Svou knihu na svět během listopadu přivítala také česká rodačka žijící už několik let v Londýně. Iva Pekárková není na literární scéně zdaleka nováčkem. Čeští čtenáři již měli v minulosti možnost začíst se do knih, jakými jsou Levhartice či Londonistán. Jak je již z názvů zmíněných románů patrné, nejedná se v žádném případě o nudné čtení a stejně je tomu tak v případě novinky, která byla za účasti Leily Abbasové a Petra Viziny pokřtěna v pražském Paláci Luxor.

Iva Pekárková s Petrem Vizinou

Pečená zebra zaujme na první pohled nejen svým, až absurdním, názvem, ale také extravagantní obálkou v zebřím stylu. Na safari vlně se ostatně nesl i celý křest tohoto románu, kdy pruhovaný vzor halil nejen obálku knihy, ale také šálu samotné spisovatelky a stůl, u kterého usedla. Při příležitosti propagace své novinky zavítala Iva Pekárková do Čech na tři měsíce, během kterých má v plánu navštívit dvacet pět měst, kde knihu nejen představí, ale také z ní čtenářům pár odstavců přečte.

Zebra se pekla celkem dva roky. Spolupráce probíhala částečně na dálku, kdy Antonín Kočí, programový ředitel divize Kniha nakladatelství Mladá fronta, komunikoval s autorkou a domlouval finální produkt. Spolupráce s Mladou Frontou byla jasnou volbou, neboť román Levhartice způsobil nadšení nejen co se týče obsahu knihy, ale také jeho přijetí širokou veřejností. Následovala sbírka blogových příspěvků, která vyšla pod názvem Londonistán, kde autorka popisuje poměrně aktuální a relevantní téma multikulturalismu a jak ho sama prožívá. Jak ale prožívala pečení zebry?

Pečení probíhalo tak, že mě Antonín hrozně trápil ohledně času a já jsem se nechtěla zavázat, že to napíšu tehdy a tehdy. Nakonec jsem na tom pracovala asi pět měsíců čistého času, když nepočítám předchozích pět let, kdy jsem o ní jen mluvila. Podepsala jsem smlouvu, která mě zavazovala do pátého září. Naštěstí můj Miláček, Čech nigerijského původu, odjel na třicet dní do Nigérie a já jsem tak měla třicet dní, kdy jsem mohla v pohodě na zahrádce v altánku psát.

Nějakým zázrakem se prý stalo, že autorka stihla dokončit knihu i dřív. Celý autorský proces prý usnadnila profesionalita nakladatelského týmu, neboť tiskárna a veškeré technické záležitosti byly zařízeny včas a bez sebemenších zaváhání.

Autorka s Leilou Abbasovou

Mezi asociacemi, které čtenáři přijdou po zaslechnutí slova „zebra“ na mysl, budou pravděpodobně barvy černá a bílá, exotika, Afrika. Ne náhodou je námětem Pečené zebry problematika míšených vztahů, v tomto případě konkrétně vztahů bělošek a Afro-Američanů. Se vztahy tohoto typu se neodvratně pojí řada stereotypů, jak už tomu ve společnosti s hluboko zakořeněnými předsudky bývá. Jak například Petr Vizina stačil vypozorovat, pražskými ulicemi se často prochází černošští kluci s blondýnkami, kterých je pořádný kus. Platí to ve všech vztazích?

Já jsem až do poměrně dlouhé doby nebyla blond, ale jakmile jsem si nechala udělat melír, zjistila jsem, že stereotyp zjevně platí. Můj Miláček byl zcela nadšený. Tak jsem si ten melír nechala udělat znova. Odbarvené blondýnky jsou prý úplně nejlepší a myslím, že o velikosti mého pozadí ani diskutovat nemusíme. (smích)

