Dějiny světa jsou jednou z nejdůležitějších součástí obecného vzdělání. Jenže zapamatovat si všechny ty údaje a data je někdy hodně obtížné, zvláště pro děti, které mají mnohdy v hlavě přece jen trochu jiné priority, než učení. A protože už malé děti je vhodné učit formou hry a zábavy, co to nezkusit i u těch větších, kterým táhne třeba na patnáct…

Veronika Válková, učitelka dějepisu a latiny, to zkusila a napsala pro ně první díl ryze české série zabývající se historií – Dobrodružné výpravy do minulosti, kterou vydalo v letošním roce nakladatelství Fragment. Hned ta první vypráví příběh českého krále Karla IV.

Hlavní hrdinka je dospívající Bára, která se s rodiči odstěhovala z města do útulného domečku s velkou zahradou a připravuje se na nástup do nové školy. Kam se jí samozřejmě moc nechce, protože všechny její kamarádky zůstaly jinde a ona zde nikoho nezná. Do začátku školního roku zbývá ještě týden a ten Bára využije k tomu, že prošmejdí starý dům. Hned první pokus o objevení něčeho zajímavého se setkává s úspěchem. Na půdě, vzadu v koutě objeví starou truhlu plnou šatů, ale především s tajemným atlasem Evropy. Stačí jeden dotyk a Bára se přenese do jiné doby, do té, o které se už učí právě jen v hodinách dějepisu ve škole.

Vcelku rychle se zorientuje a seznamuje se čtrnáctiletým Karlem, synem českého krále Jana Lucemburského, který tráví čas v Paříži, kde mu má být představena jeho budoucí manželka. Bára se s mladým Karlem spřátelí a dokonce mu i vyzradí tajemství, jak se v jeho době ocitla. Na oplátku on prozradí Báře, že miluje jinou ženu, krásnou Blanku, ale neví, jak to udělat, aby patřila jemu, když je vlastně již ženatý s jinou…

A tak nastává příběh plný dobrodružství, spřádání spikleneckých plánů, bojů udatných rytířů a tajemství, které má být rozluštěno až ve chvíli, kdy to pro všechny tři – Karla, Blanku i Báru nevypadá zrovna nejrůžověji…

Knížka je plná historických faktů. Jediným nereálným je zde fantastický přenos v čase, ale jinak by k zápletce vlastně ani dojít nemohlo. Naopak, tím, že se setkává člověk s někým z hluboké minulosti, ze středověku, nastává řada situací, které vedou jednak k zamyšlení a jednak i k úsměvným situacím.

Ukázka z knihy

Nakonec se pláčem tak unavila, že přece jen na chvíli usnula. Když se probudila, byla pořád černočerná tma a strašně se jí chtělo čůrat. Jenže netušila, kde je tu záchod, a hledat ho sama po chodbách se bála – co kdyby jí někdo potkal a neuvěřil jí, že patří k družině madam Barbory Delašatnoár? Co by udělala? A existují ve středověku vůbec záchody?

Jenže situace byla pořád a pořád horší a prostě se musela řešit. Slezla z postele a začala pátrat po něčem, do čeho by se mohla vyčůrat. Koukla i pod postel – a by tam! Ano, pod postelí stál středověký nočník. Vlastně takový větší dvouuchý keramický hrnec se širokým okrajem, aby se moc nezařezával do zadku. Byla v něm chcíplá myš. Tu Bára s odporem vysypala z okna a honem si na nočník sedla. Přitom zjistila, že pod šaty má ještě dlouhou plátěnou spodní košili a jinak nic. Prostě je naostro. A jak tak trůnila ve skoroprinceznovských šatech ve svých dvanácti letech uprostřed místnosti na nočníku, přišlo jí to všechno strašně k smíchu. Tohle až budu vyprávět Terezce! Hryzala se do kloubů na ruce, aby se neřehtala nahlas a někoho nepřivolala.

