Ukázka z knihy Připravena zemřít (Lisa Jackson)

2.6.2016 redakce Bez komentáře

Vrah má na seznamu šest osob. První z nich již zemřela, na další, mezi kterými jsou i dvě členky policie, se má teprve dostat. To je podnět, jenž Pescoliová potřebuje k tomu, aby se do honby za zločincem pustila. Z tohoto chladného thrilleru vám přinášíme ukázku.

Přinášíme ukázku z knihy Připravena zemřít Lisy Jackson, kterou vydává nakladatelství Domino v edici Napětí.

„Vidíš, jaká jsi skvělá vyšetřovatelka,“ poznamenal uštěpačně a pousmál se. Pak se sklonil ke krbu a začal se věnovat ohni. Holýma rukama přiložil na řeřavé uhlíky pár borovicových polínek, potom vstal a oprášil si dlaně. Pescoliová celou dobu sledovala, jak se mu džíny napínají na zadku, a když si uvědomila, že na něj nepokrytě zírá a hlavou se jí přitom honí myšlenky plné hříchu, byla ze sebe otrávená ještě více.

„Nechci se nechat zatlačit do kouta. Nesmíš mě k rozhodnutí nutit.“

„To já přece nedělám.“

„Že ne?“

„No dobře. Tak o tom takhle přemýšlej.“ Pokrčil rameny a oheň za ním hlasitě zapraskal. „Podívej, nebudu na tebe nijak tlačit. Vlastně se budu držet stranou a zítra k tobě nepřijedu. Užij si den se svými dětmi. Ale na Nový rok očekávám, že uslyším, že jsi připravena plánovat společnou budoucnost a že se přestěhuješ se mnou i s dětmi do nového domu. Nebo ne. A jestli usoudíš, že se nemůžeš vázat, tak bychom měli důkladně zhodnotit, co mezi námi vlastně je.“

„A?“

„A jestliže to nefunguje, tak bychom se tomu měli postavit čelem. Co ty na to?“

„Víš, co já si myslím? Mezi námi je něco krásného, i když to není nic… Ehm… Konvenčního… Ale podle mého názoru to mezi námi funguje. Žádná pravidla. Ty si děláš svoje a já si taky dělám svoje a všichni jsme spokojení.“ Jeho významný pohled ji usvědčoval ze lži. „V tom případě mě vůbec neposloucháš! Já přece říkám, že chci, aby ses stala mojí ženou. Chci, aby z nás byla rodina. Na začátku to byla… Ehm… Parádní zábava.“ Přikývla a vybavila si, jak jejich žhavý vztah začal. Zpočátku skutečně šlo čistě o fyzickou přitažlivost. „Ale vyvinulo se to do tohohle…,“ ukázal rukou na ni a pak na sebe, „… vztahu.“ Pescoliové se stáhlo hrdlo. Chtě nechtě ale musela se Santanou souhlasit. „A máš pravdu, je to úžasné.“

„Naprosto úžasné!“ Pescoliová teď neměla na mysli jen nejlepší sex svého života, mluvila o pocitu sounáležitosti a důvěry. Dovolila tomuto muži poznat všechny stránky její složité povahy a milovala ho navzdory všem jeho chybám.

„A já teď chci tohle všechno, co mezi námi je, posunout na další úroveň. Záleží na tobě.“

Náhle měla Pescoliová dojem, jako by se pokoj kolem nich scvrkl a jako by v celém vesmíru existovali jen oni dva, což bylo zvláštní, protože stále vnímala i svůj aspekt matky. Pomalu vydechla a řekla: „Tohle není otázkou chtění ani touhy. Ani snu o našem společném životě. Musím uvažovat prakticky.“

Ten drzoun Santana se pousmál. Tím svým líným rošťáckým úsměvem, při němž mu mezi rty bleskly bělostné zuby, úsměvem, který jí připadal tak strašně sexy. „Ne, tohle je otázkou strachu,“ oponoval, spojil ruce a postavil ji na nohy.

„Tvého strachu.“

„Blbost.“

„Ty víš, že mám pravdu.“

Náhle cítila, že má slzy na krajíčku. Sakra! Připadala si tak slabá… Tak žensky slabá! „Já jenom nechci, abys mě nakonec nenáviděl.“

Santana se pousmál a objal ji. „Opravdu si myslíš, že se tohle může stát?“

„Jo.“

„V tom případě mě neznáš, miláčku. Ani trochu.“ Než stačila zareagovat, přitiskl ji k sobě a políbil ji na čelo. Jen tak

zlehka, sotva jí přitiskl rty k pleti. Měl horký dech a silné paže a ona cítila nutkavou potřebu zcela se jim poddat. „Jsou

Vánoce. Neměli bychom se hádat.“

„Je to vůbec možné?“

„Možná ne.“ Zvedla hlavu, aby se mu podívala do očí. Uviděla v nich jiskřičku pobaveného veselí, ale hlouběji uviděla ještě něco silnějšího, něco, co před ní Santana ihned schoval. Věděla, že musí odolat. Věděla, že musí tu hloupost se svatbou ukončit. Neměla ale sílu hádat se a navíc by to stejně k ničemu nevedlo. A navíc měl pravdu: Byly Vánoce. Vyhledal ústy její rty, políbil ji a zvedl ji. „Počkej…,“ chtěla se mu vzepřít, ale Nate její námitky ignoroval. Odnesl si ji do ložnice a hodil ji bez velkých cirátů na postel. „To si teda dovoluješ hodně, panáčku!“ poznamenala a jen stěží se ubránila úsměvu.

Navnadila vás ukázka na celou knihu? Pokračujte ve čtení.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.