Ukázka z knihy Modrá (Lucy Clarkeová)

1.12.2015 redakce Bez komentáře

Hledáte napínavý příběh o tom, jak se nevinný výlet za exotikou může zvrtnout v pekelnou noční můru? Přečtěte si Modrou, nový román Lucy Clarkeové, jenž vyniká nejen strhující zápletkou a překvapivými zvraty, ale i bravurně vykresleným prostředím a skvělou atmosférou.

Přinášíme vám ukázku z knihy Modrá, kterou vydalo
nakladatelství Cosmopolis.

Prolog

Po hladině pluje tělo, jehož nevidoucí oči civí na podmračenou oblohu. Bavlněné šortky ztmavly, kapsy naplněné vodou. Košile se vzdouvá a pak se lepí zpět na nehybnou hruď. Potůček krve na pravém spánku již smyla voda, zbyla jen čistá šedavá kůže.
Moře pod tělem je plné hbitých ryb, jež ve velkých hejnech protínají vodu, zatímco malinké vločky výživného planktonu ve světle víří. O něco hlouběji, tam, kde je mořské dno zjizvené mořskými proudy a kde se ulomené kusy korálů povalují jako kosti, hlídkují v tmavé hlubině dravé ryby s mléčnýma očima.
Ale nad tím vším je jen tělo.
A jachta.
Bosé nohy se pohybují po sluncem vybělené palubě a do posádky jachty se vkrádá strach.
Během několika minut nabývají hlasy na síle, kroky se zrychlují, přimhouřené oči opřené o tmavé kruhy dalekohledu prozkoumávají obzor.
Netrvá to dlouho a křehký film událostí se začíná trhat a ve větru pomalu rozvíjet. Kormidla se chytá pár rukou, otáčí jachtu proti větru, uvolněná plachta se třepotá a pravda již začíná odplouvat z dosahu.

1. Nyní

Štětec vyklouzl Laně z prstů a při pádu se ve vzduchu několikrát otočil. Dopadl na podlahu k nohám stojanu a kapky modré akrylové barvy jí postříkaly kotník. Lana oči nesklopí, nevšimne si stopy barvy, která zdobí malé křídlo vytetované na jejím kotníku. Její zrak spočívá na rádiu stojícím na okně, prsty zdvižené, jako by stále přikládaly štětec k plátnu. Celá Lanina pozornost je obrácená k té stříbrné krabici z kovu a drátů, k hlasu moderátora.

„…se potopila sto námořních mil (182 km) na sever od pobřeží Nového Zélandu. Podle dostupných zpráv opustila jachta jménem Modrá ostrovy Fidži před osmi dny. Na palubě bylo pět členů posádky, z toho dva Novozélanďané. Námořní záchranářské centrum v Bay of Islands zorganizovalo pátrací výpravu. Pobřežní hlídka hlásí, že na lámajících hřebenech vln moře se tvoří bílá pěna, rychlost větru dosahuje až 10,3 metru za vteřinu.“

Lana mrkla úsilím vstřebat tu informaci, ale bylo to, jako když déšť stéká po tvrdé rozpraskané zemi. Zahleděla se na rádio, snažíc se zjistit víc, ale moderátor již hlásil další zprávy.
Pozvedla ruku k hlavě a otočila se na místě. Cítila, jak jí šátek z chladivého hedvábí drží vlasy, aby jí nepadaly do obličeje. Před osmi měsíci z té jachty vystoupila, opálená, bosá, s batohem na zádech. Šla po pobřeží, pod očima temné kruhy a ani jednou se neohlédla. Nemohla.
Jak se otočila, zahlédla svůj odraz v dlouhém zrcadle opřeném o stěnu jejího apartmánu. Hledí na obličej, který vybledl, na velké rozšířené zelené oči plné otázek. Byla Kitty po tak dlouhé době ještě na jachtě? Zůstala tam i poté, co Lana odešla? Je možné, že se vrátila do Anglie. Lana se snažila představit si Kitty, jak jede metrem, scénář v ruce, lesklé vlasy volně splývající přes ramena, rty namalované rudou rtěnkou. Ale ten obraz jako by se nechtěl zhmotnit, ne zřetelně. Lana věděla, že Kitty jachtu neopustila. Jak by se také kterákoliv z nich mohla vrátit domů po tom, co se stalo?
Naposledy se viděli před osmi měsíci – za dobu trvání jejich přátelství od sebe nikdy tak dlouho odloučené nebyly. Vzpomněla si na Kittyiny e-maily, čekající nepřečtené ve složce Doručené. Nejdříve chodily jeden za druhým; pak s přestávkami – někdy pár dní, někdy týden. Lana si začala představovat denní rytmus jachty plující mezi odlehlými souostrovími, zvědavá, co se dělo na palubě, s kým Kitty trávila čas. Nakonec, s hlavou přeplněnou obrazy, přestala maily číst. Přestala na Kitty myslet.
Zničehonic, jako náraz větru, se jí v hlavě vyrojila krásná vzpomínka, barevná jako papírový drak. Jedenáctiletá Lana a Kitty sedí v tureckém sedu na zemi v Lanině ložnici a splétají náramky na stvrzení přátelství. „Tenhle bude pro tebe,“ řekla Kitty a zvedla tenký bavlněný náramek utkaný tyrkysovou a žlutou bavlnkou – Laniny oblíbené barvy. Kitty ho Laně pevně uvázala kolem zápěstí, pomohla si při tom zuby, aby uzel seděl na správném místě. Když se Kitty odtáhla, Laně zůstala na zápěstí malá šmouha po jahodovém lesku na rty.
Lana jí na oplátku utkala růžovo-bílý náramek. Pak přiložily zápěstí s náramky k sobě a slavnostně si slíbily: „Kamarádkami navždy.“
Lana nosila náramek rok a půl, do té doby, než zešedivěl jako voda na nádobí a roztřepil se. Když nakonec praskl ve vaně, vylovila ho a usušila na věšáku na ručníky. Pak ho uložila do památné krabičky spolu s fotkou své mámy. Kamarádkami navždy, slíbily si.
Lanu polilo horko, když si provinile vzpomněla na tu porušenou přísahu. To ona odřízla Kitty ze svého života, jako když odřízneš dračí smyčku a necháš loď bezmocně odplout na širé moře.

———————————————

Prolistujte si celou ukázku z knihy Modrá. Její autorka, Lucy Clarkeová, napsala také román Poslední nádech, z něhož si u nás rovněž můžete přečíst ukázku.

Nakladatelský dům Grada, největší vydavatel odborné literatury, rozšířil v roce 2015 své portfolio o značku Cosmopolis. Tato značka vám přináší kvalitní světovou a českou beletrii. Nabízí všem čtenářům ty nejlepší knihy z celého světa, strhující příběhy, napínavá dramata, ale i romantiku a zábavu.