Přinášíme vám ukázku z knihy Dobrý život, kterou vydalo
nakladatelství Domino v edici Napětí.

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
Cain Moran si pěkně od plic promluvil s Eileen, aby jí bylo jasné, že se nesmí nikde chlubit přítelem své dcery. Právě to by však Eileen moc ráda udělala. Kdyby ale Caina neposlechla, vystřelil by ji na oběžnou dráhu a ona to svým způsobem chápala. Koneckonců byl ženatý. Škoda jen, že se nemohla alespoň trochu blýsknout!
Cain byl chytrý a mlčení jí vynahradil dostatečně tučnou částkou peněz. Peníze měly v životě Eileen Rileyové velkou váhu. Když teď viděla svou dceru celou skleslou a nesvou, něžně jí řekla: „Koukni, zlatíčko, musíš se na to podívat jeho očima. Je ženatej a podle všeho má hodně drsnou manželku. Jenom chce na chvíli všechno nechat trochu usadit.“
Jenny přikývla. „Já vím, mami, ale jsme spolu už nějakou dobu a já ho mám opravdu ráda.“
Eileen nakrknutě zakoulela očima. Mladá láska! Pokud něco věděla jistě, pak to, že Caina Morana k její dceři nepoutá ryzí náklonnost, ale její přitažlivé tělo. Samozřejmě by to Jenny neprozradila. Ta stále žila ve snovém světě, kde sladce zpívají víly a muži opouštějí své ženy a děti kvůli mladým dívkám.
„Jestli ho máš opravdu ráda, udělej, co po tobě chce, zlato. Máš před sebou celej život.“
Jenny si udělala kávu a odnesla si ji do pokoje. Posadila se k provizornímu toaletnímu stolku a podívala se na svůj odraz ve starém zrcadle. Cain jí hrozně chyběl. Smutek z toho, že se s ním nevídá, jí působil fyzickou bolest. Každý den vstala a šla pracovat do pitomé kanceláře, kde ve skutečnosti žádnou sekretářku nepotřebovali. Potom se vrátila domů, posvačila a celou noc čekala u telefonu, kdyby náhodou zavolal. Tohle nebyl žádný život, ale pouhé přežívání.
Věděla však, že pokud to musí snést, aby s Cainem mohla strávit několik hodin, přijme to. Za týden jí bude sedmnáct. Doufala, že se s ním na své narozeniny setká. Nic víc nechtěla. Toužila se s ním vidět byť na pouhou hodinu. Vůbec by ho neměla chtít, protože byl ženatý a měl malého syna, ale nedokázala si pomoci. Mladá Jenny objevila nejen lásku, ale také sílu vášně. Toužila po Cainu Moranovi celou svou bytostí.

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
Micky Dvoucígo se nehodlal poddat tomu, co muselo nevyhnutelně přijít. Klub v Southendu byl jeho pýchou a radostí a on se ho v žádném případě nemínil vzdát alespoň bez náznaku odporu. Koupil ho v roce 1974 jako zdevastovanou díru a po téměř šesti letech tvrdé dřiny konečně začal mít úspěch.
Dlouho pečlivě zvažoval všechny možnosti a přišel pouze na jedinou: musí na svou stranu získat ostatní majitele klubů, než dopadnou stejně jako on. Jeho podnik byl největší, pokud šlo o peníze a prestiž, takže se musel zaměřit na druhý v seznamu, který patřil Jimmymu Banksovi.
Jimmy byl magor, a právě takového člověka Micky potřeboval pro boj s Cainem Moranem. Povídalo se, že Jimmy Banks vlastnoručně oddělal jednoho íránského drogového dealera. Prodával heroin, na němž se nyní dalo v klubech velice dobře vydělat. Všude se fetovalo. Bylo to až trapné. Micky to přičítal punkrockovému hnutí a rodičům – hippíkům. Ve vlastním klubu by háčko netoleroval, protože bylo příliš nebezpečné. Poslední, co člověk potřeboval, bylo něčí bezvládné předávkované tělo na záchodech za rušné sobotní noci. Kdepak, tohle zboží patřilo do hospod nižší úrovně. Prodej heroinu považoval za pitomost – jak ze strany dealerů, tak feťáků. Sám skvěle vydělával na měkčích rekreačních drogách a teď se ten zmrd Cain Moran rozhodl prostě přijít a sebrat mu zdroj obživy! Bylo to zatraceně skandální a on hodlal bojovat, jak nejlépe dovede.
Potíž však spočívala v tom, že Cain Moran nebyl žádné ořezávátko. Na jihovýchodě Anglie se bez jeho výslovného svolení nic nehnulo. Podplácel fízly, soudce i místní politiky, takže měl velkou moc. Nikdo mu ji nemohl vzít a kromě toho mu nikdo nemohl upřít bystrost. Ale tohle… teď už zašel příliš daleko a Micky instinktivně věděl, že nebude jediný, kdo si to myslí. Moran si z nich prostě dělá srandu.
Když do kanceláře vstoupil Jimmy, Micky Platt měl pocit, že mu i v té nejhustší tmě přece jenom svítá jiskřička naděje.

