Autorkou historického románu Královna Alžběta s podtitulem Sňatkové hry největší z anglických panovnic, který vydalo roku 2015 nakladatelství BB/art, je anglická spisovatelka Alison Weirová. Alison Weirová žije v hrabství Surrey. Než se vydala na spisovatelskou dráhu, pracovala jako speciální pedagožka. Známá se stala především díky svým románům a populárně naučným historickým knihám, jež se týkají v prvé řadě rodu Tudorovců, vládnoucího v Anglii během 16. století. Na svém kontě má například knihy Šest žen Jindřicha VIII., Jindřich VIII.: Král a dvůr (recenzi si můžete přečíst po kliknutí na tento odkaz), Princezna Alžběta, Pád Anne Boleynové nebo Zajatá královna (i na tuto knihu si můžete na našem webu přečíst recenzi).

Hlavní postava románu, anglická a irská královna Alžběta I., byla dcerou Jindřicha VIII. a jeho druhé ženy Anny Boleynové. Byla pátou a poslední panovnicí z rodu Tudorovců, na trůnu se udržela necelých čtyřicet pět let. Do čela Anglie nastoupila po smrti své nevlastní sestry Marie, za jejíž vlády byla pro podezření z podpory protestantského povstání téměř rok vězněna. Důležitou otázkou se poté stal její sňatek. Ačkoli dostávala nabídky k sňatku často, žádnou z nich nepřijala. Důvody mohly být mnohé, od tajného milostného vztahu s lordem Robertem Dudleym po trauma z dětství (Alžbětina matka Anna byla odsouzena k popravě svým manželem a královniným otcem, Jindřichem VIII.).

Právě o sňatkových hrách Alžběty I. a o jejím vztahu s milencem román vypráví. Snaží se zachytit všechny politické pletichy, jimiž se panovnice musela svých nápadníků zbavovat, i mocenské cíle, kterých díky nim mohla dosáhnout. Ukazuje, jak těžké bylo Alžbětino postavení, když sňatkem by se vzdala prakticky všeho, co do té doby získala. Nemluvě o těžkém citovém přemítání ženy, jejíž matka byla dekapitována vlastním manželem a jejím otcem. A přesto jí její rádci neustále do sňatku tlačili, jelikož pokud by Alžběta neporodila dědice, rod Tudorovců by byl z trůnu sesazen.

Vyprávění se plynule pohybuje mezi postavami královny Alžběty a lorda Roberta Dudleyho. Ačkoli je román stylisticky velmi povedený, neustálé opakování stejných vzorců, co se uchazečů o sňatek týče, je poněkud únavné. Obecně je kniha spíše o monotónním politikaření a sňatkové politice, než o nějakých výraznějších dějových zvratech. Události, které měly v příběhu velký potenciál (porážka španělské Armady v bitvě u Gravelines, soud se skotskou královnou Marií a její následná poprava), nebyly příliš dobře využity.

Na druhou stranu je třeba obdivovat autorčinu erudici, se kterou k románu přistupovala. V závěrečné poznámce Alison Weirová vysvětluje, že román důsledně vychází z historických faktů a že při psaní dialogů čerpala z dochovaných výroků a rozhovorů Alžběty I., jež upravila do podoby srozumitelné pro moderní čtenáře. Tomu by odpovídal i její dalo by se říci celoživotní zájem o rod Tudorovců, jenž tak hojně studuje.

Román Královna Alžběta doporučuji čtenářům, které více než akce a dějové zvraty zajímá historická věrnost a kvalita vyprávění. Jde o zajímavé čtení, přibližující osobnost královny Alžběty obzvláště poutavým způsobem.

Související knihy

Královna Alžběta
Sňatkové hry největší z anglických panovnic

Weirová, Alison

BB/art, 2015