Dvanáctiletá Anne Bea Viková postižená vrozeným albinismem se zrodila ve fantazii mladé norské redaktorky, recenzentky a korektorky A. Auhild Solbergové (*1975). Ta ve své domovině se svojí prvotinou nazvanou Válka proti superkrávám ovládla dětská srdce a získala titul Nejlepší dětská kniha roku 2014. V českém překladu Anety Grossové vyšla v nakladatelství Host u příležitosti letošního jarního Velkého knižního čtvrtku.

A hned v úvodu musím říct, že tato kniha je opravdu trefou do černého, protože se bude líbit jak dospívajícím dětem, tak jejich rodičům. Vtipně napsané zážitky dívky, která prochází pubertou a tolik se liší od ostatních, že se stává terčem jejich posměchu, ale přesto se nevzdává a bojuje za své právo na štěstí, totiž přináší naději pro všechny, kteří mají nějaký, ať již viditelný či neviditelný, handicap.

Anne Bea má kvůli svému vzezření jediného kamaráda – Nilse. Jen s ním se odvažuje být svá a jedině jemu říká věci tak, jak jsou. Ve třídním žebříčku oblíbenosti oba patří k největším „lůzrům“ sedmých tříd, s nimiž není radno se dávat do řeči. Hierarchii vládnou třídní krásky Thea, Ronja a Širin. To ovšem nebrání tomu, aby Anne Bea měla stejné sny jako ostatní. Aby netoužila být alespoň trošku oblíbená a líbit se klukovi. Ne jen ledajakému, ale právě Magnusovi, který hraje v kapele Fak Justin. Navíc se chystá oblíbená soutěž Souboj talentů, kde budou vystupovat všechny holky od nich ze třídy (jako taneční křoví Fak Justin) kromě Anne Bey. Bude „Annebína“, jak jí říká Nils, stát stranou, nebo vytáhne do svérázného boje proti „superkrávám“?

Můžete sice hádat, ale myslím, že už z názvu plyne, že není možné pošklebování a ubližování do nekonečna pořád jen uhýbat. Se šikanou toho nejnižšího druhu, totiž té, jejímž cílem je postižený jedinec, se musí bojovat. Albínka Annebína, která se ze všech sil snaží na sebe neupozorňovat, což je jí většinou málo platné, se totiž má o koho ve svém boji opřít. Má bezva rodiče, vynalézavou tetu, Nilse a, jak sama zjistí, i další přátele. Co na tom, že „nekopou“ zrovna první ligu. Když se spojí outsideři, může z toho být docela prima parta, kterou jen tak něco nerozhází.

Pro mně je „Your song“ o tom, jak skvělé je mít přítele, na kterého se můžete vždycky spolehnout. Někoho, kdo neobrací oči v sloup, neříká vám hnusné věci a nevyhýbá se vám, ale kdo si naopak myslí, že jste hrozně super, vtipní a cool právě takoví, jací jste.

„Your song“ mi připomíná, jaké mám štěstí, že jsem Nilse poznala. (str. 183)

Kniha norské autorky tedy může být právě tím, co potřebují všichni „ušlápnutí“ číst, aby si uvědomili svoji vlastní hodnotu. Aby pochopili, že nespočívá jen v tom, jaký obrázek si o nás dělají druzí na základě nějakých vnějších znaků, ale hlavně v tom, jací doopravdy jsme. A to je důležité především v pubertě, aby každý dospívající měl rád sám sebe navzdory všemu, co kde slyší či vidí.

Auhild Solbergová napsala knihu, u níž se čtenář bude bavit, smát, plakat a kterou zvládne přečíst – troufnu si říct – každý „náctiletý“, aniž by mu to zabralo mnoho času. Příběh Anne Bey a jejích přátel je totiž čtivý přinejmenším jako například oblíbená série o Poseroutkovi. Současně však předává poselství, které pubertální mládež od rodičů nechce slyšet, a proto si myslím, že Válka proti superkrávám by se měla stát neodmyslitelnou součástí knihovniček všech „náctiletých“.

Související knihy

Solbergová, A. Audhild

Host, 2016