Moderátorem podvečera byl Honza Musil a ten také přivítal autorku spolu s jejími četnými hosty. Nechyběla editorka Karin Lednická, Maruščin učitel Zdeněk Tlučhoř, herec Ivan Trojan a místo kolegy Marka Taclíka dorazila vlastně náhodně Eliška Balzerová.

Karin Lednická přiznala, že za rozhodnutím vydat knižně příspěvky z blogu Kafe a cigárko nestálo žádné dlouhé rozmýšlení. Když se o blogu dozvěděla a začetla se do jeho řádků, bylo jí během chvíle jasné, že to je kniha, kterou chce vydat. Domluvila si s Maruškou Doležalovou přibližně před rokem schůzku a v podstatě se dohodly, že když Marie vydrží ještě nějaký čas psát, že knihu vydají. A tak se stalo, že se teď ocitla na jejím křtu.

Zleva: Marie Doležalová, Eliška Balzerová a Ivan Trojan

Eliška Balzerová prozradila, že Maruška Doležalová je velmi činorodá žena. Už dříve s jednou z kolegyň z divadla psala Deník Fidlovačky. Vždycky ji slovo velmi zajímalo a proto je ráda, že se rozhodla psát z hereckého zákulisí a že má s tímto počinem takový úspěch. Eliška Balzerová se ocitla před Maruščinými příznivci docela náhodou, sama se chtěla podívat na Maruščinu první autogramiádu a tak se stalo, že jako host zaskočila za Marka Taclíka, který se nakonec nedostavil.

Čtení z knihy Kafe a cigárko se ujal Ivan Trojan, který si pro tuto příležitost musel vypůjčit dámské brýle. Honza Musil mu vybral z knihy část, v níž Maruška popisuje, jak se cítila, když jí Ivan Trojan hrál v jedné divadelní hře milence.

Na otázku, zda bylo těžší psát blog, když věděla, že už se jedná o příspěvky do knihy, Marie Doležalová odpověděla, že se snažila na sebe záměrně netlačit. Předstírala sama před sebou, že psát vlastně vůbec nemusí a že se nic nestane, když nějaký čtvrtek vynechá. Na druhou stranu jí bylo jasné, že to takhle nejde. Nikdy se jí prý nestalo, že by něco na blog nemohla dát. Spíš si několikrát myslela, že je něco opravdu dobré, že o tom musí napsat a teprve v momentě, kdy se do psaní pustila, zjistila, že to vlastně vůbec zajímavé není.

O další knize Marie ještě nepřemýšlí. Zatím je překvapena, že vyšla tato a je ráda, že díky 50 000, které vyhrála spolu s cenou Magnesia Litera, může kniha vypadat tak, jak vypadá.

Před vlastním křtem, tentokrát se křtilo šampaňským a symbolickým polibkem knihy, poděkovala Karin Lednická také Janu Hofmanovi za úžasné ilustrace a dalším lidem, kteří se na knize podíleli. Společně pak hosté Marušce popřáli, aby kniha byla úspěšná a Maruška zůstala nadále taková, jaká je.

A co by svému prozatím poměrně samostatnému „dítěti“ přála samotná autorka?

„Co bych knize přála? Já si to rozmyslím a dám to pak na blog.“

Související knihy

Doležalová, Marie

Domino, 2015