Knihu Jak na strach a úzkost v těhotenství od autorky Vladany Skutilové vydalo nakladatelství Grada v edici Pro rodiče.

Proč si knížku přečíst

Úvodní kapitola podává přehled vyšetření v těhotenství. Soustředí se zejména na vyšetření screeningová, která by měla každá těhotná žena absolvovat. Na základě pozitivních nebo atypických výsledků screeningu vás gynekolog může odeslat k další konzultaci v genetické poradně, v určitých případech spojené s  doporučením absolvovat některé z  invazivních vyšetření. Jejich principy budou dále podrobně vysvětleny. Je důležité si již nyní uvědomit, že pozitivní nebo atypický výsledek screeningu neznamená, že váš plod je postižený (např. Downovým syndromem), jen doporučuje provést další vyšetření. Velmi často se stává, že ženy zaměňují screening s vyšetřením plodové vody nebo části placenty, rozdíl mezi nimi je ale zásadní. Screeningová vyšetření Downova syndromu a dalších nejčastějších chromozomálních vad, která se skládají z rozboru krve těhotné ženy a ultrazvuku plodu, udávají pouze pravděpodobnost výskytu těchto vad. Pokud je výsledek pozitivní (nebo atypický), neznamená to jistotu postižení plodu, jde pouze o vyšší pravděpodobnost jeho výskytu než u ženy s výsledkem negativním.

V kapitolách následujících se budeme věnovat možnostem, jak pracovat s negativními pocity, které se v těhotenství často objevují. Využijeme k tomuto metod kognitivně behaviorální terapie. Ačkoli zní název velmi odborně a trochu tajemně, ve zkratce jde o následující: představte si člověka, jenž má strach například z  pavouků. Pokud vyhledá kognitivně behaviorálního terapeuta, domluví se spolu na postupu zvykání si na pavouky. Zamyslí se nad tím, proč se vlastně pavouků bojí, jestli strachu předcházela nějaká příhoda, která jej odstartovala a na kterou již dávno zapomněl. Klient se s terapeutem dohodne na postupné expozici, tj. vystavení se obávanému podnětu, v tomto případě pavoukovi. Začnou například u knížky a skončí s opravdovým pavoukem, na nějž si klient bez větších obav či obtíží sáhne.

Pokud se vám pavouci zdají nedůležití a říkáte si, že se nic tak hrozného nestane, když si na ně člověk nemůže sáhnout, můžete je nahradit strachem z veřejných vystoupení, létání, nemoci, pobytu ve větších nebo naopak uzavřených prostorách. A jak to souvisí s těhotenstvím? Přečtěte si příběhy Aleny a Petry.

Alena je dvaatřicetiletá úřednice, s manželem žije již osm let. Jejich manželství je spokojené, mají sedmiletého syna. O další dítě se snažili několik let, ale bez úspěchu. Alena absolvovala vyšetření u gynekologa, imunologa, genetika, vyšetření hormonálního profilu, manželovi byl vyšetřen spermiogram – vše v pořádku, bez patologického nálezu. Když už vzdali cílenou snahu, Alena zjistila, že otěhotněla. Těhotenství probíhalo bez komplikací, ale zpočátku byla obezřetná, po minulých zkušenostech se bála, aby se neradovala předčasně. Nyní bude Alena končit 1. trimestr a začala věřit, že by to teď mohlo dopadnout a že vše bude v pořádku. Synovi dlouho nic neřekli, nechtěli jej zbytečně ranit a sami sebe ušetřit bolestného vysvětlování, proč nakonec sourozence mít nebude. Když vše probíhalo v pořádku, nevydrželi a těhotenství prozradili. Radost však Aleně zkazil výsledek kombinovaného screeningu v 1. trimestru (viz dále). Něco bylo špatně v krvi a něco našel lékař na ultrazvuku. Doporučil jí absolvovat genetickou konzultaci, po níž by se měla rozhodnout, jestli podstoupí další vyšetření, které by nálezy vysvětlilo.

Od té doby nemůže Alena spát. Jen přemýšlí o tom, co udělala špatně, proč zrovna ona, proč ostatní ženy mohou otěhotnět jen tak a nic se neděje. Tak dlouho čekala na dítě a teď takový podraz… Co když je opravdu postižené? Jak by se zachovala? A jak manžel? Co se bude dít, když se na něco přijde? Jak to bude vysvětlovat synovi? Proč jen mu o těhotenství říkali? Měli být raději zticha… Alena začala na internetu vyhledávat informace o Downově syndromu, trávila dlouhé hodiny u počítače. To, co našla, ji vyděsilo. Postupně byla stále více přesvědčena o tom, že její dítě bude opravdu postižené. Takový strach snad ještě nikdy nezažila. Alena se stále trýzní podobnými myšlenkami, nemůže přemýšlet o ničem jiném. Navíc ji v posledních dnech začala bolet hlava, o něco hůř se jí dýchá a má pocit tlaku na hrudi.