No moment, hrklo v ní zase. I kdybych se vrátila domů – bude mi tohle někdo věřit? Tedy ne to, že jsem čůrala do nočníku, ale že jsem byla v roce 1330 na hradě Filipa Šestého v Paříži? To mi nikdo věřit nebude. Protože to je příliš… Bára by řekla praštěné, ale tatínek by řekl bizardní, a Bára měla pocit, že tohle je spíš bizardní než praštěné.

Nočník bez výčitek vylila z okna. Rychle se schovala dovnitř, aby ji náhodou nikdo nezahlédl, a zase zalezla do postele. Spát se jí nechtělo, a tak přemýšlela o Karlovi a Blance.

Základem knihy ale není pobavení, je to pouze zpříjemnění čtení, i když důležité. Cílem je seznámit děti vhodnou formou s historií. Příběh Báry a jejího poznávání středověkého života, nejen osoby budoucího českého krále, vede k tomu, že si děti spíše zapamatují historická fakta a navíc si je budou nepochybně i pamatovat. Knížka totiž skutečně zaujme. Je psaná velice hezky, čtivou formou, nabytá akčním dějem a plná zvratů a situací, u kterých se děti nudit nebudou. Protože je autorka učitelkou dějepisu, velice podrobně je zde rozepsáno například oblečení, které se tehdy nosilo, rytířské souboje do nejmenších detailů, apod. Veronice Válkové se podařilo velmi příjemnou formou propojit historické reálie s příběhem dospívající dívky jiné doby. Vše je postaveno na jejím myšlení a uvažování, nečekejte tedy výklad ze studovny, ale naopak očekávejte běžné lapálie a situace, které by napadly každého mladého kluka nebo dívku, otázky, jež by je zajímaly v daných souvislostech apod.

Tím, že si Bára povídá s mladým Karlem o jejím cestování v čase a budoucí český král je naopak zvědavý, jak bude vládnout, čtenáři se dozvídají při jejich rozhovorech veškerá důležitá fakta, které by měli znát, včetně detailních rozborů proč, kdy apod. Například, když se Bára zmíní, že Karel bude jednak v pořadí čtvrtý král a jednak také římský císař, teprve poté Karel pochopí, proč právě ta číslovka – což mu před tím nešlo do hlavy. A samozřejmě je zde i toto rozebráno a popsáno tak, aby děti tyto souvislosti pochopily.

Tím, že dochází v příběhu k setkání dvou naprosto odlišných lidí, tedy lidí z jiných historických dob, které mezi sebou dělí několik století, mají čtenáři možnost porovnávat určitá fakta. Především pak ta, jak lidé tehdy žili, co jedli, jak se oblékali, kde pracovali, jak trávili volný čas, jak mysleli a uvažovali, jak se vzdělávali, jaké jsou odlišnosti v porovnání jejich světa s tím naším.  Což jim ostatně i autorka sama nabízí například v tom, jak Bára uvažuje, na jaká témata vede rozhovory s Karlem, co jí zajímá s naprosto běžného tehdejšího života apod. Je to velmi zajímavé téma, děti mají totiž možnost nahlédnout pod pokličku toho, jak lidé tehdy ctili určité věci, co pro ně znamenalo vzdělávání, jak si vážili určitých věcí daleko více, než my.

Přesto že je kniha vyprávěná dívkou, rozhodně by si jí neměli nechat ujít i chlapci. Oni jsou zde totiž vlastně dva hrdinové – Bára a Karel. Takže zastoupení je rovnocenné.

Kniha je nepochybně přínosná, co se týká seznámení dětí s historií, svůj účel v tomto směru jistě plní. A pokud donutí děti k tomu samému, co začne dělat v závěru knihy i Bára – tedy zajímat se více o dějepis, uvědomění si, jak málo věnovala pozornost při výuce a trochu se i zastydět z neznalostí, pak se tato kniha stane jednou těch, které by v knihovničce dospívajících dětí neměly chybět.

Kromě toho, že zasvětí děti do dějin je i svým způsobem donutí zamyslet se nad tím, jak žijeme dnes, jaké uznáváme hodnoty a porovnávat. Nutí k zamyšlení a to je jedna z důležitých věcí, které by kniha měla mít. Mohu ji jen doporučit.

Související knihy

Válková, Veronika

Fragment, 2011