Přinášíme vám ukázku z knihy Toulavá kamera 21, kterou vydalo nakladatelství Freytag & Berndt.

METEORITY

Stonařov

Až do 22. května roku 1808 byl Stonařov ležící v jižní části Vysočiny celkem běžným městečkem, jehož osudy se nijak zvlášť nelišily od dění v okolních obcích. Jeho obyvatelé trávili většinu času prací na svých hospodářstvích, několikrát do roka pořádali trhy a čas od času se účastnili  nějaké té rebelie. Ve zmíněný den se tu však odehrála podívaná, díky níž se Stonařov rázem proslavil po celém světě. Oblohou nad městečkem se za ohromného burácení prohnal roj meteoritů, které popadaly ve Stonařově a do polí v okolí a staly se předmětem zájmu vědců až ze samotné Vídně. Podrobné informace o této jedinečné události včetně malých ukázek „poslů z nebe“ jsou shromážděny v expozici malého muzea, které najdete v budově úřadu městyse jen kousek od zdejšího kostela.

Památník odhalený při příležitosti 200. výročí pádu meteoritů.

Zkoumání meteoritů je poměrně mladým odvětvím moderní astronomie. Popisy jejich výskytu ve středověku měly většinou podobu zpráv typu „po nebi přeletěl ohnivý had“ a později, až do konce 18. století, zase převládalo přesvědčení, že meteority jsou ve skutečnosti pozemského původu. Odborníci tehdy zpravidla tvrdili, že jde o běžné kameny přenesené větrnými víry, zasažené bleskem či vyvržené sopkami, a někteří dokonce předpokládali, že „aerolity“, jak se jim říkalo, jsou produktem atmosférických dějů a elektrických výbojů. „Z nebe nemohou padat kameny, protože tam žádné nejsou,“ znělo oficiální stanovisko francouzských akademiků, a teprve když jich roku 1803 spadlo u města L‘Aigle na ploše jen několika kilometrů asi dva tisíce, uznala pařížská akademie, že jde zřejmě o objekty pocházející z vesmíru. Tím byla potvrzena do té doby vysmívaná teorie německého fyzika Ernsta Florense Friedricha Chladniho, jenž patřil k průkopníkům ve zkoumání meteoritů a své teorie o jejich původu z kosmu publikoval roku 1794 v díle Über den Ursprung der von Pallas gefundenen und anderer ihr ähnlicher Eisenmassen.

Obrázek z interiéru Muzea meteoritů.

Když se podobný „déšť“ snesl později na Stonařov a okolní krajinu, vydali se obyvatelé městečka spadlé předměty hledat a místní farář shromáždil celou řadu tajemných černých kamenů. Jeden z nich poslal po advokátovi Augustu Wagnerovi řediteli císařského kabinetu přírodnin ve Vídni Karlu von Schreibersovi a tento vědec pak na panovníkův pokyn vedl komisi, která měla za úkol zdokumentovat celou událost a získat co největší množství materiálu. Již šest dní po pádu meteoritů komise zapisovala ve Stonařově výpovědi svědků a jejím členům se postupně podařilo vykoupit 61 kusů meteoritů, z nichž největší vážil přes šest kilogramů. Výsledkem práce komise byla podrobná a krásně ilustrovaná mapa míst dopadu a též seznam meteoritů včetně jejich váhy a svědectví těch, kteří je nalezli. Díky zevrubné zprávě Karla von Schreiberse také známe okolnosti celé události.

Stonařovský meteorit vážící 1,82 kg.

Lidé, zvířata ani budovy nebyli padajícími kameny zasaženi, nicméně jak vyplývá ze zmíněných výpovědí svědků, bylo to často jen „o fous“. Jeden z meteoritů dopadl například pouhých 10 palců před nohama Antona Kladenského, jiný jen tři kroky od Georga Felinghauera a další před okny chalupy Antona Kudery přímo do stonařovského rybníka, kde se zasyčením zmizel pod hladinou. Část kamenů dopadnuvších na zem zůstala ležet na povrchu a některé se na polích zabořily do ornice, nicméně většina byla i po dlouhé době nalezena ještě horkých či teplých, což byl důsledek rozžhavení hmoty při průletu atmosférou. Nálezy pak putovaly do Přírodovědeckého muzea ve Vídni, ale dnes jsou stonařovské meteority, pocházející pravděpodobně z dalších nálezů, k vidění i v dalších muzeích doslova po celém světě, například v Londýně, Berlíně, Washingtonu, New Yorku, Římě, Moskvě, Tokiu či Sydney. U nás se s nimi můžete setkat v expozicích Národního muzea v Praze, Moravského zemského muzea v Brně či v Muzeu Vysočiny v Jihlavě.

Ukázky původních stonařovských meteoritů a další nálezy učiněné po dvou stoletích.

A proč jsou vlastně meteority tolik žádané a pro vědce tak zajímavé? Přinášejí z obrovské dálky dosud neznámé informace o složení jiných kosmických těles, a přispívají tak k odhalení tajemství vesmíru a zodpovězení otázek týkajících se jeho vzniku a vývoje. Pokud se podaří přesně zmapovat jejich dráhu, je možné určit jejich „rodokmen“, tedy místo, odkud s největší pravděpodobností pocházejí. Například u stonařovských meteoritů bylo hned na počátku výzkumů zjištěno, že mají velmi neobvyklé složení. Jejich stáří se odhaduje na 4,5 miliardy let a za místo jejich původu je považována planetka Vesta obíhající stejně jako Země kolem našeho Slunce v tzv. hlavním pásu planetek mezi oběžnou dráhou Marsu a Jupiteru. Vesta má šišatý tvar, průměr kolem 530 km a je držitelkou dvou rekordů sluneční soustavy – na jejím povrchu se nachází největší dosud známý kráter s průměrem asi 460 km a z jeho dna vyrůstá hora vysoká asi 25 km, tedy třikrát větší než Mount Everest. A možná právě z tohoto kráteru, jiného vesmírného tělesa, pocházejí kameny, které si našly cestu až do Stonařova.

Společnost Freytag & Berndt se řadí k nejvýznamnějším vydavatelům map, atlasů, turistických průvodců a další cestovatelské literatury ve střední Evropě. Její historie sahá až do roku 1770, kdy Francesco Artaria otevřel první litografický provoz ve Vídni. Gustav Freytag založil kartografické nakladatelství v únoru 1879 také ve Vídni a v roce 1920 se tato společnost spojila právě s kartografickou divizí firmy Artaria. Po druhé světové válce se společnost dynamicky rozvíjela, výrazně rozšířila svou výrobu a zařadila se tak mezi nejvýznamnější kartografické domy v celé střední Evropě.

Související knihy

Maršál, Josef – Podhorský, Marek – Toušlová, Iveta

Freytag Berndt, 2015