Čtení ke kávě: Ucpaný nos (Markéta Baňková)

Ucpaný nos

15.3.2016 Markéta Baňková Bez komentáře

Byl jeden nos a pěkně ucpaný. Chlapec, jemuž nos patřil, ležel s chřipkou v posteli, měl horečku a rýmu.

Zachumlaný v propocené posteli měl výhled na noční stolek s hrnkem čaje, ve kterém stála opřená lžička, vedle byla kniha, krabička s léky, autíčko. Dobrou noc a spi, ráno ti bude líp, řekli mu a zhasli lampu. Nic už neviděl, spát ale nemohl, vždyť měl nos a v něm rýmu. Převaloval se v posteli a chvílemi raději dýchal pusou. Smrkat! Dal mu najevo jeho nos, za poslední hodinu už poněkolikáté. Chlapec vytáhl kapesník zpod polštáře a vysmrkal se do něj. Úleva, ale jen na chvíli.
„Smrkat!“ přál si nos.
Chlapec rezignovaně zašátral rukou pod polštář a vysmrkal nos do kapesníku.
„Už toho mám dost,“ řeklo ucho. „To musíš pořád smrkat?“
„Jo, nemůžeš už konečně ležet?“ přidalo se druhé ucho.
„Nemůžu,“ nakrčil se nos, „dyť báb rýbu.“
„No a?“ řeklo první ucho, to pravé. „Jsem taky nemocné a nikoho s tím neotravuju.“
„Kdo má pořád poslouchat to troubení?“ pokřikovalo levé ucho.
„Buďte zticha,“ řekly oči a otevřely se do tmy, „už máme všichni spát.“
„Jak můžeme spát, když nos dělá randál?“
„Prostě se zavřete a spěte,“ řekly oči a zavřely se.
„I vy chytráci!“ křičely uši. „Jak se asi máme zavřít, když nemáme víčka?“
„Nojo, to jsme zapomněly,“ pravily oči pohrdavě, „chudinky nedokonalé, vy vlastně nemáte ani víčka.“
„Jak – ani víčka? Chcete urážet uši? Kdyby nebylo nás, tak…“
„Tak co?“
„Byly byste vy oči i nos k ničemu!“
„Che! Kdyby nebyly uši, nemuseli bychom tu všichni poslouchat tolik pitomostí!“
„Kdyby nebyly uši,“ zastal se uší nos, „bylo by pusáb smutno. Kobu by se pak svěřovaly? Je přece nutné mít někoho, kdo je ochoten vám naslouchat.“
A na důkaz vážného tónu svých slov kýchl.
„To je pravda,“ vložila se do hovoru pusa. „Bez uší by byl svět jako bez přátel.“
„Naprostá pravda!“
Oči se na chvíli přimhouřily, jako by je snad tma pokoje mohla oslnit.
„Možná jsou uši užitečné puse,“ řeklo pravé oko, „ale na pohled jsou směšné. Jak hloupě trčí z hlavy! Jak nepovedená palačinka, kterou zmačkali a hodili do odpadu. Kdyby to aspoň byly uši holčičí, mohly bychom se v zrcadle kochat náušnicemi!“
„I u chlapce se toho můžete dočkat,“ bránila je pusa, „v dnešní módě… náhodou, takové krásné uši…“
„Oči nás pořád urážejí!“ žalovaly uši.
„Dost hádky, musíb sbrkat!“ prohlásil nos.
Chlapec se přestal převalovat v posteli, sedl si, vytáhl kapesník zpod polštáře a vysmrkal se do něj.
„Jseb bořád plný,“ žaloval nos.
Levé oko se otevřelo do tmy.
„Tak tedy ať uši vymyslí, jak pomoci nosu, ať může klidně dýchat a my spát. Pak uznám, uznáme,“ zašilhalo po pravém oku, „ že jste fakt dobré a že váš pobyt v hlavě není zbytečný!“
Uši se chvíli radily.
„Dobrá, zkusíme tedy smrkat místo nosu. Nose, pošli nám tu rýmu!“
A uši se zkoušely vysmrkat místo nosu. Ale moc jim to nešlo.
„Jseb pořád blný!“
„Ani teď?“
V pokoji se rozsvítilo a vešla maminka.
Sáhla chlapci na tvář.
„Jak ti je?“
„Mami, asi mám pořád horečku. Nemůžu spát. Ale zase už nemám takovou rýmu.“
Máma pohladila synka po tváři.
„To jsem ráda. Buď přikrytej a poť se, uleví se ti.“
Pohladila ho znovu po hlavě, pak se zarazila a prohlédla si dlaň.
„Honzíku!“
„Copak, mami?“
„Ale nic,“ povzdechla maminka, „teď spi, ať je ti dobře. Zítra ale důkladně vyčistíme uši, ano?“
„Promiň mami, už jsem si je dlouho nemyl.“
„Hlavně ať je ti líp. Dobrou noc.“
„Dobrou noc, mami.“
V pokoji zhasla a zavřela dveře.
„Dobrou noc, puso.“
„Dobrou noc, oči.“
„Dobrou noc, uši!“
Ale uši nic neslyšely, protože byly plné rýmy, kterou jim dal nos. Aspoň se nemohly dál hádat. Usnuly s chlapcem, který klidně dýchal, a spaly až do rána.

Markéta Baňková

Markéta Baňková (www.bankova.cz)
je výtvarnice a spisovatelka. Žije v Praze, vystudovala grafiku a nová média na pražské Akademii výtvarných umění. Věnovala se fotografii, net artu, (např. New York City Map, pocitová procházka New Yorkem s obrazy, zvuky a texty, předchůdce Google Street Map), experimentálnímu filmu, literatuře a popularizaci vědy. Její první kniha Straka v říši entropie formou bajek objasňuje fyzikální zákony. Nedávno vydaná kniha Maličkost je příběh z vědeckého a lékařského prostředí a zabývá se současnými tématy dnešní doby genetiky. Obě knihy doplňují autorčiny ilustrace.