Často sám sobě pokládám otázku, proč máme tak málo odvážných, moudrých a zodpovědných politiků, kterým by nešlo jen o výsledky příštích voleb, ale kteří by ve svém působení sledovali také určité vyšší hodnoty. Existuje mnoho odpovědí, ale tou nejsprávnější se nakonec může ukázat ta první a nejjednodušší. Lidé, kteří by se takto chovali, jednoduše do politiky vstupovat nechtějí, pokud je k tomu tedy nedonutí zvláštní okolnosti, jako tomu bylo u pana prezidenta Václava Havla. Jedním z takových lidí, kteří si prozatím od politiky drží odstup, je Šimon Pánek, jeden ze studentských vůdců Sametové revoluce a dlouholetý ředitel a spoluzakladatel organizace Člověk v tísni.

Ač není pan Pánek politikem, má díky své profesi neuvěřitelný přehled o dění ve světě, o politických motivacích jednotlivých velmocí, ale zná i konkrétní příběhy lidí z hrůzou postižených oblastí – ze Sýrie, z Afghanistánu. Navíc mu jeho politická neposkvrněnost dává obrovskou výhodu nezávislosti na názoru strany či na popularitě a počtu hlasů. Není ničím nucen říkat názory, které předpokládá, že vyvolají sympatie mezi voliči, ale může zastávat svá vlastní přesvědčení. To je věc, která je v dnešní době nesmírně cenná.

Šimon Pánek (vlevo) a Jaromír Štětina (vpravo)

Právě těchto dvou výhod využívá David Klimeš ve své nové knize rozhovorů s Šimonem Pánkem nazvané Aby dobro neškodilo, kterou vydalo nakladatelství Portál. Kniha je unikátní mimo jiné tím, že její autoři dokázali neuvěřitelně rychle reagovat na aktuální světové dění. Tedy i přes to, že kniha vznikala letos na jaře, už v ní můžeme najít předběžnou reflexi uprchlické krize, která se později stala celosvětovou mediální aférou číslo jedna.

Kniha vyšla před nedávnou dobou a oficiálně byla pokřtěna 7. prosince v pražském divadle Metro. Za sebe mohu říci, že jsem byl rád, že se křest vymykal zažitému konceptu, který jsme mohli jen za tento podzim zažít už stokrát – několik otázek na autora, pár slov od kmotrů, přání všeho dobrého, přípitek a autogramiáda. Nejvíce se od tohoto konceptu odchylovala první část akce. Debata s autorem totiž byla daleko rozsáhlejší a týkala se ne samotné knihy, ale přímo témat, nad kterými autoři diskutovali. Debaty se kromě pana Pánka zúčastnil také autor doslovu, pan europoslanec Jaromír Štětina a autor knihy novinář David Klimeš. Právě poslední zmiňovaný debatu moderoval a po několika otázkách týkajících se Pánkovy práce v Člověku v tísni dal prostor pro dotazy z publika. Debata se tak mimo aktuální uprchlická témata stočila také k určité reflexi české společnosti. Jako ředitel Člověka v tísni má pan Šimon Pánek jedinečnou možnost nahlédnout na českou společnost z hlediska její štědrosti a jejího vztahu k dobročinným organizacím. Troufli byste si odhadnout, jak se v tomto směru společnost za poslední léta změnila?

Co se změnilo? Česká společnost se polarizovala. Dřív nás lidé buď podporovali, nebo jsme jim byli jedno, ale dnes je to jiné. Třeba před rokem a půl jsme ve spolupráci s Českým státem přivezli raněné z téměř bojujícího Majdanu. My jsme ty lidi vytypovali a vládním letadlem je pak převezli do českých nemocnic. Takto jsme pomohli asi čtyřiceti raněným. Pro ně to znamenalo pokud ne záchranu života, tak alespoň určení kvality života. A mně se sešlo stejné množství emailů, které říkaly „To je skvělé, co děláte. A takhle rychle!“, jako těch protikladných:  „Měli jste je tam nechat umřít, sami máme málo.“ To by se před patnácti lety nestalo.

– Šimon Pánek

Celá debata trvala asi hodinu a po ní už následoval jen rychlý přípitek a autogramiáda. Žádná kýčovitá přání od kmotrů nebyla potřeba.

Na knihu se, ač její graficky ne příliš povedeně zpracovaná obálka bohužel čtenáře příliš nenaláká, velmi těším. Šimon Pánek je jednou z mála osobností v České republice, u kterých je mi doopravdy líto, že nevstoupily do politiky. Na druhou stranu je mi jasné, že právě ty vlastnosti, kterých si na něm tak cením, mu do politiky vstoupit nedovolují.

Související knihy

Klimeš, David - Pánek, Šimon

Portál, 2015