Málokterému autorovi se podaří, aby se jeho první detektivka stala bestsellerem nejen v jeho rodné zemi, ale dokázala lámat rekordy i na zahraničních knižních trzích. Tento husarský kousek se povedl Samuelu Bjørkovi s jeho románem V lese visí anděl, jenž byl přeložen do dvaceti pěti jazyků (mezi nimi například do japonštiny nebo hebrejštiny), a v Nizozemí se dokonce vyprodal ještě v  předprodeji. A není divu. Pod tímto pseudonymem se totiž skrývá známý norský spisovatel a dramatik Frode Sander Øien.

Øien na sebe poprvé upozornil už ve svých jednadvaceti letech, kdy napsal svou první divadelní hru, po níž následovaly dva úspěšné romány Pepsi Love a Speed k snídani. Prosadit se však dokázal i jako zpěvák a textař, na svém kontě má již šest hudebních alb. To, že se jedná o renesančního člověka, potvrzuje i Øienova záliba ve výtvarném umění a v překládání Shakespeara.

V návaznosti na popularitu knihy V lese visí anděl, kterou českým čtenářům představilo nakladatelství Plus, vydal autor letos v říjnu její volné pokračování nazvané Uglen (Sova). V něm se fanoušci opět setkávají s oblíbenou dvojicí detektivů Holgerem Munchem a Miou Krügerovou.

Přestože manželčinu kokršpanělku Lady neměl Walter Henriksen nijak v lásce, z náhlého popudu se nabídl, že ji vyvenčí. Procházka Mariánským údolím mu zvedla náladu, tedy až do chvíle, než mu fena zmizela v lese, aby ho zavedla na malou paseku. Na ní by nebylo nic zvláštního, kdyby na jednom ze stromů nevisela oběšená holčička v bílých šatičkách a s aktovkou na zádech. Na krku se jí houpal lístek s nápisem: „Cestuji sama“.

Policejní detektiv Holger Munch se už pomaličku začínal smiřovat s nadcházejícím důchodem. Hrůzná vražda šestileté Pauline ho však vrací zpět do křesla velitele speciální jednotky, které před pár lety musel opustit. Aby byl jeho tým kompletní, v jeho „mordpartě“ nesmí chybět velmi nadaná detektivka Mia Krügerová, jež se po svém psychickém zhroucení skrývá na ostrově Hitra, kde chce v den desetiletého výročí od smrti svého dvojčete Sigrid skoncovat se životem. Další zavražděná šestiletá dívenka však mladou policistku přiměje své plány přehodnotit a vrátit se alespoň dočasně ke své práci. Čím více do případu vyšetřovatelé pronikají, tím je pro ně osobnější. Vrah s nimi hraje vysokou hru, v níž by někteří mohli ztratit vše, na čem jim záleží…

Podle norských novin Folkebladet by román V lese visí anděl mohl být učebnicí moderní detektivky. S tím nelze než souhlasit. V mnoha ohledech totiž odpovídá tomu, co od dobrého krimi románu očekáváme. Stereotypní detektivy, kteří se nesnaží jen odhalit vraha, ale zároveň bojují se svými vnitřními démony. Nevinné dětské oběti, jejichž krutá smrt vzbuzuje ve čtenářích obrovskou vlnu nenávisti vůči mordýři. Mnoho slepých uliček, jimiž se nás zabiják snaží zmást a svést ze stopy. A samozřejmostí je i postupně rostoucí napětí, jež nám nedovolí knihu odložit předtím, než zjistíme, kdo je pachatel a jaké pohnutky ho k tomuto hrůznému činu přivedly. Ve všech těchto bodech představu o kvalitní detektivce tato kniha splňuje. Otázkou však zůstává, nakolik je pak takový příběh originální?

Autor striktně dodržuje pravidla žánru, a proto slouží jako učebnicový příklad. Nijak však moderní pojetí detektivek neposouvá, nepřichází s ničím novým a neotřelým. Model detektiva, který svůj žal utápí v alkoholu, polyká jednu tabletu za druhou jako bonbony, nebo vykouří dvě krabičky cigaret denně, aniž by to mělo jakýkoliv následek na jeho bystrý mozek, je již trochu ohranou písničkou, s níž se setkáte ve většině severských krimi románů. Ani zavražděné děti nejsou na poli tohoto žánru žádným objevem. Některým z nás se v mysli vybaví hned několik titulů z posledních let, v nichž se vrah zaměřuje na ty nejmenší. Namátkou uveďme například výbornou trilogii Slabost Victorie Bergmanové (z níž je neznámější první díl série, Vraní dívka), nebo Fitzkova Sběratele očí (na něhož navazuje Lovec očí).

Značně zneužívaný je i motiv náboženských sekt a fanatismu, který Bjørk do své knihy rovněž zapracoval, stejně jako téma sebevraždy, rozpadlého manželství, osiření, těžkého dětství apod. Tyto prvky společně dobře fungují a ve čtenáři vyvolávají pocit skutečnosti, protože takové věci se „přece v životě občas stávají“.

Kniha V lese visí anděl je velmi propracovanou detektivkou, která pracuje hned s několika dějovými linkami, jež autor postupně připlétá do hlavního příběhu, aby nás buď navedl na scestí, nebo doprovodil do zdárného konce.

Bjørk pojal své vyprávění hodně ze široka a zásobuje nás přehršlí vedlejších postav, z nichž však každá má své opodstatnění. Společně s hlavními hrdiny knihy, detektivy Holgerem Munchem a Miou „Měsíčním paprskem“ Krügerovou, jak policistce přezdívá celé Norsko, tvoří dokonalou mozaiku mikropříběhů, díky nimž můžeme zápletku rozuzlit.

Přestože román V lese visí anděl není v oblasti krimi literaturu ničím převratným, právě tím, že důsledně dodržuje její zákonitosti, hraje pro tento žánr významnou roli. Stává se jistým odrazovým můstkem pro další autory, jež na něj mohou buď navázat a v tradici klasické severské detektivky pokračovat, nebo se vůči tomuto pojetí vymezit a žánr obohatit o nové prvky. Právě to je jedním z důvodů, proč si tato kniha zasluhuje pozornost všech milovníků detektivních příběhů.

Související knihy

Bjork, Samuel

Plus, 2015