Měsíc listopad byl pro Halinu Pawlowskou po stránce autorské více než plodný. Zatímco v polovině listopadu vydala svou Rodinnou kuchařku, na jeho konci pustila do světa svou prozatím poslední sbírku povídek o lásce a absurdních situacích, Manuál zralé ženy. Obě publikace spisovatelce vydalo nakladatelství Motto.

Kniha Manuál zralé ženy

Křest knihy včetně následné autorčiny autogramiády proběhl ve čtvrtek 10. prosince v  knihkupectví Neoluxor v pražském OC Quadrio. Ještě předtím, než přítomné návštěvníky Pawlowská s Manuálem zralé ženy blíže seznámila, padla řeč na nedávno publikovanou kuchařku.

„Je to naprosto rodinná kuchařka. Recepty jsem shromáždila z celé naší rodiny, která je velmi početná. Podle receptů jsme vařili u nás doma na chalupě, všechny ingredience nakoupila moje dcera, která také donutila svého muže, aby to všechno vyfotil.“

Halina Pawlowská

Pawlowská prozradila, že v kuchařce odtajňuje několik fotografií z rodinného alba.

 „Jsou na nich jiní lidé, než které ukazuje bulvár. V této knize je můj skutečný manžel, moje děti, když byly malé, a také mí psi.“

Poté přišla řeč na otázku, kdo je to vlastně zralá žena a jak pojmu „zralost“ můžeme v podání Pawlowské rozumět.

„Říká se děvčátko k nakousnutí. Ale copak je k nakousnutí nezralé ovoce? To už musí být zralé, když je k nakousnutí. A o tom to je. Tato kniha je pro velmi mladé tvory i pro ty, co jsou těsně před hnilobou. Slovo zralá mi připomíná sýr, u kterého je nejvyšší čas ho zkonzumovat. V té fázi je totiž nejlepší.“

Nejen o zralosti se Pawlowská rozepsala ve své poslední povídkové knize.

Označení „manuál“ by mohlo být pro některé zavádějící. Proto autorka uvedla na správnou míru, co od této knihy mohou čtenáři očekávat.

„Jedná se o povídky, ne o zdravovědné rady, jak ráno vstát a na co si napnout obličej. Možná, že by to mělo větší efekt. Tato kniha je o tom, co udělat s duší. Co si myslet, co cítit. Jak to zařídit, abychom se cítili dobře. Jde mi v ní spíše o nitro. Jsou to veselé povídky o tom, kam touhy, naděje a vášnivost mohou člověka někdy dovést.“

O podpis paní Pawlowské byl obrovský zájem.

Pawlowská prozradila, že v jejím Manuálu zralé ženy například najdete povídku o tom, jak počítala ovečky. Když však stále nemohla usnout, přešla k počítání svých bývalých milenců. Následně spisovatelka podotkla, že právě takové rady ve své knize uvádí.

Halina Pawlowská

Novou sbírku povídek pokřtila za asistence svého kamaráda, scénáristy Milana Ležáka, který jí podal pomocnou ruku, přestože se křtu účastnil původně pouze v pozici fotografa. Pawlowská na závěr ještě dodala, že přestože by se mohlo zdát, že je tato kniha určena pouze ženám, pobavit by mohla i muže.

Pawlowská svou novou knihu pokřtila společně se  scénáristou Milanem Ležákem

Manuál zralé ženy je sbírkou převážně velmi krátkých povídek, které snadno přečtete na „jeden zátah“. Autorka opět vychází z vlastních zkušeností, a přestože mnohé z nich by se daly jako pozitivní označit jen stěží, Pawlowská je dokázala uchopit tak, že vás buďto rozesmějí, nebo vás poučí o tom, že člověku neuškodí, když se občas zasměje i sám sobě. Někdy se totiž přihodí, že i když děláte, co můžete, věci stejně nedopadnou tak, jak byste si přáli, a v takových situacích je mnohdy smích tím nejlepším řešením.

Po křtu následovala spisovatelčina autogramiáda.

A protože se jedná o Halinu Pawlowskou, asi vás nepřekvapí, že některé její povídky zakončuje výstižným dvojverším, které si neuškodí vzít k srdci.

„Skalpel nepomůže,
když už nejsi mladá kůže!“

str. 12

Související knihy

Pawlowská, Halina

Motto, 2015

Pawlowská, Halina

Motto, 2015