Vydavatelský tým si nemohl zvolit vhodnější období pro vydání dalšího dílu oblíbené bylinkářské mantry. V předvánočním čase leckdo uvítá tip na dárek pro svého blízkého či sám pro sebe. V případě knihy Vaříme podle herbáře je skutečně těžké netrefit se do vkusu, neboť o oblíbenosti a podpoře ze strany diváků svědčí právě pořad České televize a jeho sledovanost. Poslední listopadové odpoledne si Linda Rybová s Kateřinou Winterovou odběhly do Paláce Luxor uvést, pokřtít a zájemcům podepsat třetí díl průvodce bylinkářstvím, tradicemi a domácí stravou. Na křtu jim kromě početného davu čtenářů dělal společnost Jan Musil a fotograf Adam Holý, jehož oko a fotoaparát stojí za krásnými fotografiemi v knize.

V úvodu byla řeč o dominanci a šéfkuchařství. Jak na dominanci v autorské dvojici nahlíží Linda Rybová?

U nás právo veta neexistuje, tak jak spolu komunikujeme, tak si i přebíráme úkoly a to, co bude každá mít na starosti, přirozeně vzniká. Málokdy nastane situace, kdy bychom chtěly dělat to stejné. Jelikož se už dlouho známe, tak je to telepatie.

Kateřina Winterová řekla, že jasně šéfuje Linda, protože ta vládne vařečkou, ale ona už se taky lepší po těch třech sériích.

Divák samozřejmě na televizních obrazovkách vidí jen zlomek reality a do zákulisí ho tvůrci nahlédnout nenechají. Nutno říci, že pohled je na kuchařská dobrodružství vskutku sympatický. Jídla jsou naaranžována týmem profesionálů a působí tak, že se sbíhají sliny. Jsou ale všechna připravená jídla skutečně tak dobrá, jak vypadají?

Upřímně musíme říci, že devadesát procent toho, co uvaříme, sníme a pochutnáme si na tom. Když se podílíme na scénáři, vybíráme i věci, které nám obyčejně nechutnají. Já (Kateřina) mám například problém s houbami, ale vybrali jsme hlívu, kterou jsem se naučila jíst.

Linda Rybová má údajně problém se základními surovinami, jakými jsou česnek či ocet. I přesto je však vynikající kuchařkou a veškeré její jídlo, byť s česnekem, je připraveno na jedničku. V každém díle se ale vyskytne něco, co jí nebude chutnat. Profesionálně umí vše kulantně zaobalit do výmluv typu „to je tak krásné, že je to škoda jíst“.

Já jsem jako malá začínala na suchém chlebu a mléku a dlouho jsem nic jiného nejedla. Překonávám se a spoustu věcí zkusím, ale je pár věcí, které neochutnám.

Kniha i pořad přinášejí inspiraci mnohým divákům, čtenářům a nadšencům do tradiční domácí výroby. Logickou otázkou by tedy bylo, zda tento projekt inspiruje i samotné spoluautorky a zda si díky němu zamilovaly konkrétní pokrm. Linda Rybová se pohybuje ve fázích, kdy během zhuštěného časového úseku připravuje jedno jídlo, které záhy na delší dobu opustí. Naposledy si zamilovala krůtu v hořčičné krustě. Loňský rok u ní doma zase frčela pečená zelenina. Málokdy u jednoho specifického pokrmu zůstane, ale rozhodně v pořadu není o gastronomické favority nouze. Kateřina Winterová má ráda pestrost a ve svém kulinářství nesetrvává pouze u receptů ozkoušených v Herbáři. Když na to přijde, vydržela by jíst pouze fetu a rajčata. Co ji baví, jsou věci, které do pořadu samy přinesly: výrobu šťáv, sběr a zpracování bylin.

Knižní kuchařka by nebyla kuchařkou bez krásných fotografií. Nafotit tři knihy plné delikates není snadnou zakázkou. Této práce se zhostil Adam Holý, který v celém projektu funguje jako dvojitý agent. Ač fotí jídlo, přemlouvá herečky, aby šly nafotit fotky zcela jiného druhu. Mezi naléháním však stíhá i uždibovat z připravených pokrmů, které následně fotodokumentuje. Jak se svěřila Linda Rybová, ke kvalitě fotek značně přispívá i Adamův vášnivý vztah k jídlu, neboť právě on je tím, kdo chce jako první vše ochutnat. Tento přístup k jídlu se pak neodvratně odráží v atmosféře fotek.

