Hned prvního února 2016 přišlo nakladatelství Host s překladem další z klasických detektivek z pera Henninga Mankella Firewall (Brandvägg, 1998). Překladu ze švédské reedice z roku 2006 se ujala Helena Stiessová.

Henning Mankell (1948 – 2015) byl švédským autorem, známým hlavně sérií příběhů komisaře Wallandera. Mankellův život připomíná v mnohém život nejednoho literárního dobrodruha. Krátce po šestnáctých narozeninách opustil školu a dal se do služeb obchodního námořnictva. Ve dvaceti nastoupil jako kulisák do Stockholmského divadla, aby následně vystřídal různá divadla po celém Švédsku. Později se vypracoval na autora divadelních her, což samo o sobě dalo základ jeho následnému literárnímu úspěchu. V sedmdesátých a osmdesátých letech působil na různých místech Afriky, hlavně v Mozambiku a Zambii. V roce 1998 se oženil s Evou Bergmanovou, čímž se stal zetěm slavného režiséra Ingmana Bergmana. Nejpočetněji zastoupenou sérií je v jeho portfoliu zhruba čtyřiceti vydaných knih série s hlavní postavou komisaře Kurta Wallandera, s níž začal v roce 1991 a až do konce tisíciletí vydával nejméně jedno pokračování ročně. V roce 2002 vydal jednu knihu v hlavní roli s dcerou pověstného komisaře Lindou Wallanderovou. Další série s více než jedním pokračováním jsou pak určené hlavně dětským čtenářům, konkrétně Sofiina série se třemi tituly, série Joela Gustafssona se čtyřmi a v podobě samostatné knihy pro nejmenší vyšlo povídání o Kočce, jež milovala déšť (The Cat Who Liked Rain, 2007). Henning Mankell je znám i jako autor několika filmových a televizních scénářů a konečně postava komisaře Wallandera stála předlohou pro řadu švédských filmových a televizních adaptací a pro pár britských, zpracovaných BBC.

Firewall je osmou knihou, ale devátým příběhem  Wallanderovy série.  V roce 1996 totiž vyšla i povídka Fotografens död (The Death of the Photographer, Smrt fotografa), jež se svého finálního umístění dočkala o tři roky později v rámci povídkové sbírky Pyramiden (Pyramida – česky plánováno na červenec 2016). Poslání Firewallu je veskrze stále aktuální. Hovoří se v něm o nebezpečí spojeném s počítačovým zločinem a narůstající globalizací. Uvážíme-li, že datum prvního vydání příběhu spadá do roku 1998, jedná se o dílo vskutku prorocké. Ne, že by v té době byly počítače v úplných plenkách, ale se stávajícím stavem technologií a rozsahem zasíťování světa, současné závislosti bankovnictví na počítačových technologiích a metodách a hlavně se stále se zvyšujícím náporem hackerských útoků na celý svět, se to jistě nedá ani srovnat. Přesto již v té době Denning Mankell přichází s příběhem, jenž na všech aspektech virtuálních nebezpečí stojí.

Zajímavé a velice profesionální je Mankellovo uchopení celého příběhu. Postupná gradace napětí i poznávání souvislostí v rámci pěti set čtyřiceti stran rozdělených do dvou nestejně dlouhých dílů a čtyřiceti kapitol je příznakem skutečné spisovatelovy vyspělosti. Od zdánlivě nesouvisejících případů jednoho přirozeného úmrtí a jedné úkladné vraždy, jakoby bez motivu, přes podezření, že ne vše je tak prosté, jak se může zdát, až po další série vražd včetně útoků na samotného vrchního vyšetřovatele, komisaře Wallandera, se čtenáři postupně prakticky jedním dechem prokousávají k dalším a dalším odhalením a novým souvislostem. Přestože převážná část dějové linie je vyprávěna jakoby přes rameno Kurta Wallandera, je zde několik málo kapitol či jejich částí, v nichž se vypravěč odkloní od hlavního proudu a nastíní nám i trochu tajemně pohled hlavního padoucha. Dokonale je zpracováno i pojetí jednotlivých členů vyšetřovacího týmu, ať už jako jedinců, tak i jako ucelené skupiny. Autor se nebojí začlenit do kolektivu kariéristy, stejně jako nezištné osoby. Ani hlavní hrdina není uchráněn rozmarů a náladovosti, možná i pochopitelné u padesátníka v pozici, jakou Kurt Wallander zastává. Rozvedený policista, žijící zcela sám, je jakýmsi typizovaným vzorem pro tuto profesi. Na druhou stranu jde o stav spíše pochopitelný, než neobvyklý. Ten, kdo chce být v takové profesi úspěšným profesionálem, bude rodinu zanedbávat, ať už tak činí vědomě či jen jako důsledek své pracovní zodpovědnosti.

Na díle Henninga Mankella je zajímavý hlavně jeho lidský rozměr a Firewall není žádnou výjimkou. Mankellovo dílo patří do kategorie Francisovek, tedy takových detektivních příběhů, v nichž se lze snadno obejít bez hrubých výrazů a přehnaných dramatizací obětí nebo nadsazené krvelačnosti zločinců. Mankellův skon na sklonku loňského roku je pro světovou literární scénu opravdovou ztrátou. A i když se už nikdy nedočkáme žádné novinky z jeho pera či psacího stroje, buďme vděčni za těch čtyřicet děl, jež nám po něm zbyla. A díky nakladatelství Host se u nás jejich překlady začínají stále více a více zabydlovat.

Související knihy

Mankell, Henning

Host, 2016