Jedna z nejpopulárnějších britských autorek současnosti se do povědomí místních čtenářů vryla před dvěma lety, kdy jako jediná získala exkluzivní práva od rodiny Agathy Christie a mohla tak pokračovat v příbězích Hercula Poirota. To samo o sobě by se dalo považovat za vrchol kariéry, neboť takového úspěchu se kromě ní těší pravděpodobně pouze Anthony Horowitz, na kterého připadlo pokračování literárního života dalšího z celosvětově proslulých detektivů, Sherlocka Holmese.

Britská prozaička se však nenechala ukolébat, neboť kromě detektivních příběhů věnuje svůj čas také thrillerům a poezii. Detektivky a poezie spolu na první pohled nemají příliš společného, Sophiiny verše jsou však velice přístupné svou příběhovostí a nepřílišnou lyričností. Vycházejí z každodenního života žen i mužů a do slok a iambů se vkrádají záležitosti milostné, humorné i dojemné. V autorském rozsahu této Britky si tedy skutečně najde svou oblíbenou odnož každý příznivce dobré současné literatury.

Stěžejním pravidlem při její tvorbě je psát strhující, chytlavé příběhy. I proto se snaží, aby první věta v každém románu okamžitě čtenáře zaujala. Na dalších stránkách se pak obvykle zabývá lidskou psychologií, neboť jak sama poznamenala, lidské bytosti jsou výjimečně zvlaštní a divné, pravděpodobně divnější, než si sami uvědomují. Spisovatelka se proto velmi ráda při psaní noří právě do hlubin lidské podivnosti.

Pro inspiraci není třeba chodit daleko, neboť na dysfunkční kuriózní osobnosti naráží člověk denodenně ve zcela obyčejných situacích. V každém z nás se koneckonců skrývají stránky, které před světem můžeme skrývat, nebo kterých si možná ani nejsme vědomi.

Zvláštní osoby potkávám každý den a říkám si, že někdy by stačilo jen trošku přidat, k něčemu je vyprovokovat a hned máte velice zajímavý a možná i nebezpečný námět na příběh. S běžnými situacemi si ráda pohrávám, zamýšlím se „co by kdyby“ a právě z toho vycházejí zajímavé postavy.

Vymyslet dokonalou první větu, díky které nebude čtenář chtít knihu odložit, se zdá býti skutečnou výzvou. Sophie Hannah u svých thrillerů obvykle vyzkouší několik úvodních vět a odstavců a testuje, jak dobře který z nich funguje. Každý kvalitní thriller by měl být schopen vtáhnout člověka do příběhu ne v polovině dějové linie, ale na jejím samotném počátku. Román Lasting Damage je například uveden větou „Mou smrt budou mít na svědomí Gilpatrickovi.“. Kombinace nebezpečí, napětí a zároveň určité domáckosti, kterou navozuje jméno rodiny, přesvědčila i samotnou autorku, že tuto knížku stojí za to číst.

Nemám ráda knihy, které začínají dlouhými popisy kopců a krajiny. Snažím se napětí vtěsnat hned do úvodu, protože jsme zahlceni tolika knihami a čtenáři mají méně a méně času. Pokud otevřete knihu a nejste ihned zataženi do děje, proč se vůbec namáhat a ve čtení knihy pokračovat?

Od vydání knihy Vraždy s monogramem, nového příběhu Hercula Poirota, uběhl již více než rok. Autorka k nám totiž zavítala při příležitosti vydání jednoho ze svých thrillerů, a to knihy Pusinka (v originále Little Face). V hlavách mnohých se určitě rozsvítí zvídavá kontrolka. Kdo jen je ta „pusinka“? V knize pod touto přezdívkou vystupuje malé miminko a za titulem knihy stojí překvapivě manžel spisovatelky. V době, kdy autorka na románu pracovala, oslovoval manžel Sophie Hannah jejich dceru právě „little face“ a navrhl, že by mohla svou novou knihu pojmenovat právě tak, neboť to nastiňuje temnou, záludnou atmosféru. Děj se točí kolem matky, která je přesvědčena, že jí někdo vyměnil dítě: po dvou týdnech, které uplynuly od návratu z porodnice, si poprvé vyjde sama ven. a když se po dvou hodinách vrátí, v postýlce leží dítě oblečené v identickém oblečku, ale ona je přesvědčena, že se nejedná o její dceru. Po zapojení policie je vyjednán DNA test, ale den před tím, než se má konat, matka s dítětem zmizí. To je dle autorky ta pravá záhada. Není totiž jasné, zda má policie pátrat po jednom dítěti, či po dvou.