Obohatit knižní trh či televizní scénu originálním a chytlavým obsahem je tvrdým oříškem. Ze všech stran se na nás po západním vzoru valí výjevy rustikálních kuchyní a dílen domácí kosmetiky. Kateřina s Lindou by se nezlobily, kdyby, stejně jako naše babičky a prababičky podle Magdaleny, vařily budoucí generace podle babičky Kateřiny a babičky Lindy. Právě pochůzky po antikvariátech a velice osobní a vstřícný přístup ke shromažďování a uchovávání receptů činí z Herbáře milou záležitost, kterých je na televizních obrazovkách a policích knihkupectví stále nedostatek.

Spousta z vás to určitě zažila, když v antikvariátu najdete knihu a je v ní osobní věnování nebo když jsou v kuchařkách poznámky. Říkala jsem si, jak jednou bude krásné, až někdo v antikvariátu za dvacet pět korun najde Herbář a tam uvidí „Věnuje Jarušce“.

Fotograf Adam Holý

Shromáždit materiál na první knihu je samozřejmě daleko snazší, než přijít s novými poutavými recepty pro knihu třetí. Po nápadech se bylinkářská dvojice pídí nejen po antikvariátech, ale také po kamarádkách, tetičkách a maminkách. Velkým pomocníkem je také internet. Výhodou je zajisté fakt, že Herbář neběží každý týden po dobu šesti let a není toho vyžadováno tolik. Pořad se navíc specializuje na konkrétní byliny, od čehož se odrážejí samotné recepty. Čtenáři a diváci se tedy nemusí obávat, neboť zajímavých a jedinečných receptů je prý v záloze stále dost.

Herbář si klade za cíl seznamovat veřejnost především s využitím bylin v kuchyni, což občas představuje výzvu právě při tvorbě scénáře a konzultování receptů, neboť čím dál tím víc bylin se využívá při výrobě sirupů či pastilek, ale ne z každé byliny je možné připravit smysluplný pokrm. V tomto směru tedy recepty pozvolna ubývají a na osmnáct sérií by asi nevyzbylo.

Klíčové jsou podle Kateřiny Winterové regionální obyčeje. O čem jsme v Praze neslyšeli, může být na Moravě zakořeněnou tradicí, která často nebývá nikde písemně zdokumentována, neboť se předává ústně z generace na generaci.

Když pomineme dýně, husy a jiné pokrmy, které už na sporácích České televize stihly bublat a syčet, které jídlo je jasným favoritem pro autorky a fotografa? Adam Holý se s Kateřinou Winterovou shodl na staré dobré tlačence s octem a chlebem. Linda Rybová tlačenku a ocet ráda oželí, ale chlebem rozhodně nepohrdne. Kdyby si měla na celý život vybrat jedno jídlo, byl by jím právě dobrý čerstvý chléb, jenž by ji rozhodně jen tak neomrzel.

Třetí díl se těší nemalé oblibě ze strany diváků. Má z toho Kateřina Winterová  radost?

Já jsem strašně ráda, že jsme se díky Herbáři mohly dotknout i jiných témat. Zařadily jsme byliny do jídelníčku, u kterého jsme chtěly, aby nezatěžoval životní prostředí, a dotkly jsme se tak vlastně i zdravého pěstování. Navštívily jsme spoustu bio hospodářů. Zabývaly jsme se tedy nejen eko hospodářstvím, ale také tradicemi. Reaguje na to nejen mladá generace, ale také například mí rodiče a babičky. Sledují to s láskou a naši fanoušci s námi prostřednictvím dopisů či vzkazů sdílejí, co je baví a zajímá. Já jsem šťastná, že u toho můžeme všichni být a že společně kráčíme smysluplnou cestou.

Související knihy

Rybová, Linda – Winterová, Kateřina

Edice České televize, 2015