Existuje mnoho různých diet a ještě větší množství lidí, kteří už za život nějakou vyzkoušeli. Jde to ale i bez nich? Lze se stravovat tak, aby byl člověk spokojený jak s jídelníčkem, tak sám se sebou? Odpovědi na toto vše naleznete v knize
Lži a mýty o tom, co jíme, ze které si můžete přečíst ukázku.
Knihu Lži a mýty o tom, co jíme od autora Allana Levinovitze vydalo nakladatelství Cosmopolis.
K moudrému a logickému doporučení, abychom jedli s mírou, prověřenému už po tisíce let, nepřidalo náboženství ani věda prakticky nic, co by v této důkladné zkoušce obstálo. Lidé, kteří vám tvrdí opak, v lepším případě zveličují důkazy – a nezapomeňte, že ve vědě je přehánění prachsprostou lží!
Tyto lži nejsou pouze zavádějící, jsou navíc škodlivé pro naši kulturu a pro naše zdraví. V naději, že unikneme smrti a nemocem, se podbízíme kazatelům o výživě s úsměvem od ucha k uchu a pekáčem buchet na břiše, z nichž nám každý slibuje jinou, revoluční a vědeckou cestu k perfektnímu zdraví. Přebíráme jedno potravinové tabu za druhým, což je zvyk, který nás podle klinických psychologů odsuzuje k poruchám stravování. A skutečně – v roce 2004 se Michael Pollan, dlouho předtím než se ve světě proslavil výrokem „jezte jídlo, ale ne moc, hlavně rostliny“, postavil proti tomu, co nazval americkou „národní stravovací poruchou“. Cituje směšnou žvýkací dietu Horace Fletchera a přemítá nad naší ochotou přijmout stravovací trendy a fóbie.
„Pozoruhodné je to,“ psal Pollan, „jak málo v Americe stačí ke spuštění jednoho z těchto obratů ve stravování: vědecká studie, směrnice nové vlády, znuděný cvok s lékařským titulem – to vše může přes noc změnit stravovací návyky celého národa.“ Lamentoval nad narůstajícím trendem vybírání jídla podle čísel – kalorie, sacharidy, tuky, DDD –, místo toho, abychom si ho volili podle chutí. A snil o budoucnosti, kdy budeme jídlo posuzovat podle jeho chuti, a nikoli na základě výživových hodnot – ideálním jedlíkem je dobrý domácí kuchař, a ne expert na paleoantropologii a nutriční vědu.
Tato budoucnost nastane ale jen těžko, pokud se budeme domnívat, že jsou naše žaludky plné stravovacích démonů a tichých zabijáků. A já opravdu doufám, že poté co vám odhalím mýty a předsudky stojící za obavami z lepku, tuků, cukru a soli, budete mít menší strach z tohoto hanobeného jídla – a vlastně z jídla všeobecně.
A nejenže si jídlo beze strachu lépe vychutnáte, ale možná bude i zdravější. Jak Paul Rozin s oblibou podotýká: „Dělat si starosti s jídlem není zdravé.“ Tvrdí, že příčinou kynoucích pasů a explodujících srdcí v Americe nemusí být nutně to, co jíme, ale jak jíme – ve stresu, posedlí správnou výživou, počítáme kalorie, lustrujeme etikety a eliminujeme potraviny, které následně očerníme. Dáváme si pozor na to, co prochází našimi ústy, a přitom vůbec nehlídáme to, co se dostává do našich hlav, vyhýbáme se nezdravému jídlu, ale přitom nadáváme na nespolehlivou vědu.
