Román Kosmonaut z doby, kdy v socialistických státech o všem rozhodovala strana a vláda, napsala finská autorka Katri Lipsonová (*1965), kterou možná již znáte díky knize Zmrzlinář (2014, Argo), jejíž děj se odehrává v Československu. Kosmonaut však zavede své čtenáře do Murmansku, města ležícího za polárním kruhem blízko hranic s Finskem, leč příslušejícího do Sovětského svazu.

Právě v Murmansku žijí dva kamarádi: Saša a Serjoža. Alexandr je vypravěčem části příběhu, Sergej jeho hlavním protagonistou. Nesmělý hokejista má sen – chce se stát kosmonautem a jeho kamarád mu věří, že to dokáže. O snu obyčejného kluka dokonce natočili dokument, který obletěl nejen Sovětský svaz, ale celý svět. Upřímná touha zaujala stranu, proto film mohl vzniknout. Nyní se již blíží věku, kdy ho čeká odvod do armády, nejvyšší čas natočit pokračování, kterak prostý člověk kráčí za uskutečněním svého snu. Nikdo však netuší, ani on sám, že Serjoža má problém, který mu zabrání v tom, aby se stal pilotem.

Zvláštní, tak se dá román finské autorky nazvat jedním slovem. Budu-li pokračovat dále, pak musí padnout i slova: krutý, plný paradoxů a nenaplněných tužeb a snů. Paradox doby – za komunismu obyčejný syn alkoholika zaujme stranu natolik, že dovolí o něm natočit film, a dokonce mu plánuje jeho bláznivý sen splnit. Bohužel druhý díl filmu přijedou filmaři natáčet po Serjožově smrti…

Kniha není románem jenom o snech a smrti, ale také o lásce. Autorka si se čtenáři pohrává roztodivnými obrazy, u nichž nikdy nevíte, který je jen snem a který skutečností. Realita se skrývá za mlžným oparem představ a bývá vždy krutá a nemilosrdná. Taková totiž byla v Sovětském svazu doba – tvrdá a nelítostná.

„Co je světlo?“ otázal se Kolja, jenž světová náboženství a jejich legendy prakticky neznal.
„To je, když jdeš v hluboký tmě na hajzl a spokojeně si hovíš na prkýnku, dokud se strašlivě nezableskne a ty v tom záblesku uvidíš, jak se hajzl hemží jedovatou havětí, škorpiony milimetr od tvý holý prdele, a ti škorpioni vidí tebe a ty vidíš je, místo abys mohl v naprostým klidu posedět ve tmě, utřít se papírem a pak se vrátit na kutě a spát dál.“ (str. 55)

Po dočtení nedlouhého příběhu si pak čtenář ještě dlouho klade otázky, co se mu vlastně autorka snažila sdělit. Nebo může přemýšlet o tom, co by bylo kdyby. Kdyby Serjoža neměl oční vadu, kdyby se Saša smířil s tím, že kamarád může o létání jen snít, kdyby jejich učitelka Světlana nebyla tak nesmělá, kdyby, kdyby…

V podstatě tak samotným zážitkem není čtení útlého Kosmonauta, ale to, co vám v hlavě víří po jeho dočtení. Jde o knihu, kterou není snadné uchopit, je tajemná a záhadná, ale zanechá ve vás hlubokou brázdu.

Dílo finské autorky Katri Lipsonové přeložil do češtiny Vladimír Piskoř a vydalo nakladatelství Argo v edici Současná světová próza.

Související knihy

Lipsonová, Katri

Argo, 2016