Přinášíme vám ukázku z knihy Jak být dospělá, kterou vydalo
nakladatelství Domino v edici Romantika.

Zdálo se, že si jen odskočily během svých dnů mezi dvěma ročníky na univerzitě. Byly natolik geniální? Vypadal by takhle Mark Zuckerberg, kdyby byl dívka?
Obě dívky se beze slova otočily a jednohlasně odklapaly. Taylor v botách, co nahlas křičely „bojte se mě“ a Kimmy v gejšovských dřevácích. Na vzdáleném konci řídce zalidněné redakce oddělovala dvě kanceláře od zbytku open space skleněná stěna.
„Pojďte dál, posaďte se,“ nařídila mi Taylor a ukázala na čalouněnou židli naproti svému pracovnímu stolu s potiskem hadí kůže. Kimmy se opatrně poskládala na nízký marocký sedák, takže seděla na úrovni mých kolen. Taylor otevřela víčko termohrnku s nápisem ČÍČA vyvedeným velkými stříbrnými písmeny a nalila si do něj kávu ze Starbucks.
„To jsou krásné prostory,“ řekla jsem při pohledu na open space, jako kdybych měla vyhlídku na Louvre.
„Moje máma nám půjčila designéra,“ řekla Kimmy chraplavým hlasem.
Taylor po ní střelila umlčujícím pohledem, takže se Kimmy ještě více přikrčila. Vypadala teď jako zvíře na fotce v National Geographic, které čeká na útok predátora. „Takže vy chcete pracovat pro JeuneBug,“ vyzvala mě.
„Myslím, že tady začínáte s něčím úžasným.“ Zatím ještě nic neukázaly, ale svůj odhad jsem stavěla na dosud prázdné internetové stránce. Stálo tam jen: Počkejte si na to! „Ráda bych se od vás něco o vzniku JeuneBug dozvěděla.“
Taylor se opřela, přejela si žebra a chytla se madel na křesle. „JeuneBug jsme vytvořily na základě naší závěrečné práce: Stará média? Koho zajímají? Obří společnosti se snaží přizpůsobit době, ale nám to připadá, že jen chtějí naučit koně rychleji běhat, místo aby vynalezly auto. A my jsme ti, kdo teď vynalézají auto.“
Snažila jsem se vší silou, aby mi nepovadl úsměv. „To je velice zajímavé,“ mumlala jsem.
Taylor zkřížila oholené paže. „Jsme výhradně digitální obchod, technologická společnost, která vydává médium, místo abychom byli mediální společnost, která používá technologie. Všechno, co děláme, je optimalizováno.“
„Všechno,“ dodala Kimmy jako ozvěna a rozkašlala se.
„Samozřejmě. To je chytré.“ Žádná reakce. „Možná bych vám mohla ukázat své portfolio?“ sáhla jsem do kabelky.
„Už si vás hledám na Googlu,“ Taylor ukázala prstem na monitor počítače. Kimmy se zvedla, obešla stůl a přidala se k ní. Seděla jsem s koleny u sebe, zatímco ty dvě projížděly na internetu všechno, co je spojené s mým jménem. Proč jsem si nikdy nezkusila vyhledat samu sebe?
„Vy už to děláte dlouho,“ poznamenala Kimmy lakonicky.
„To ano, pracovala jsem doslova s každým známým designérem. Přišla jsem k tomu přes divadlo, takže vím, jak dosáhnout dramatického efektu, a mám oko pro titulní stránku.“
„A měla jste trvalou.“
„Prosím?“
„Měla jste trvalou?“ zeptala se Kimmy.
„Ano… v šestém ročníku. Promiňte, vy se díváte na…“
„Facebook.“ Taylor zírala na monitor.
S hrůzou jsem si v duchu projela fotky, které tam zveřejnili členové mojí rodiny.
„Ale to je milé, jak vám vůbec nezáleží na tom, jak vypadáte v plavkách. Jako v reklamě od Dove. Takže jste promovala v roce…?“
„1995.“
Taylor a Kimmy se na sebe podívaly.
„Rory.“ Taylor udělala pauzu, pravděpodobně proto, aby se v ní moje osobnost docela utopila. „My klademe obzvláštní důraz…“
„Obzvláštní.“
Začínala jsem si říkat, že Kimmy je na výplatní pásce vedena jako dvorní Taylořina gospelová zpěvačka.
„ – na předpoklad, že tuto společnost budujeme od základů bez jakýchkoliv předsudků. Nehodláme se zdržovat žádným způsobem práce, který, upřímně řečeno, v dnešní době už nefunguje. Nechceme sem přivést mozky, které myslí postaru.“
Moje teta, která se denně dívá na videokazety s nahranými nekonečnými seriály, ta myslí postaru. Já jsem v Hunger Games na straně Katniss a mám erotické sny o Adamu Levineovi, zpěváku skupiny Maroon 5.
Potom Kimmy prudce položila dlaň na Taylořino rameno. „To je pokojíček pro syna Kanye Westa?“
„Ano,“ odpověděla jsem.
„Vy jste pracovala s Kanyem?“ Získala jsem Taylořinu pozornost.
„Ano.“ Ve skutečnosti jsem jen pomáhala fotit dětský pokoj, který navrhl jeho dekoratér pro chůvu, aby v něm vychovávala jeho syna, ale ano, v podstatě ano.
„Takže vy pracujete s celebritami?“
„No jistě,“ řekla jsem.
„S celebritami, co mají děti?“
„Samozřejmě, Elton John, Pink, Gwen Stefani,“ měla jsem pocit, že ani nevědí, co fotografický stylista dělá. „Dělám rockový styl, který do JeuneBug dobře zapadne.“ Ať už bude JeuneBug cokoli.
„Nemá nám kdo spravovat designovou přílohu,“ řekla Kimmy svým konečkům prstů.