Petra je šestatřicetiletá učitelka. Žije s manželem a čtyřletou dcerou. Před prvním těhotenstvím se Petře dlouho otěhotnět nedařilo, a tak se asi po roční snaze objednali do centra asistované reprodukce. Petře se ulevilo, už nebude muset počítat plodné dny, nebude chodit po vyšetřeních, doma to nebudou neustále rozebírat. Během první konzultace lékařka na ultrazvuku zjistila, že je Petra těhotná. Těhotenství probíhalo bez problémů, dcera se narodila zdravá. Protože oba manželé nechtěli, aby vyrůstala sama, začali se o další těhotenství snažit přibližně v době, kdy byl dceři rok a půl. Mysleli si, že to opět dlouho nepůjde, k jejich překvapení však byla po dvou měsících

Petra těhotná. V 8. týdnu ale nebyla na kontrole vidět srdeční akce, vyšetření krve dopadlo také špatně, Petra musela absolvovat přerušení pro tzv. zamlklé těhotenství (viz dále).

Po této zkušenosti snahu o další dítě asi na půl roku odložili. Následovala situace podobná té před prvním těhotenstvím. Snažili se několik měsíců, ale bez úspěchu. Vyšetření obou manželů byla v pořádku. Asi po roce se tedy opět objednali do centra asistované reprodukce, Petra absolvovala tři inseminace a jedno umělé oplodnění, nic se nezdařilo. Po tomto neúspěchu se manželé rozhodli, že si na měsíc odpočinou a pak absolvují další pokus o umělé oplodnění. Manžel navrhl, aby to zkusili „postaru“. I kdyby to nevyšlo, proč tomu nedat šanci. A po týdnu zpoždění cyklu Petra zjistila, že je těhotná. Měla radost, ale pocit štěstí vystřídal strach, kterého se od té doby nemůže zbavit. Bojí se, jestli bude vše v pořádku, jestli srdíčko bude bít. Měla by se radovat, ale nemůže, má strach…

Také se vám vtírá neodbytný pocit, že se něco hrozného stane? Bojíte se porodu? Nejste si jistá, zda jste na těhotenství a dítě připravená? Cítíte se pak provinile, zlobíte se sama na sebe, že o něčem takovém vůbec přemýšlíte?

Těhotenství je obecně označováno za dobu radostného očekávání. Ano, jistě je to pravda, ale stejně tak by se dalo říct, že se také jedná o období nejistoty, strachu a zmatku. Po radosti a euforii přichází doba nevolností, která je u mnohých žen završena čekáním na výsledek screeningového programu v 1. trimestru. To by ještě nebylo tak hrozné, ale za několik týdnů může následovat čekání na výsledky screeningu ve 2. trimestru. Informovaná těhotná žena, jež ví, proč se tato vyšetření provádějí, pak s trochou nadsázky čeká na jeden výsledek za druhým. Není divu, že může být nejistá, vystrašená nebo zmatená. Při pozitivitě screeningu (tedy zatím pouze podezření na chromozomální vadu, viz dále) často přemýšlí, jak by se rozhodla, kdyby bylo dítě opravdu postižené. Nedostatek správných informací často ženu jen zbytečně vystavuje nejistotě, nutí ji uvažovat o  věcech, které jsou v  danou chvíli jen hypotetické a velmi předčasné. Uleví se jí, až všechna vyšetření absolvuje. Bude připravovat věci pro miminko, vybírat s partnerem postýlku, kočárek a další nezbytnosti, ale to už jí myšlenky zabloudí k porodu. Bolí to opravdu tak hodně? Poznám, že to nejsou poslíčci? Opravdu začíná porod? Pamatuju si dobře to dýchání z kurzu? Zvládnu to?

Nemusíme se ale soustředit jen na obavy z výsledků jednotlivých testů či období před porodem. Žena může mít strach nebo pocity nejistoty, i když je vše v pořádku. Těhotenství je obdobím, kdy kolísají hormonální hladiny. To je důvod, proč vás najednou dojme i vjem naprosto neromantický, třeba pád hokejisty na led během hry. Nálady se rychle mění a s nimi i pocity. Radost a euforii, vzrušení z očekávání něčeho nového střídá strach z  neznámého, nejistota, zda je žena na dítě připravena, jestli budou s partnerem dobrými rodiči. Jistou výhodu mají ženy, které již jedno nebo více dětí mají. Ženy očekávající své první dítě opravdu vstupují do zcela nové etapy svého života. Doba od početí do porodu je během na dlouhou trať. Někdy jsou tu a tam nastavené překážky, které je třeba překonat. Doufáme, že knížka, kterou právě držíte v rukou, vám pomůže nejen lépe porozumět vyšetřením v těhotenství, ale zejména sama sobě.

Knihy nakladatelství Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Grada si za dobu své existence vybudovala pozici největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury co do objemu tržeb, počtu vydávaných nových titulů i šíří oborů své působnosti a to jak v České tak i ve Slovenské republice.  K dnešnímu dni Grada vydala téměř 8000 novinek v celkovém nákladu více než 16 milionů knih. Nabídka společnosti GRADA pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Ročně produkuje více než 400 novinek ve více než 29 oborech asi v 90 edičních řadách.

Související knihy

Skutilová, Vladana

Grada, 2016