Kontroverzní román Klub rváčů, který vydalo koncem roku 2015 nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna, napsal americký spisovatel Chuck Palahniuk. Chuck Palahniuk sice vystudoval žurnalistiku, ale nastoupil do továrny na nákladní automobily, v níž pracoval celých třináct let. Jeho prvním literárním počinem byl román Neviditelné nestvůry, s nímž byl však u nakladatele odmítnut. Jako akt vzdoru napsal knihu Klub rváčů, která je ponuřejší a násilnější než jeho nevydaná prvotina. Klub rváčů získal značný úspěch, byl oceněn dvěma literárními cenami a do roku 2000 se dočkal překladu do dvaceti jazyků. Minimálně stejně úspěšná byla i filmová adaptace pod taktovkou Davida Finchera z roku 1999.

Na počátku příběhu byla nespavost. Vypravěč (v knize zůstává nepojmenovaný) ji léčí tím, že se účastní různých terapeutických skupin. Jako léčbu používá lidské utrpení ostatních pacientů. Vypravěčův život dostane nový směr, když potká Tylera Durdena, oslnivého psychopata, s nímž později začne bydlet. Společně střídají neperspektivní zaměstnání, ve kterých se mstí lidem různými naschvály (například jako číšníci močí lidem do polévky). Vypravěč společně s Tylerem zakládá klub rváčů, který má jediné, byť dvakrát opakované pravidlo. Nikdy nemluvte o klubu rváčů.

Při čtení knihy se čtenáře zmocňuje pocit, že se ponořil do jakéhosi temného fantaskního světa, protkaného mnoha bizarnostmi (jmenovat lze například pokus, kdy Tyler s vypravěčem vaří mýdlo z tuku matky své přítelkyně Marlen, která si jej schovává kvůli obsahu kolagenu, kterým si chce ve stáří nechat vyhladit vrásky). Z každé stránky dýchá znechucení moderním světem konzumní společnosti a revolta proti němu, ať již přenesená do fyzického světa díky různým „partyzánským“ činnostem hlavních hrdinů, nebo zprostředkovaná čtenářům prostřednictvím filosofických pasáží.

Palahniukův styl je jedinečný. Nevyžívá se v předlouhých přemoudřelých pasážích, naopak dokáže vtěsnat mnoho životní moudrosti do jediné věty. Tato koncentrace podnětných myšlenek působí na čtenáře silným dojmem, ačkoli leckomu může po několik stran trvat, než si na tento stručný, sarkastický a ironický styl zvykne. Přestože příběh je zdánlivě chaotický, čtenář brzy pozná, že v chaosu je krása, a nechá se unášet na vlně anarchistických myšlenek.

Pro cizince ve světě Klubu rváčů mám jednu radu. Přečtěte si nejprve knihu a až následně zhlédněte stejnojmenný film. I když vás pravděpodobně zasáhne a zaujme obé, kniha se od filmu liší tím, že vyvrcholení děje a šokující rozuzlení příběhu předkládá až na konci. To v tomto konkrétním případě nebylo možné převést do filmu a byla by škoda ochudit se o tak úžasný konec. Titul Klub rváčů doporučuji čtenářům, kteří chtějí trochu experimentovat a pustit se do kultovní knihy, jež je ve všem jiná a originální. Jako bonus nabízí Palahniukův román příležitost zauvažovat nad světem, ve kterém žijeme, a nad jeho (možná) neutěšenou budoucností.

Související knihy

Palahniuk, Chuck

Odeon, 2015