Napřímila jsem se. „Tam bych vám mohla být užitečná,“ shrnula jsem to. Potom, co si mě vyhledaly na Googlu, to znělo jako pozvání na zmrzlinu, které následuje po orálním sexu. Taylor můj pohled vydržela. „JeuneBug se chystá zaplnit masivní díru na trhu. Masivní. Projděte se po Madison Avenue od Osmdesáté šesté po Devadesátou šestou ulici a co uvidíte?“
V duchu se mi před očima vybavila řada nejdražších značkových obchodů pro děti – Armani Kids, Bonpoint, Crewcuts, Magic Windows, Jacadi, Rosie Pope, ten britský obchod s titanovým kočárkem ve výloze. Čtyřleté dítě by tady za oblečení utratilo celé své roční úspory jen v pár obchodech. Možná v jediném. „Dětské obchody.“
„Ty butiky prodávají šaty za pět set dolarů tak rychle, že je nestačí dodávat ze skladu, ale nikdo už se těch zákazníků dál neptá, kde rádi jedí, kde se nechají česat, kam chtějí na dovolenou.“
„Těmi zákazníky myslíte…?“
„JeuneBug je první lifestylovou webstránkou pro děti,“ odpověděla triumfálně Taylor.
„Dětský životní styl?“ zakašlala jsem.
„Ano.“ Založila si ruce a Kimmy naznačila úsměv. Představovala jsem si, jaký asi životní styl má Wynn. Počítá se do stylu i lego?
Taylořiny oči pod obloukem umělých řas zazářily jako diamanty zpod slamáku. „Hlava vám to nebere, že? A to jsme ještě nezmínily náš patentovaný software. Stránka bude fungovat jako katalog. Časopisy už se příliš dlouho spoléhají na to, že prezentování značek na redakčních stránkách jim přinese profit. Zoufale se tak snaží, aby si u nich slavné značky zaplatily inzerci, ale ve skutečnosti jim to zdroje příjmu snižuje. V našem digitálním magazínu kliknete na jakoukoliv položku a rovnou si ji můžete koupit. A my za to dostaneme zaplaceno.“
„Takže stránky jsou rozformátovány jako inzertní rubrika časopisu InStyle?“ zeptala jsem se.
„Ale ne,“ odsekla. Natočila ke mně monitor, aby mi ukázala fotografii. Běží na ní batole v Central Parku a na sobě má šaty krásnější, než byly mé svatební šaty. „Vypadá to jako kterákoliv stránka v časopise, že?“ Vogue pro ty, kdo ještě nemají zuby, pomyslela jsem si. „Ale když zákazník klikne na šaty, nebo boty, nebo čelenku, koupí si je!“
„I děti?“
„Matky. Ale v aplikaci budeme mít funkci, kde si taky děti můžou vybírat a klikat. Ale všechno, co si vyberou, zadrží concierge…“
„Nesnášíme název nákupní košík. Je to tak…“ Kimmy se otřásla.
„… dokud to maminka neschválí.“
„No tedy.“ Na víc jsem se nezmohla. „Jak vynalézavé. A jaká by to byla pozice?“
„Vedla byste přílohu Být,“ odpověděla Kimmy.
„Příloha je to, čemu tištěná média říkají rubrika,“ dodala Taylor, jako bych byla zahraniční studentka na stáži.
„Ano, s tím jsem obeznámena. Moje nejlepší přítelkyně vede rodičovskou přílohu v Huffington Post. Co je obsahem přílohy Být?“ zeptala jsem se.
„Interiéry,“ objasnila Taylor.
„Protože děti by měly mít prostor, kde chtějí jen tak… být,“ vysvětlila Kimmy.
Na mobilu mi zavibroval příchozí hovor. Típla jsem ho, ale stačila se mrknout. Na displeji stálo ‚manžel Blake‘. „Promiňte,“ omluvila jsem se. „Lidé od Lady Gaga. Podívejte, pravda je asi taková.“ Tyhle dvě holky potřebují moje vedení asi tak, jako potřebují, abych je naučila vyšívat (což klidně můžu). „Můžete si sehnat někoho mladšího, kdo vám někde ve srubu šikovně naaranžuje parohy, ale já znám luxus. Znám slávu a lesk. Luxus, z jakého se vám zatají dech.
A dokážu ho přetlumočit lidem všech věkových i demografických skupin. Měla bych se zmínit, že mám dva přesně takové malé zákazníky doma.“ A kdyby mi tahle práce zaplnila kreditku a pomohla mi složit hotovost na drahá rovnátka, co budou už brzy potřebovat, hodila by se mi tím víc.
„Hm,“ řekla zamyšleně Taylor. Protože už jsem pracovala se spoustou lidí, co mají extrémně velké ego, věděla jsem, že mojí jedinou devízou je to, co řeknu, a mojí jedinou nadějí je odejít. Nesmím prosit. To není dobré. „Ráda jsem vás poznala, Taylor. Kimmy. Mám teď svou první letošní rodičovskou schůzku, takže musím…“
„A pro vás by to nebyl problém?“ zeptala se Taylor, když jsem si brala kabelku.
„Co by nebyl problém?“ postavila jsem se.
„Že musíte odcházet brzy kvůli… dětem.“
„Děti? Žádný problém, stejně jako pro ostatní tady v redakci, kteří je mají,“ ujistila jsem je.
„To ne, tady nikdo děti nemá,“ zkřížila ruce na prsou, jako bych naznačila, že její zaměstnanci mají pohlavní chorobu. „Ani náhodou.“
„Chápu.“ Pro děti – od dětí. Ach jo.
„Ozveme se vám.“

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Související knihy

McLaughlinová, Eva – Kraus, Nicola

Domino, 2016