst mě.

Jak jste se dostal ke psaní? Snil jste někdy o tom, že budete spisovatelem?

Nevěděl jsem o tom, že budu spisovatelem, dokud jsem nečetl sbírku moderní islandské poezie, když mi bylo 15. A byl jsem naprosto ohromen tím, co můžete dělat s islandštinou nebo tím, jak islandštinu ovládáte. Vytváříte velmi silné obrazy pomocí slov. Okamžitě jsem to chtěl vyzkoušet. Najednou jsem začal psát poezii a nemohl jsem přestat. Pak jsem vydal svou první knížku a nikdo mi neřekl, co mám dělat. Pořád píši…

Četli Vám rodiče jako dítěti pohádky? Máte nějakou oblíbenou?

Oni mi nikdy moc nečetli, vlastně jsem spíš já četl jim. Když mi bylo osm, tak jsem objevil islandské lidové příběhy a začal je číst. Co se mi na nich líbilo, bylo to, jak byly bláznivé, zvláštní postavy, lidé žijící ve skalách a všechny ty fantastické věci, co se tam děly. To nejhezčí na nich bylo to, že se všechno odehrávalo na Islandu. Začaly mě fascinovat ty lidové příběhy a pohádky. Mám asi dvě nebo tři oblíbené. Ta nejkratší je hodně krátká. Je to vtip z minulosti o starém páru, o muži, ženě a havranovi, kteří žili sami v malé chatě. Byli velmi chudí. O havrana se však starali jako o dítě, rádi ho krmili, opečovávali, a i když měli málo jídla, raději nakrmili toho havrana. Když je jednoho dne přišli navštívit jiní lidé, ptali se jich, proč to dělají, proč se o něj tak starají. A oni řekli, slyšeli jsme, že se havran může dožít až 400 let a my chceme vidět, jestli to je pravda.

Píšete také pro děti?

Už jsem napsal tuším tři knížky. Obrázkové knihy pro děti. A baví mě to, i když je psaní pro ně velmi těžké. V tomto případě jsem měl tři dobré nápady a zrealizoval jsem je. Takže když budu mít nějaký další dobrý nápad, tak napíši i další knížku pro děti.

Vaším prvním publikovaným textem byla poezie, kdo nebo co vás při psaní inspiroval?

Největší inspirací pro mne byla skupina mladých islandských moderních básníků z 50. let. A pak jsem přišel na to, že oni vlastně překládali poezii z celého světa. V té knize byly básně od básníka, kterého velmi dobře znáte, Vítězslava Nezvala, a byla tam báseň s názvem „Praha s prsty deště“. Tato báseň mě velmi silně ovlivnila, tím, jak krásně můžete popsat atmosféru toho určitého místa a proměnit ji v poezii. To byl jeden z těch silných vlivů, který způsobil, že jsem začal psát, a jakým způsobem píši.

Píšete také texty k písním. Pamatujete si ten první?

Ano, ten jsem napsal pro tu surrealistickou skupinu mého kamaráda. Ten text byl strašný, a proto jsem to několik dalších let nezkoušel. Jediný důvod, proč jsem to zkusil znovu, byla Björk, která v té době začínala sólovou kariéru. Měla nějaký problém s textem své písničky „Isobel“ a mě požádala o pomoc…

Psal jste slova na hudbu, nebo někdo Vaše slova zhudebnil?

Ty první texty, ty špatné, vznikaly tak, že jsem je napsal a až pak byly zhudebněny. Protože ty texty nebyly dobré, tak ani ty písničky nebyly dobré. Ale ta, co jsem napsal s Björk, a všechny další od té doby, měly hudbu a melodii pro zpěv a já se pak snažil najít vhodná slova do té melodie. Takže první bývá hudba, což pro mě je to lepší, protože to navodí tu atmosféru, pocity, energii, se kterými potom mohu pracovat.

Nabízíte hudebníkům svoje texty, nebo se na Vás obrací sami?

No, nenapsal jsem až tolik textů, ale ve většině případů přišli hudebníci s prosbou o text. A když nejsem zaneprázdněný, tak to rád udělám.

Je těžké se prosadit ve světě populární hudby a literatury, když pocházíte z tak malé, odlehlé a málo osídlené země?

Ano, myslím, že je to určitě těžší, než když pocházíte z velké země, kde není jazyková bariéra. Ale když lidi hledají nějakého islandského autora, tak nás zase lépe najdou, když nás je tak málo. Takže např. v Británii, kde je je hodně spisovatelů, jsme lépe vidět. Na druhou stranu je tam ta jazyková bariéra, protože islandštinou mluví málokdo, pouze 330 800 lidí. Takže jsme velmi závislí na překladatelích. Ale jsme moc rádi, že lidé z celého světa se učí islandsky. Skoro v každém jazyce, do kterého byla moje tvorba přeložena, což je skoro 33, byla přeložena přímo z islandštiny.

Co vše pro vás Island znamená? Domov? Inspiraci? Nebo ještě něco víc?

Je to domov. Je to inspirace. A potom je to taky spousta dalších věcí. Ve svých knihách se snažím je objevit. Takže pro mě znamená mnoho. Islandský život, historie, jazyk, všechno důležité píši v islandštině. Něco píši i v angličtině, ale většinu v islandštině.

Pak už jsem jen poděkovala za příjemně strávený čas a všechny zodpovězené otázky a vzala si podpis na památku.

A my děkujeme za poskytnutí rozhovoru.

Fotografie: Alena Badinová