Ač u nás není autor nikterak proslulý, jeho příjmení ho předchází. Nejednomu hudebnímu nadšenci vytane na mysl obraz spisovatelovy sestry Sinead. Jak sám autor uvedl, ačkoliv se jedná o román zasazený do čistě hudebního prostředí, knihu se sestrou nekonzultoval, i když se samozřejmě již dlouhou dobu oba ve světě hudebního průmyslu pohybují. Po historické mozaice Hvězda moří přináší tento irský prozaik dokumentární příběh postav, které si hudební kapelou nahrazují rodinu, což neodvratně vede k umělosti a fabrikaci přátelských vztahů. Parádní jízda, podobně jako Hvězda moří, stojí na historickém rámci, díky němuž představuje znalým i neznalým hudební britskou scénu osmdesátých let. To vše prostřednictvím humoru, samozřejmě.

V předchozích rozhovorech jste zmínil, že knížky vždy píšete na jednom místě a to v přístřešku na zahradě. Je to tak se všemi romány nebo záleží na momentálním rozpoložení?

Určitě bych mohl psát i na jiném místě, ale jsem trochu pověrčivý, co se mého pracovního prostoru týče. Pracuje se mi dobře u stejného, omšelého psacího stolu, kterému chybí jedna noha a je vypodložen knihami. Nebyl jsem o moc starší než vy, když jsem vydal svůj první titul, který jsem sepsal právě u zmíněného stolu. Cítím tedy, že je to takové moje plavidlo.

Stává se z toho pomalu rituál. Máte rituály, které provází každé vaše psaní?

Manželka nedávno poznamenala, že pokaždé, když jdu do pracovny, si umyji ruce. Toho jsem si vůbec nevšiml, ale působí to na mě jako určitý druh očisty. Také vždy zpočátku píšu raději ručně než na počítači. Cítím, že mezi papírem, perem a rukou, jenž ho vede, existuje nenahraditelné pouto, kterého se při psaní na počítači nedobereme. Počítačové obrazovky mohou leckdy zbrojit proti nám, neboť nám text rozhází do odstavců, které se přeměňují v krásně vypadající útržky prózy. Počítač nám navíc dovoluje upravovat a mazat, zatímco, pokud píšeme ručně, zůstanou nám první a druhé verze, ze kterých se má spisovatel moc co učit. Keats a ostatní romantikové přispěli k všeobecnému literárnímu mýtu, že stačí počkat na můzu a sepsat to, což ovšem není pravda, neboť básníci romantismu přepisovali stejně, jako teď přepisujeme a opravujeme my.

Vaše předchozí kniha Hvězda moří je vyprávěna na pozadí irského hladomoru, ale i přes to nepůsobí román těžce či ničivě po psychologické stránce. Jak se dociluje zmíněné lehkosti?

Věděl jsem, že je to nutné. Již u zrodu románu mi začalo být jasné, že se bude jednat o dlouhou knihu, protože je to epické vyprávění. Já sám, jako čtenář, nemám dlouhé knihy rád. Děsí mě představa monologu jednoho hlasu táhnoucího se skrze čtyři sta stran. Prvkem, díky kterému mi takováto kniha prošla, byla právě energie, která čtenáře vede po celý příběh skrze trápení a strasti, aniž byste si toho všimli. Ze začátku působí příběh beznadějně, ale zanedlouho se ocitáte na sté stránce a pak už zbývá jen sto stránek a máte za sebou polovinu.

Oba romány, jak Hvězda moří, tak Parádní jízda se těší, dle mého názoru, příznivým ohlasům a recenzím. Čtete si recenze kvůli zpětné vazbě?

Znám spoustu autorů, kteří tvrdí, že recenze vůbec nečtou. Pokud tak činíte, měli byste se asi sami sebe zeptat, proč jste spisovatelem. Na ohlasech záleží. V Irsku vyjde tak například dvacet recenzí. Dvě z nich napíšou vaši přátelé a budou tak přespříliš laskavé. Dvě recenze napíšou lidé, se kterými jste se pohádali, a tak budou přespříliš negativní, ale tam kde se tento Vennův diagram protíná, nacházíme dobré spektrum toho, co si o knize čtenáři myslí. Pro mě je to vše o čtenáři. Nevěřím tomu, že kniha nemusí čtenáři nic nabízet. Obecně nejhorší jsou recenze, kdy někdo zcela nepochopil vaši tvorbu a vy máte chuť přiběhnout k němu, chytit ho a vysvětlit mu, jak jste to mysleli.

Kromě románů jste také autorem několika her, mezi kterými můžeme zmínit „Red Roses And Petrol“. Liší se tvůrčí proces při psaní her markantně od toho románového? Jedná se o kratší literární útvar, musí tedy vaše myšlenky být kondenzovanější a přesnější?

Liší se to ohromně. Divadelní hra je vrcholnou spoluprácí. Psaní je pouze jednou částí celku. Pro mě je velmi důležité komunikovat s herci a navštěvovat zkoušky, mít ponětí o budově divadla, osvětlení a technickém zázemí obecně. Jako spisovatel nemůžete vyhrát, neboť pokud bude hra slavit úspěch, v titulcích všech novin se objeví jméno hlavní hvězdy večera, kterou však nejste vy, ale herec či herečka. Ovšem pokud hra propadne, zcela určitě bude zmíněno jméno vaše. Spolupráce je tedy klíčová. Romány mě baví a próza je mým favoritem, avšak představuje to spoustu času o samotě v zavřené místnosti. Divadelní hra je zcela jiným prožitkem. Nemilosrdně vás obnaží, protože nikdy nejste svědky toho, jak si čtenář čte vaši knihu a jak ji přijímá, kdežto v divadle je to surově přímo před vašima očima.

Jak je na tom Irsko po stránce literární komunity? Existuje tam nějaká pospolitost?

Musím říci, že prostředí je tam velmi kolegiální. Pokud se u psaní knihy trápíte, nebo naopak radujete, a chcete to zapít, či oslavit, vždycky víte, kde kdo v jaké hospodě sedí. Mnoho předních irských spisovatelů se objevuje každoročně na literárních festivalech a panuje zde vesměs podpůrná atmosféra. V závěru je však autor při práci zanechán napospas jen sám sobě. Je tedy důležité, aby tuto samotu a závislost na sobě samém spisovatel zvládal. Mnoho potenciálních spisovatelů tráví léta vysedáváním po lokálech, kde halekají o románech, které by byly napsali. Člověk musí být schopen čelit té prázdné bílé stránce za časného rána.

Nakladatelství Mladá fronta má v České republice dlouhou tradici. Bylo založeno v roce 1945 a patří mezi největší a nejúspěšnější vydavatelské domy u nás. Vydavatelství Mladá fronta svoje produkty cíleně zaměřuje na široké  spektrum čtenářů nejrůznějšího věku. Vydává časopisy pro nejmenší  čtenáře, silné lifestylové magazíny a stejný důraz klade na odborné  tituly, které profesionálně mapují oblast ekonomiky, marketingu,  obchodu, gastronomie, zdravotnictví, stavebnictví a architektury.

Související knihy

O´Connor, Joseph

Mladá fronta, 2015