Nikdo navíc nechápe, proč by chtěl někdo ukrást dítě. Tedy do té doby, dokud nemáte svoje vlastní, pak to chápete zcela jasně. (smích) Na tuto myšlenku jsem ostatně přišla právě v porodnici. Sestra mi do náručí položila mou dceru a já si pomyslela, že jsem její nejbližší rodina a vůbec ji nepoznávám. Zdálo se to velice surreální.

Není možné nenaťuknout téma Agathy Christie a nesmrtelného detektiva Hercula Poirota. Kdyby autorce jako dvanáctileté naivní dívce, zahloubané do detektivek, tehdy někdo oznámil, že jednoho dne bude v těchto detektivních románech pokračovat, nikdy by jim nevěřila. Také by okamžitě přestala psát úkoly z matematiky a podobných věd. Agatha Christie pro Sophii Hannah nepředstavuje pouze oblíbenou autorku, ale také geniální mysl. Věci, které se jeví zdánlivě nemožné, dokázala odůvodnit ne jedním, ale hned několika vysvětleními. Britská pokračovatelka se tak cítí být parťačkou Agathy Christie a připodobňuje se k Hastingsovi, jenž stál vždy po boku Hercula Poirota.

Zavolal mi můj agent a řekl mi, že si povídal s editorem nakladatelství a navrhl, že právě já bych měla kráčet ve stopách Agathy Christie. Editor poznamenal, že to je skutečně obrovská náhoda, neboť se právě vrátil ze schůzky s potomky Agathy Christie, a ti se rozhodli, že po mnoha letech odmítání by rádi pokračovali v literárním odkazu jejich slavné příbuzné. Když jsem se s její rodinou setkala, řekla jsem jim, ať si to dobře rozmyslí, ale řekli mi, že stejně jako Agatha věří na sílu osudu a že jsem jim byla přivedena do cesty úmyslně.

U Hercula Poirota Sophie Hannah ještě chvíli setrvá. Pracuje totiž na další knize o půvabném detektivovi s ikonickým knírkem. Stále jí zbývá dopsat jedenáct kapitol a román se bude tentokrát odehrávat v jižním Irsku ve velkém domě. Vraždy s monogramem se odehrávaly v Londýně a v britské vesničce, což je typické prostředí pro Agathu Christie. Stejně jako předchozí poirotovský příběh se bude nový titul s anglickým názvem Closed Casket (Uzavřená rakev) odehrávat v roce 1929. Důležitou roli hraje právě velikost rodinného domu a jeho charakter. Na příběh nejen vesnického panství, ale také na nové peripetie geniálního detektiva se britští čtenáři mohou těšit už v září tohoto roku. Sama autorka je ze své rozpracované knihy nadšena a těší ji především fakt, že se zápletka dá shrnout do čtyř slov, což platí mimo jiné i pro příběh Vražda v Orient Expresu, jehož důmyslnost Sophie Hannah obdivuje již několik desítek let a občas propukne v lehký záchvat hněvu, že se nepodařilo takovou zápletku vymyslet právě jí.  Zmíněná čtyři slova nám ale autorka pochopitelně neprozradila.

Po tiskové konferenci usedla sympatická Britka před české čtenáře v Paláci Luxor a kromě zajímavostí obestírající její tvůrčí proces se všem ochotně podepsala. Ve Velké Británii a ostatně i v jiných cizích zemích nebývá zvykem křtít knihy poléváním, a tak jsme skleničkami šampaňského tentokrát překvapili mistryni napětí a nečekaných zvratů my. Milým zpestřením bylo také přání, které knize věnovala mladá čtenářka, která byla po několika dotazech přizvána právě ke křtu Pusinky. V rukou čtenářek a čtenářů byly během autogramiády spatřeny nejen Vraždy s monogramem, ale také některé z u nás vydaných thrillerů, což je slibným náznakem toho, že by si mohla česká veřejnost začít všímat nejen knih s poirotovským námětem, ale také autorčiny další tvorby, jež by rozhodně, v rámci současné světové literatury, neměla zůstat opomíjena.

 

---

Nakladatelství Ikar je orientováno především na ženské čtenářky, kterým nabízí romance, společenské romány a memoáry, kuchařky nebo rádce; zajímavým projektem je i řada historických biografií z Habsburské monarchie.

Související knihy

Pusinka

Hannah, Sophie

Ikar, 2015

Vraždy s monogramem

Hannah, Sophie

Knižní klub, 2014