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
„Poslouchej, Caine Morane, já jsem tvoje žena. Vzpomínáš si, cos mi přísahal před knězem v kostele? Já jsem to brala vážně, i když ty ne, ty hnusnej posranej kurevníku!“
Cain obrátil oči ke stropu. „Jako obvykle ze všeho děláš drama, Caroline. Ty se nemůžeš jenom pohádat, ty se musíš rovnou porvat! Pak se divíš, že ti zahejbám. Někdy je moc fajn nemuset si pořád dávat pozor na každý slovo, který vypustím z pusy.“
Caroline se ironicky zasmála. „Vážně? Víš co, tak jdi do prdele. Dost mě překvapuje, že ty tvý štětky jsou vůbec schopný mluvit. Podle toho, co jsem slyšela, po tobě jenom všechno opakujou. Máš je pořád na vodítku jako pejsky?“
Cain Moran by manželce nejradši jednu vlepil, ale udržel se.
Caroline měla slzy na krajíčku. „Víš, že si od tebe nechám hodně líbit. Ale žádnej dlouhodobej vztah ti nebudu tolerovat, rozumíš? Nedovolím ti, abys mě takhle ponížil. Pořád mám svoji hrdost. Nikdy ti nezapomenu, cos mi provedl hned po narození malýho Michaela. Nějaká odbarvená běhna měla tu drzost zaklepat mi na dveře a vyřvat mi do tváře, co spolu děláte. Před mojí matkou!“
Cain věděl, že jí nemůže oponovat. S tou holkou tehdy sáhl úplně vedle. Působila velice tiše. Kdo to mohl tušit? Rozhodně však byla nádherná.
„Jako obvykle zase vytahuješ dávnou minulost. Vždyť jsem se ti omluvil, hergot.“
Caroline se přestala ovládat a zaječela: „Dávnou minulost? Jsme svoji teprve pět let, Caine!“ Začala vzlykat. Cain k ní přistoupil a pevně ji objal.
„Koukni, Caroline, přiznávám, že jsem úplně příšernej, ale žádnej vážnej vztah nemám. Přece mě znáš. Když se mi něco samo nabízí… Jsem jenom člověk, miláčku.“
Podívala se do jeho hezkého obličeje. Milovala ho, jako by jenom na něm závisel celý její život, a svým způsobem to tak i bylo. Bez něho by v mnoha ohledech zůstala bezmocná. Překousla ponížení, které jí způsobily otisky rtěnky na jeho ptákovi a vůně parfému jiné ženy na jeho těle. Ochotně nad tím zavřela oči, protože hlavní cena patřila jí – Cain se oženil s ní a ty holky pro něho nikdy nic neznamenaly. Nepovažovala je za konkurentky, protože se vždycky vrátil domů k ní a k Michaelovi. Musela se smířit se skutečností, že manžel jí nedokáže zůstat věrný.
Cain připomínal velké dítě – pořád chtěl nějakou novou hračku. Tentokrát to však bylo jiné – vlastně se změnil on. Caroline sice netušila, kdo je ta mrcha, ale věděla, že ji ohrožuje. Hroutil se jí svět a nevěděla, jak tomu zabránit. Odstrčila manžela od sebe a šla do kuchyně.
Dosud mu nikdy neodmítla sex a na nic se ho nevyptávala. A k čemu to vedlo? Muž, kterého miluje nade všechno na světě, se k ní chová jako k nějaké nicce. Nejhorší na tom bylo, že Cain opravdu nechápal, jak moc ji to bolí.
Třásla se zlostí a rozčilením. Nepřišel za ní do kuchyně, což mluvilo za vše.

——————————

Přečtěte si další ukázku.

Doporučujeme

O pomstě vypráví i další román oblíbené spisovatelky Martiny Cole. Má to dokonce přímo v názvu – Pomsta. Přečtěte si ukázku i z něj a určitě se nezapomeňte podívat na náš přehledný článek, kde najdete informace nejen o tomto románu, ale i o dalších napínavých kriminálních příbězích. Nezklame vás ani Gang Martiny Cole, jehož hrdiny jsou dva bratři, vládnoucí londýnskému East Endu.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Související knihy

Cole, Martina

Domino, 2016