Pavla Renčína nemusíme českým čtenářům představovat. Nenazývejme ho autorem, ale spisovatelem, protože osm titulů na kontě si ono oslovení zaslouží.

Děsivý příběh ve stylu Stephena Kinga. Tragický dětský osud. Takových frází se nám dostalo v prvních recenzích románu Vězněná. Dřív ale Pavel Renčín děsivé příběhy nepsal. Co ho k nim přivedlo? V rámci své tvorby se děsivých skutečností pouze dotkl. Ze zpětné vazby čtenářů však brzy pochopil, že právě tyto jemné, nepatrné náznaky temnoty je poměrně baví a že se jedná o jednu z jeho silných stránek. V knize Vězněná je mimo jiné cítit snaha o přiblížení se k realitě, zatímco v předchozích titulech jsme se dočkali příběhů s fantastickými prvky. V tom současném se už však jedná ryze o rovinu reality, na které fantazii téměř nedohledáme.

Pavel Renčín od pohledu rozhodně nepřipomíná autora ani protagonistu hororových románů. Jedná se o mladého, sympatického muže. Jak se mu líbí na straně temna a zla?

Já jsem se pohyboval v životním nádherném období, poslední roky jsem v životě moc spokojený a právě to je ideální doba na ponoření se do temnějších hlubin. Člověk se z nich totiž potom může vynořit, aniž by ho to nějak poznamenalo.

Člověk často hledá opaky, které se navzájem doplňují, a životní blaho se snoubí s utrpením fiktivním. Romány psané na motivy skutečných událostí jsou již několik desítek let stabilním prvkem na literárním trhu. Námět románu Vězněná však přišel spisovateli na mysl zcela náhodou, když na internetu vyhledával souvislosti k jiným událostem. Na údajně pofidérních stránkách narazil na příběh Huberta Pilčíka, českého sériového vraha, jenž působil jako převaděč, ale zájemce o přechod přes železnou oponu vraždil na odlehlých místech a poté se zmocnil jejich věcí. Své zločiny páchal v letech padesátých. Celkem byl usvědčen z pěti vražd, ale obětí bylo pravděpodobně více. Celkový počet je neznámý a je možné, že právě Pilčík je vrahem s největším počtem obětí v Československu. Článek, na který autor narazil na stránkách, pojednával o velice nezvyklém případu, zahrnujícím, na české poměry unikátní, únos, který posloužil jako nosné téma knihy. Mnozí lidé o zmíněném vrahovi možná slyší zcela poprvé. Čím hlouběji se Pavel Renčín do výzkumu postav a souvislostí nořil, tím jasnější mu bylo, že se mu pod perem rodí výjimečně silný a smutný příběh.

Optimismu jako by se nám v ponurém motivu knihy nedostávalo. Tak tomu ovšem není. Autor se snaží skrze postavu dívenky Máji prožívat příběh a nastolit pro ni nadějné východisko z nezáviděníhodné situace. Právě do duše Máje jsme měli možnost krátce nahlédnout díky krátké ukázce, jež zazněla z úst herce a zároveň hosta křtu, Jana Vlasáka.

Když muž konečně skončil, láhev od kořalky byla prázdná. Jehly mu vypadly z rukou, vyčerpaně si složil hlavu na ruce. Mája ho napjatě sledovala. Uběhlo několik minut. Usnul, nebo to jenom hraje? Je to další z jeho krutých zkoušek? Vnímala každý detail. Šváb měl oči zavřené, z koutků úst mu kapaly sliny. Na tváří mu rašilo šedé strniště, žlutá kůže byla hrubá jako pergamen. Čelo a skobovitý nos se mu dosud leskly potem, který vystupoval jako krupička kolem jednotlivých pórů. Opatrně se nadzvedla. Jako duch se svezla z katafalku. Šváb se ani nepohnul. Pravidelně oddechoval. Mája ho dlouho sledovala, teprve teď mohla uvolnit veškerou svou nenávist.

Pavel Renčín a Jan Vlasák

Čtení z knihy jako by jen umocnilo dramatičnost a ponurost knihy. Sám autor musel přiznat, že zcela jinak vyznívá kniha v jeho hlavě a naživo před čtenáři. Ukázka, již jsme si vyslechli v rámci křtu v Paláci knih Luxor, údajně vykresluje jeden z nejvypjatějších a duševně nejnáročnějších momentů celého románu. Naděje, kterou náhle mladá vězněná pociťuje, je vzápětí zmařena neúspěšným pokusem o útěk. Kontrasty jako by Pavla Renčína provázely na každém kroku nejen v životě osobním, ale také v tom spisovatelském.

O tom, zda temná a mrazivá atmosféra šumavských hvozdů vzbudila ve čtenářích zvědavost, svědčí police ve skladu internetových obchodů, jež zejí prázdnotou, neboť kniha je dostupná pouze v kamenných prodejnách, což je jak pro nakladatele, tak pro autora pozitivní zpráva.

Byla řeč o temnotě, bezútěšnosti a boji. Sám Pavel Renčín však ani v nejmenším bezdůvodnému násilí neholduje. V knize se bezúčelného násilí také nedočkáme, neboť funguje pouze jako prostředek, jenž propojuje skuliny komorního křehkého příběhu o vítězství dobra nad zlem a překonávání sama sebe.

Nakladatelství Argo vzniklo v roce 1992 a vydalo více než dva tisíce titulů. Snaží se také získávat a podporovat talentované autory a kvalitní překladatele. Díky tomu Argo za dobu své existence získalo pověst vydavatele kvalitní beletristické, historické i jiné odborné literatury, a to českého i zahraničního původu.

Související knihy

Renčín, Pavel

Argo, 2015