První část rozhovoru si můžete přečíst zde.

Často jste přirovnávána k Danu Brownovi. Lichotí vám to?

Šifru mistra Leonarda jsem četla před lety ještě jako teenager a moc se mi líbila. Být v kladném smyslu srovnáván s některými autorem je vždycky kompliment. Na druhou stranu, pokud přijdete k mé knize s tím, že hledáte něco podobného, jako je Šifra mistra Leonarda, můžete být velice překvapeni! Ano, i v mé knize najdete záhady, vraždy a velké konspirace, které překračují staletí – ale přesto jde o úplně jiný typ knihy. Svět Anny Verco je experimentální, zahuštěný, feministický a ona vyžaduje od svého čtenáře velkou aktivitu. Její příběh funguje jako palimpsest (pozn. red.: palimpsest je středověký pergamen, jehož původní text byl vymazán a přepsán textem jiným; díky moderním technologiím ale dokážeme přečíst texty oba; termín se používá jako metafora pro mnohovrstevnatost). Anna sama sebe přerušuje, její hlas je nesouhlasný, porušuje pravidla, stává se obětí toho, že sama sebe vymazává. Hadí listiny jsou polyfonním příběhem. Anna knihu naplňuje mnohými hlasy, mnohými lidovými příběhy, fragmenty různých textů. Její hlas reflektuje zkušenost procházení se Barcelonou, městem definovaným porušením a reinterpretací – gotické fasády přebité moderní architekturou, útržky hebrejštiny na středověkých zdech, prastaré sloupy ukryté co by kamenem dohodil od katedrály, potlačené jazyky a kapitoly dějin. Jakmile se jednou začnete dívat po těchto ozvěnách minulosti, Barcelona sama sebe ukáže jako pramatku palimpsestů.

Jakmile dokončíte tuto trilogii, budete pokračovat v psaní? A pokud ano, budete se držet stejného žánru?

Samozřejmě, že budu pokračovat v psaní. Necítím se ale nijak svázaná žánrem, to je osvobozující pocit. Doufám, že se mi podaří následovat nápady tak, jak ke mně samy postupně přicházejí, a nadále je přivádět k životu v budoucích románech. Objevování definice „ženy“, toho kým je, co představuje, jak by se měla či neměla chovat. Její vztah k moci, objevení jejího vlastního hlasu, její symbolické atributy – spolu s magií a šílenstvím. Mám ráda knihy, které pokládají otázky, ale ne nutně na ně odpovídají. Kniha by neměla být jen o jedné věci.

Nebojíte se, že jednou dojdou tajemná témata? Že už prostě nebude více historických záhad, který by nebyly zpracovány v nějakém Vašem či Brownově románu?

Lidé jsou plni záhad. Všichni máme svá tajemství, své konflikty, minulost, kterou pohřbíváme, historie, na které chceme zapomenout. To je prostor, který obsazuji v Hadích listinách – to je vesmír, který prozkoumávám. Psaní je aktem poznávání lidské psyché, a lidská psyché je neskutečně rozvrstvená. Nemám pocit, že by mi v blízké době mohl dojít materiál pro psaní. Ale život je naprosto nepředvídatelný.

Jessica Cornwell

Někteří kritici oceňují, že ve svých knihách používáte jazyk, který je o něco složitější a umělečtější, než na jaký jsme u podobných románů zvyklý, dalším lidem se to naopak nelíbí. Berete to jakou svou výhodu, nebo se naopak během psaní snažíte svůj jazyk zjednodušovat?

Hlas Anny je velmi lyrický, ona sama ho nijak nepotlačuje. Považuji to za výhodu, ale samozřejmě to nemusí odpovídat vkusu každého čtenáře. Rozhodně to neuspokojí toho, kdo bude v novele hledat něco, co už zná – takové lidi může Anna dokonce rozzuřit! To jsem věděla od začátku. Ale miluji její svět a doufám, že vy si ho zamilujete také. Chtěla jsem vytvořit ženu, která bude ovládat hutný jazyk, bude myslet kreativně a bude silná, ženu, která se nepřetvařuje, je neskutečně inteligentní a pekelně divoká. To všechno jí dělá čas od času velmi nepředvídatelnou, ale byla to záměrná volba a doufám, že čtenář, který si dá práci s odhalováním jejích tajemství, objeví fascinující – a velmi reálnou –zapomenutou historii. Mohu prozradit, že ve druhém díle experimentuji s různými hlasy, což je velmi zajímavé. Zvyšuje to napětí stejným způsobem jako střídání různých perspektiv. V nové knize je můj jazyk velice ohebný a dynamický. To si užívám.

Kdo jsou Vaši oblíbení klasičtí a současní spisovatelé?

Neustále si vyhlížím nové a nové oblíbence, střídám je spolu s ročními obdobími. Elena Ferranta je jediná, koho si nyní vybavím. Zhltla jsem všechny její romány v rychlém sledu. Doslova podpálila celý můj svět. Další autoři, které miluji a ke kterým se ráda vracím, jsou: Dorris Lessing, Angela Carter, James Baldwin, Simone de Beauvoir, Virginia Woolf. Při psaní druhého dílu Hadích listin je pro mě obrovskou inspirací Krvavá komnata od Angely Carterové. Stejně jakoAura od Carlose Fuentese.

Poslední otázka: Jak se vám líbí česká verze Vaší první knihy – Hadích listin?

Myslím, že je fantastická. Design je úžasný: temný, výhružný a naprosto podmanivý. Kniha vypadá nebezpečné jako grimoár, magická kniha kouzel… což se mi hrozně líbí! Jsem na českou edici své knihy neskutečně pyšná! Je to pro mne výsada a velká pocta, že je má kniha přeložena do vašeho jazyka a já ji tak mohu sdílet s vašimi čtenáři.

Mnohokrát děkuji za rozhovor!

Děkuji! Bylo mi potěšením.

Rozhovor byl přeložen z angličtiny. Pokud máte zájem o originální verzi rozhovoru, můžete mi napsat e-mail.

Související knihy

Cornwellová, Jessica

Plus, 2015