Epochu, v níž se odehrává nový román Ljudmily Ulické, rámují úmrtí dvou absolutně protikladných Josifů – Stalina a Brodského –, symbolizujících odvěký ruský model moci, v němž proti sobě nesmiřitelně stojí „car a básník“. V roce Stalinovy smrti převede nový učitel literatury tři své žáky – vnímavého básníka, nadaného klavíristu a podnikavého fotografa – na stranu tehdy vyvržených literátů. A čtenář s napětím sleduje, zda na ní setrvají tváří v tvář všem hrozbám a výzvám doby, v níž se v Sovětském svazu rodilo disidentské hnutí. Zelený stan se doslova „točí kolem literatury“, především té, která vybočuje ze strohých a nenáviděných školních osnov a nesmí oficiálně vycházet, neboť epocha, o níž je v románu řeč, jako by se propadla hluboko do časů před vynálezem knihtisku. Hrdinové hltají zakázaná zahraniční vydání, přepisují a šíří umělecký i politický samizdat, v klasické literatuře vidí účinnou protilátku proti ubohé sovětské každodennosti a jsou si vědomi, že vnitřní svoboda se nachází právě v literatuře a kultuře jako takové. Ta se ve své kontinuitě jeví jako spolehlivý obranný mechanismus proti slepé poslušnosti a agresi.

Zelený stan

Autorka: Ljudmila Ulická
Přeložila: Alena Machoninová

Počet stran: 484
Vazba: vázaná
Formát: 130×200 mm
ISBN: 978-80-7432-488-8
Doporučená cena: 449 Kč

Knihu Zelený stan vydalo nakladatelství Paseka.

Ukázka z knihy

Jednou, když si Saňa myl ruce nad umyvadlem na školním záchodě, který byl něčím mezi parlamentem a zlodějským doupětem, Muťukin pojal k té nevinné činnosti hluboký odpor a Saňovi navrhl, aby si umyl i ksicht. Saňa si ho umyl, protože byl nejen nekonfliktní, ale částečně i zbabělý. Pak vzal Muťukin hadr na podlahu a utřel jím Saňovi mokrý obličej. Mezitím se kolem nich už seběhl dav zvědavců, čekali zábavu. Zábava se však nekonala. Saňa se roztřásl, zbledl, ztratil vědomí a zhroutil se na dlaždičky. Žalostný protivník byl sice poražen, ale tak nějak neuspokojivě. Ležel na podlaze v podivné póze, celý zvrácený dozadu. Murygin ho zlehka šťouchl nohou do boku, jen aby prověřil, proč se nehýbe. Celkem dobrosrdečně na něj zavolal:
„Hej, Saňku, co se tady válíš?“
Muťukin s očima navrch hlavy zíral na nehybného Saňu.
Ani přes povzbuzující kopance Saňa oči neotevíral. Vtom na záchod vešel Micha, pohlédl na němý obrázek a uháněl za školní doktorkou. Šňupnutí čpavku vrátilo Saňu k životu, tělocvikář ho od nesl do ošetřovny. Doktorka změřila Saňovi tlak.
„Jak ti je?“ zeptala se.
Odpověděl, že docela dobře, ale nemohl si hned vzpomenout, co se stalo. A když si vzpomněl na špinavý hadr, kterým mu Muťukin jezdil po obličeji, zvedl se mu žaludek. (str. 15)

Přečtěte si celou ukázku.

Ljudmila Ulická

Ljudmila Ulická (*1943) je podle ruské i světové kritiky nejvýznamnější ruskou spisovatelkou posledních dvaceti let. Napsala dvanáct próz, tři knihy pro děti a šest divadelních her. Její román Daniel Stein, překladatel (2006, č. Paseka 2012) byl vyznamenán prestižní literární cenou Bolšaja kniga a dočkal se překladu do šestnácti jazyků.

Informace o autorce byly čerpány ze stránek nakladatelství Paseka.

Od svého založení až do současnosti vydává nakladatelství Paseka i prózy úspěšného českého spisovatele Petra Šabacha. Velký ohlas zaznamenaly také knihy Květy Legátové Želary aJozova Hanule, jež dosáhly velkého úspěchu i v zahraničí. Mezi kmenové autory patří rovněž básník Pavel Šrut. V současné době nabízí Paseka široké spektrum knih různých žánrů. V oblasti překladové literatury pokračuje v projektu souborného vydání díla Vladimira Nabokova a dlouhodobě se věnuje řadě předních světových prozaiků.

Související knihy

Ulická, Ljudmila

Paseka, 2016