Již druhé vydání prvního dílu detektivní série Případy Flavie de Luce s názvem Koláč s kapkou jedu připravilo na úvod roku pro své malé čtenáře nakladatelství Knižní klub. I když ono „malé“ patří nejspíš do uvozovek, protože příběhy neposedné Flavie si oblíbili čtenáři všech věkových kategorií po celém světě. Kanadskému autorovi Alanu Bradleymu (*1938) se totiž podařilo najít správný poměr ingrediencí potřebných pro úspěšnou detektivku a zaujmout tak nejen laickou veřejnost, ale i kritické poroty rozdávající různá ocenění.

Alan Bradley svoji neobvyklou hrdinku stvořil po odchodu do důchodu a jeho čtenářům nestačila pouze jedna kniha. Proto je na světě již celkem šest Flaviiných příběhů. V češtině vyšly prozatím jen první dvě části: Koláč s kapkou jedu (2011 a 2016) a Vražda není hra (2013).

Flavia de Luce patří k chudšímu šlechtickému rodu. Žije na rodinném sídle se svým otcem a dvěma staršími sestrami: Daphne a Ophelií. Maminka jim zemřela, když byla Flavie tak malá, že si na ni vůbec nepamatuje. Dívka objevila v rodinném sídle tajnou laboratoř po svém předkovi a od té doby je její vášní chemie, zejména výroba jedů.

Běžné sourozenecké škorpení je náhle přerušeno tragédií: v okurkovém záhonu je nalezen mrtvý muž. Přesněji řečeno, nalezla jej Flavie a má všechny důvody se domnívat, že by to mohlo mít něco společného s hádkou jejího otce s někým neznámým, kterou nechtěně vyslechla. Jenže, když policie otce skutečně zadrží, rozhodne se vypátrat skutečného vraha. Což není pro jedenáctiletou všetečku zrovna přijatelná zábava. Kdo ví, co všechno se jí při tom může stát!

Děj románu se odehrává v roce 1950 na anglickém venkově, přesněji ve vsi Bishop’s Lacey a okolí. Alan Bradley líčí v podstatě období svého dětství, proto pro něj asi nebylo obtížné zachytit všechny dobové reálie. Pravdou je, že vyrůstal v Kanadě, ale nyní žije na ostrově Man, takže určitě stihnul poznat i britský venkov. Úžasně však do svého díla zakomponoval chemii, různé reakce a procesy, takže čtenáři proniknou hlouběji do tajů, jež skrývá tato věda. V Koláči s kapkou jedu jde však především o filatelii, tedy sbírání známek. Proč jsou některé známky vzácnější, než jiné a jak je možné, že kvůli nim dochází i ke zločinům, i to se příznivci klasické detektivky dozví.

Ale myslím, že mě na knihách pana Bradleyho nejvíce přitahuje jeho schopnost líčit svět očima dítěte. Jeho popisné pasáže vůbec nejsou nudné, nepoužívá obraty dospělého autora, ale snaží se vše opravdu vyprávět jazykem zvídané dívky. Která sice asi dokonale ještě nechápe problémy dospělých, ale umí si dávat věci do souvislostí a ve své umanutosti riskuje i svůj vlastní život.

Možná její záliba v chemii neodpovídá věku a její pokusy nahánějí hrůzu, ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že i takto nadané děti po světě chodí. Pravda, asi neluští kriminální zločiny, ale když se do něčeho ponoří, umí strčit do kapsy i dospělé. Věřte mi, něco podobného mám doma (naštěstí luští jen záhady historické)…

„Ložnice působila stejně ponuře jako muzeum po návštěvní době. Výrazný odér otcových kolínských a vodiček po holení mi připomněl otevřené sarkofágy a kanopy, které byly kdysi plné balzámovacích vonných mastí. Štíhlé vyřezávané nožky toaletního stolku z doby královny Anny vypadaly vedle pochmurné gotické postele v rohu takřka necudně, jako by nějaký zakyslý starý komoří zasmušile sledoval , jak si jeho milenka stahuje z dlouhých útlých nožek hedvábné punčochy.“ (str.130)

Z četby Případů Flavie de Luce jsem si odnesla jedno poučení: nepodceňujte děti a už vůbec ne knihy jim určené. Detektivky Alana Bradleye totiž nepostrádají napětí, spád, humor a až thrillerové vyvrcholení a svým konceptem připomínají díla takových klasiků žánru jako byly Agatha Christie, P. D. Jamesová či Sir Arthur Conan Doyle.

Pokud nevěříte, pak mám jedinou radu: kupte dětem knihu Koláč s kapkou jedu a pak si ji přečtěte. Možná, že ji pak svým náctiletým potomkům, pro něž je zhruba určena, ani nedáte a zůstane ve vaší knihovně. Kdo ví…

Související knihy

Bradley, Alan

Knižní klub, 2016