Ukázka z knihy Osamělost

osamelost_nahled
Asi je velký rozdíl, zda je člověk sám či se cítí osamělý. Mnoho lidí, kteří žijí sami, se osamělí necítí, naopak osamělý si může připadat i ten, kdo je obklopen lidmi. Jak se s tímto stavem vypořádat učí novinka z nakladatelství Grada.

Knihu Osamělost vydalo nakladatelství Grada ve své ediční řadě Psychologie pro každého.

 

Anatomie osamělosti

Jste sami, nebo osamělí?

Osamělost není totéž co samota. Samota může být i  krásná: může být zdrojem inspirace, síly či duchovního probuzení i  klidným přístavem, kam si chodíme odpočinout před každou další výzvou našeho života. Jsou lidé, zejména mezi umělci, vědci, filozofy apod., kteří samotu vyloženě vyhledávají – nemohou jinak tvořit a pracovat a ani je příliš nebaví účastnit se „cvrkotu“ běžného života. Samota je pro ně otázkou volby a  cítí se v  ní lépe, než kdyby museli denně od partnera poslouchat, co bylo v práci, a od zelináře, jaké že to máme hezké počasí a že meruňky už zrají. O samotě lze totiž najít tolik zajímavého!

Někomu to možná nezní moc věrohodně. Co se tak asi dá najít uvnitř sebe sama? Pro značnou část populace platí, že ponecháni nějakou dobu o  samotě se lidé začnou brzy nudit a  ošívat, a  trvá-li to příliš dlouho, nejsou jaksi schopni „sami se sebou vydržet“. Důvody teď ponechme stranou  – o  rozdílné potřebě samoty si povíme v  dalších kapitolách. Je nicméně pravda, že i  ten nejspolečenštější člověk je za chvilku samoty tu a  tam rád. Každý z  nás si potřebuje občas oddechnout, něco si v  klidu promyslet, soustředit se na náročný úkol. Hodinka tichého rozjímání v přírodě či kostele může mít své kouzlo (zejména například o  Vánocích). Sníst celou čokoládu, když vás nikdo nevidí, taky může být docela fajn…

Jenže… Dříve či později u každého z nás nastane potřeba sdílet své zážitky (nebo pamlsky), dostávat od druhých nové podněty, pochvalu a jiné druhy zpětné vazby. I „šílený vědec“ chce občas ohromit svou novou „teorií všeho“ alespoň své kolegy z výzkumného ústavu. I hudební génius je rád, když jeho skladby jednou za uherský rok někde hrají. Dokonce i pacienti trpící autismem a jinými duševními poruchami občas vyhledávají nějaký druh kontaktu s jinými lidmi. Nepříjemný okamžik nastane, když nikdo není po ruce. Anebo, což je někdy ještě horší, když jsme sice obklopeni lidmi, třeba i blízkými, kteří nám ovšem ani trochu nerozumějí, nemají o nás zájem, nebo nás od sebe dokonce odstrkují. Tehdy se samota mění v osamělost, a ta není příjemná nikomu. To, že se jedná o dva zcela odlišné jevy, se odráží v mnoha světových jazycích, jež jim daly různá jména: v angličtině to be alone („být sám“) je významově úplně jiné než to be lonely („být osamělý“). Dokonce i v japonštině se „sám“ odvozuje od jiného slovního základu (hitori­de) než „osamělý“ (kodoku­de). Osamělý člověk je především nešťastný. Rád by někomu pověděl o tom, že vyřešil neřešitelnou kvantovou rovnici (nebo že meruňky se letos obzvláště vyvedly), leč nikdo ho neposlouchá, nikoho to nezajímá, nikdo mu neřekne: „Jéžiš, to je perfektní!“ Tolik by se mu chtělo zahrát si šachy, volejbal, nebo aspoň piškvorky – ale, bohužel, nikdo si s ním hrát nechce. A tak se nějaký čas snaží… a pak rezignuje… propadne se do deprese… začne popíjet… A pokud nenajde pár přátel aspoň na Facebooku, může to končit až sebevraždou.

Zdravotní rizika osamělosti

Chronická osamělost je v psychologickém smyslu zničující a podepisuje se i na našem tělesném zdraví. Člověk ji vnímá jako stav ohrožení, čímž se v něm spouštějí stresové reakce – zvyšuje se hladina stresového hormonu kortizolu a některých působků imunitního systému (tzv. interleukinů). To vede ke změnám metabolismu a k chronickému zánětu. Výsledkem je porucha zpracovávání cukrů a  tuků, zvýšená hladina cholesterolu, obezita, ucpávání cév – a tím pádem i zvýšený krevní tlak a další srdečně-cévní onemocnění, včetně infarktu a  mozkové příhody (mrtvice). Některé studie našly u  osamělých lidí (zejména u  těch, kteří svou osamělost tají a  zvládají ji vůlí) i  častější výskyt určitých druhů rakoviny. Mění se i některé další funkce imunitního systému: oslabuje se především tzv. buněčná imunita, což snižuje naši odolnost proti infekcím a zhoršuje jejich průběh (jedná se hlavně o virová onemocnění, jako je například chřipka, herpes nebo AIDS). Méně účinné je i očkování.

Osamělý člověk tedy velmi snadno onemocní, ať už duševně (depresí), nebo fyzicky. A  jako by na tom nebylo dost, zjistilo se, že lékaři se ke všemu lépe starají o pacienty, kteří jsou obklopeni rodinou a dalšími blízkými lidmi, než o ty, kdo nikoho nemají. Je to zřejmě způsobeno dvěma podvědomými faktory: stará-li se o vás široké příbuzenstvo, zdravotníci mají nad sebou větší pocit kontroly. Kromě toho nabudou jaksi nechtěně dojmu, že takový pacient spíše „stojí za námahu“.

Život v osamění je zkrátka těžký a už jen ze zdravotních důvodů je dobré, abychom se osamělostí nenechali pohltit. Následující části knihy by vám měly pomoci některé jevy související s příčinami osamělosti pochopit tak, abyste se s ní dovedli lépe vypořádat.


Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. V její produkci jsou tituly s právní tématikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí. Tuto pestrou škálu doplňuje i naučně odborná literatura, která nabízí řadu publikací s velkým záběrem pro denní praktický život.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeOsamělost
aneb Kolik máte přátel na Facebooku

Beastess, The

Grada, 2016

Napsat komentář