Přinášíme vám ukázku z knihy Bude to dobrý rok, kterou vydalo nakladatelství Domino v edici Romantika.

„Co je to? Nějaký záchvat?“
„Ne! Prostě jsem prozřela – tedy ne že by mi odoperovali šedý zákal, než se zeptáš. Zkrátka jsem si uvědomila, že život je příliš krátký na to, abych ho strávila vynášením bažantů a při sobotních nočních službách odrážela nevyžádanou přízeň pacientů i kolegů.“
„Aha. Okamžik vzpoury. Píšu ti bod. Co bylo potom? Ne, radši mi to neříkej. Tipoval bych kovboje krotícího divoké mustangy.“
Vyprskla smíchy. „Ne tak docela. Vrátila jsem se na vysokou a vystudovala grafický design. Začala jsem vytvářet webové stránky a nikdy se neohlížela nazpátek.“
„Výborně. Pokračuj. A nech mě hádat. Dala ses znovu dohromady s tím programátorem. Navrhovali jste špičkové stránky a šeptali si do ouška vášnivé kódy.“
„Ne!“ Ta představa ji rozchechtala. „Ale asi jsem to měla udělat. Nejspíš už je z něho multimiliardář a pracuje pro nějakou anonymní korporaci v Seattlu.“
„Padá na mě depka. Tady jsi udělala zásadní chybu, Fraserová. Nemám tě radši odvézt na letiště?“
„Stačí do Cambridge, díky,“ odpověděla. „Teď je řada na tobě. Vyprávěj mi o báječných letech Harryho Sykese. Čím budou šťavnatější, tím lépe.“

Probírali svoje životy a cesta rychle utekla. Harry mluvil o tom, jak půl roku pracoval v Aucklandu jako malíř a dekoratér a v nenadálém hnutí mysli se málem oženil s Novozélanďankou, se kterou prožíval bouřlivý vztah. Zato jeho rodiče se rozvedli. Potom si skoro vzal Shelley Bridgesovou, která s nimi chodila do školy, a vyučil se elektrikářem. Následoval další divoký a málem zlegalizovaný vztah, tentokrát se starší ženou, které předělával rozvody v domě. Odstěhoval se z Larkmeadu a zase se tam vrátil. Tentokrát stačilo málo a vstoupil do manželství s jistou Francouzkou. Do nového roku si dal předsevzetí, že se nepožene do chomoutu s každou sukní, kterou potká.
„To zní rozumně,“ souhlasila Caitlin.
„Zadělal jsem si tím na spoustu potíží,“ přiznal Harry. „Jsem holt nenapravitelný romantik.“ Odhodlaně plácl do volantu. „Letos bude všechno jinak. Úplně jinak. Mám novou strategii. Pravidlo deseti schůzek.“
„To neznám. Jak funguje?“
Dlouze se na ni podíval, aby se ujistil, že si z něho neutahuje, ale tvářila se vážně. „Vlastně to byl nápad mé sestry,“ přiznal. „Býval jsem hodně impulzivní a hodně věcí jsem tím zkomplikoval.“
„Ne! Skutečně?“ Tentokrát si ho opravdu dobírala.
„Těžko se tomu věří, já vím. A tak mi moje sestra Sam navrhla Pravidlo deseti schůzek, abych se zase nedostal do maléru. Domnívá se totiž, že když se člověk s partnerem desetkrát sejde, než se s ním vyspí – anebo ho požádá o ruku – vztah má větší šanci.“
„Aha. A jak to jde?“
„Právě že to moc nejde, abych byl upřímný. Zrovna jsem se rozešel s Jade a ona mi to pořád vyčítá. Uvidíme.“ Zahýbal obočím a udělal legrační grimasu. V tu chvíli Caitlin záviděla každé ženě, která padne Harrymu do oka. Je vážně skvělý – taková rozpustilejší verze Daniela Craiga – stejně ostře řezaný obličej, široká ústa a pronikavé oči, které jako by do vás viděly. Uf! Zdá se jí to, anebo je tu fakt horko?
„Na téhle křižovatce doleva,“ vyhrkla spěšně a byla ráda, že se musí soustředit na něco jiného. Uklidni se, nařídila si. Hlavně si nenamlouvej, že mu jde o něco víc než o normální výpomoc bývalé spolužačce. Oukej?
Mlčky ujížděli dál a Caitlin přemýšlela, kdy naposled jela po téhle ulici. Ano, to ráno, kdy máma umřela. Oči ji pálily z nedostatku spánku a kosti bolely, jak se krčila na nepohodlné židli u nemocniční postele. Svíralo se jí srdce. Na obloze se objevily první paprsky světla a nebe zezlátlo. Lidi se zvolna probouzejí, vstávají z lůžek, protahují se a zívají, klopýtají ke kávovaru. Nemají ponětí, jaká strašná věc ji potkala. Jediné, po čem Caitlin toužila, byly Flynnovy silné paže, pevné objetí a útěcha lásky.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se Harry.
Caitlin hleděla před sebe, ale nic neviděla. V hlavě se jí přelévaly vzpomínky na ono ráno a přesně do sebe zapadaly jako barevné kamínky kaleidoskopu. Hlasy linoucí se z bytu, smích, který ustal, sotva vešla dovnitř. Vůně toastu a slaniny, rádio hraje veselou melodii a u stolu sedí její kamarádka Jess a strká bosé nohy Flynnovi do klína. Oba jsou jen v županech. Ten, který má Jess na sobě, patří Caitlin.
„Ano, jistě,“ zadrmolila otupěle. „Už tam skoro jsme. Za kostelem doprava.“

——————————–

Přečtěte si další ukázku.

Lucy Diamond

Lucy Diamond se narodila roku 1970 v Nottinghamu. Vystudovala anglickou literaturu na univerzitě v Leedsu, po promoci se přestěhovala do Londýna a pracovala jako redaktorka v několika nakladatelstvích. To, co vypadalo jako velmi slibně rozjetá kariéra, Lucy rázně utnula: rozhodla se procestovat svět, a tak následující rok a půl strávila s batohem na zádech. Po návratu z cesty kolem světa nastoupila do BBC a tam pracovala až do doby, kdy se rozhodla založit rodinu a odstěhovala se do Bathu. Dnes je matkou tří dětí a autorkou deseti románů, jejichž svěží a chytrý humor britské čtenářky milují. Českým čtenářům se poprvé představila románem Kavárna na pláži. V nakladatelství Domino zatím dále vyšly knihy Já a pan Jones a Bude to dobrý rok.

Informace a fotografie byly čerpány ze stránek nakladatelství Domino.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout takové knihy, které stojí za to číst. Vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku, např. Jefferyho Deavera, Rowan Coleman, Lucy Diamond nebo Richelle Mead ad.

Související knihy

Diamond, Lucy

Domino, 2016