Máte-li chuť poznat alespoň některé z tváří země draka, můžete začít například prostřednictvím trošku neobvyklého thrillerového „cestopisu“ z pera skotského rodáka Petera Maye (*1951). Ten ve své sérii tzv. Čínských thrillerů vydal šest románů, které mu vynesly celosvětovou popularitu. V nakladatelství Host zatím vyšly tři díly: Pán ohně, Čtvrtá oběť a letos v únoru Sál smrti.

Nejsem úplně tip čtenáře, který musí přečíst každou knihu autora. Spíš bych řekla, že se snažím ochutnávat z různých sérií. Proto jsem z trilogie z ostrova Lewis četla Muž z ostrova Lewis a nechala se okouzlit prvním dílem Akt Enzo s názvem Výjimeční lidé. Musím říct, že v každé knize, kterou jsem četla, včetně Sálu smrti, je rozpoznatelný Mayův rukopis – silní hrdinové, kteří se nevzdají při prvním neúspěchu, ale kteří s sebou vláčí nějaký pytel tajemství či zranění z minulosti, rozkrývání současných problémů a otázek, které přináší naše doba.

Přiznám se, že jsem si myslela – nevím proč –, že Mayovy čínské thrillery se odehrávají někdy v minulosti. Možná to bylo tím svérázným propojením hrdinů z rozdílných světů: americké soudní patoložky Margaret Campbellové a čínského komisaře Liho. Přišlo mi, že toto spojení je v praxi nemožné. Nicméně, svět se nám globalizuje a Čína otevírá světu. Co by asi neprošlo v dobách mého mládí, se nyní děje běžně. Takže žádná historie, ale žhavá současnost.

V Šanghaji bylo při slavnostním zahájení stavby nalezeno osmnáct mrtvých rozsekaných ženských těl. Oficiální zdroje sice tvrdí, že šlo zřejmě o „výukový“ materiál studentů medicíny, kteří si na tělech nacvičovali postup při pitvě, Margaret Campbellová, kterou Li nechal přivolat z New Yorku, kam odjela na pohřeb svého otce, však už při zběžné prohlídce jednoho z těl vidí, že šlo o oběť vraždy. Osmnáct těl bez vnitřních orgánů, jež mohly dobře posloužit k transplantaci, zemřelo až ve chvíli, kdy šílený operatér vyňal z těla srdce… Proč? Kdo to udělal?

Komisař Li tak musí řešit velmi složitý problém beze stop. Navíc se, vytržen ze staromódního Pekingu, musí vyrovnávat s odlišnými poměry západnější Šanghaje. Pokoj mu nedávají ani dvě ženy, které soupeří o jeho přízeň: Margaret, která kvůli němu opustila rodinu i rodný kontinent, a Mej Ling, zástupce velitele oddělení v Šanghaji. Která z nich si opravdu zaslouží jeho lásku?

Li byl jediným důvodem, proč se rozhodla zůstat v Číně. Jediným důvodem, proč se vrátila. Bez něj neměla proč tu být. Nic jiného ji tu nedrželo. Nikdy nepřemýšlela, co by dělala, kdyby o něj přišla. Její „domov“ jí během těch pár dní připadal cizí. Ale ani Čínu nedokázala považovat za domov. Cítila se vykořeněná a po smrti otce i osiřelá, přestože její matka byla stále naživu. Jako by se jí utrhla kotva a ona volně plula po nezmapovaném moři. (str. 151)

Peter May se v románu Sál smrti stal nejen autorem detektivky, jejíž zápletka by čtenáře bavila sama o sobě, ale také zasvěceným průvodcem po Šanghaji, a navíc ještě srozumitelně mluvícím patologem. Je mi jasné, že dokáže velmi věrně prezentovat atmosféru skotských ostrůvků, protože tam je doma. Věřím mu i jako průvodci po Francii, kde nyní žije. Ale obdivuji, jakým způsobem se vypořádal s reáliemi čínskými. Nejen geografie, ale i znalost tamních lidí, jejich zvyků, jídla a povah. V jeho knize není žádné místo, které by znělo falešně. Možná je to tím, že mi chybí má vlastní zkušenost se Šanghají, ale opravdu mu věřím.

Peter May překvapuje i svými znalostmi patologie, ostatně jinak by jeho hlavní hrdinkou nemohla být patoložka. Jestliže jsem si Petera Maye oblíbila v jeho předchozích knihách, v nichž se blýskl svým smyslem pro logiku a hádanky, prostřednictvím čínských thrillerů získal můj obdiv za důkladnou přípravu, která je na knize vidět v každém ohledu.

Ale to by asi nestačilo, kdyby to vše nedokázal sepsat tak, aby četba čtenáře úplně pohltila. Tak jsem se vžila do Margaret, že jsem měla pláč na krajíčku, když se k ní Li obracel zády, a vyčítala autorovi přílišnou tvrdost, s níž s ní jednal.

Na druhou stranu náhlé prozření Mei Ling mi přišlo zvláštní a myslím, že by autor mohl více zapracovat na psychice svých ženských hrdinek. Ale kdo ví, třeba Číňanky takové jsou – nesmiřitelně bojují, ale dokáží uznat, je-li protivnice v něčem lepší…

Peter May mě nezklamal ani ve své čínské sérii a je dost možné, že si nenechám ujít její pokračování.

Související knihy

May, Peter

Host, 2016