Leila Abbasová se ve světě médií pohybuje už poměrně dlouho a tvorbu Ivy Pekárkové vždy sledovala. Avšak Leila prý zcela odporuje právě autorčiným předpokladům a závěrům. Je prý důkazem, jak míšené vztahy nekončí dobře. Především v předrevoluční době nemělo moc lidí představu o tom, jak fungují kultury na jiných kontinentech. Vyvstával před námi obraz samce, „mača“. Už to byl naivní předsudek. Ukázalo se však, že vedle té roztomilé, žvatlavé češtiny je součástí „balíčku“ také sada návyků, které měla konzervativní, česká kultura problém přijmout. Právě proto spousta vztahů nevyšla. Iva Pekárková však každým rokem dokazuje, že každé míšené vztahy nemusí skončit katastroficky. V závěru možná barva pleti tedy nehraje závratnou roli a kvalita vztahu je čistě záležitostí individuálních osobností, neboť nekrachují pouze vztahy partnerů rozdílné barvi pleti. I přes to musí v londýnské čtvrti budit tento vztah alespoň částečný rozruch?

Já žiji v Londýně v černošské čtvrti. Že by tam někdo tohle řešil, to se aní říct nedá. Pravdou ovšem je, že když občas kráčíme s Miláčkem po ulici, potkáme nějakou od pohledu Jamajčanku a kdyby mohl pohled zabíjet, tak už bych tu nebyla. Tam nejde ani o nenávist, ale spíš by toho Miláčka chtěly pro sebe. Myslí si, že bělošky jim chlapy kradou.

Naprostá většina lidí však vztah dvou ras bere jako naprostou samozřejmost a všichni jsou vstřícní. Když se Iva Pekárková vrací domů sama, je zastavována a tázána, kde má manžela, a stejně je tomu v případě partnera autorky.

Samotný román Pečená zebra je sbírkou střípků posbíraných ze života žen, které na jakkoliv dlouhé období vstoupily do vztahu právě s černochem. Autorka jako by se stala určitým atašé pro komunitu těchto žen, neboť během posledních několika let od nich obdržela spoustu vzkazů a zpráv. Odtud také čerpala námět pro román. Prostřednictvím četby staneme tváří v tvář ženám, které jsou již unavené „tvarohovitými“ Čechy a touží po změně. Nahlédneme do života úspěšné podnikatelky, jejíž okoralé srdce jako by už nemělo naději pookřát. Vydáme se na strastiplnou cestu s mladou maminkou, jejíž, původně zcela snový, život s exotickým krasavcem se velice rychle začne řítit do propasti.

Po krátkém zamyšlení začne být jasné, že tento typ vztahu s sebou nese nejen mnohé strasti i radosti, ale také sociologická úskalí. Leila Abbasová se prý teprve nedávno dozvěděla, že její maminka začala s jejím tatínkem chodit původně z lítosti. Strašně dlouho ji prý uháněl a ona ho tak dlouho odmítala, až se začala obávat, že ji nařkne z rasismu, proto nakonec svolila ke schůzce. Až na ošklivé nohy to prý byl docela hodný kluk, se kterým skončila v dvanáctiletém vztahu.

Autorka se na závěr všem ochotně podepsala

V závěru snad ještě slůvko ohledně nejdůležitější části knihy a to názvu. Titul Pečená zebra se zdá být až dadaistickým sloganem, ale příběh jeho vzniku je velmi úsměvný. Když Iva Pekárková chodila s manželem po českých hospodách, snažili se v jídelníčku najít něco k jídlu. Miláček byl samozřejmě v koncích, neboť češtinou dokonale nevládne, ale v jedné restauraci se konečně nad jídelníčkem rozzářil, ukázal na familárně znějící řádek a zvolal „Dám si pečená zebra!“

Ne každý den jsme svědky do určité míry obohacující diskuse právě na téma mezilidských vztahů s příměsí rasové problematiky. Knihy Ivy Pekárkové jsou nejen určitým průvodcem po lidských vztazích rozlišného kalibru, ale především výbornou, odpočinkovou literaturou, a můžeme tedy jen doufat, že nedávno pokřtěná Pečená zebra nebyla rozhodně posledním počinem z autorčina pera.

Nakladatelství Mladé fronty má dobré renomé ve všech oblastech knižní produkce, především v próze a poezii. Kvalitní knižní tituly najdete nejen v tradičních knižních edicích – Kolumbus, Květy poezie, Moderní světová próza, Jednorožec, Ikaros, Lidé a Země a Multiřada, ale i v dalších zajímavých mimoedičních projektech.

Související knihy

Pekárková, Iva

Mladá fronta, 2015