Opravdovým démonem není jídlo, ale výmysly. Stejně jako to v nedávné minulosti činili pouliční prodejci či mniši odmítající obiloviny ze staré Číny, pošpiňují v dnešní době naši kulturu novodobí guru stejnými opakujícími se povídačkami. Lepek patří do pokleslé přítomnosti, nikoli do rajské minulosti. Pokud jíte tučná jídla, budete tuční. Zpracovaný cukr je „nepřirozený“. Velké Jídlo vraždí děti pomocí kojenecké výživy s vysokým obsahem sodíku. Tyto klamy způsobují úzkostlivé obavy o jídlo a neustálý proud protichůdných tvrzení o tom, co bychom měli jíst, což pro změnu podkopává obecnou důvěru v samotnou instituci vědy.
Co je moc, to je moc. V zájmu toho, abychom uzdravili naši kulturu, potlačujeme standardní způsob stravování zdravými poučkami z historie a skepsí. Tyto přísady mohou zpočátku chutnat neobvykle, ale nedělejte si starosti – nebude dlouho trvat a bude z vás nový člověk, který se s chutí zasměje nejnovějším žvástům o zdravé výživě a v klidu si dojí svou večeři…
***
Pravda o tom, co jíme, není příliš romantická. Žádní stravovací démoni nebo zázračné léčby neexistují. Žádná rajská minulost nikdy nebyla – ani ušlechtilí divoši, zázračné elixíry, dokonce ani žádná pořádná dieta. Démony jsou výživoví poradci a panikáři, kteří vás nakazí svou úzkostí, neustálým objevováním nových toxinů a skrytých zabijáků, načež vám nabídnou rady, jak vás zachrání ze stravovacího pekla, které oni sami vytvořili.
Jelikož se však svět výživových pravidel nezakládá na zavedené solidní vědě, je nesnesitelně matoucí a kakofonní. Jen se podívejte na boje mezi vegetariány a masožravci. V dokumentu Forks Over Knives se tvrdí, že „většina, pokud ne všechna degenerativní onemocnění, která nás trápí, bychom mohli mít pod kontrolou, nebo jim dokonce i zabránit, pokud bychom odmítli živočišné a zpracované potraviny“. Dokument překypuje citacemi z oficiálních studií. Kila jdou dolů, životy jsou obráceny vzhůru nohama. Dr. Oz poznamenal, že „ten dokument miluje a chce, abychom se na něj všichni podívali“.
Dr. Oz kupodivu podporuje i Život bez pšenice a Moučný mozek, což jsou knihy s úplně opačným poselstvím než Forks Over Knives. Zatímco Forks Over Knives doporučují v rámci ideálního jídelníčku konzumaci obilovin, Život bez pšenice a Moučný mozek přísně zakazují tyto návykové toxiny způsobující vše od obezity až po Alzheimera. David Perlmutter své čtenáře ujišťuje, že vyhýbání se živočišným tukům je vyloženě nebezpečné, protože tak svůj mozek ochuzujeme o tuky, po kterých zoufale prahne. (Slyšíte tu ozvěnu jste to, co jíte? Aby mohl mozek tvořený živočišnými tuky normálně fungovat, vyžaduje živočišné tuky.) Je tu hromada citací z oficiálních studií. Kila jdou dolů, životy jsou obráceny vzhůru nohama.
Čemu mám věřit? Komu mám věřit? Měl bych jíst maso, nebo ne? Libové maso, nebo tučné maso? Vznikají při grilování karcinogeny? Zabraňuje brokolice vzniku rakoviny? Jsou umělá sladidla bezpečná? Můžu pít z plastových lahví? Snižuje běhání riziko vzniku rakoviny?
Otázky a protichůdné odpovědi se vynořují jedna za druhou a my je dále posloucháme. Pošetilost vymyšlených stravovacích démonů a superpotravin byla zdokumentována v systematickém přehledu z roku 2013 zveřejněném v American Journal of Nutrition, nazvaném: „Má vše, co jíme, spojitost s rakovinou?“ Ve zprávě se zjistilo, že 80 % běžných surovin je v novinových článcích spojováno s rizikem rakoviny, přičemž většina jich vykazovala statisticky významné následky, ať už pozitivní, či negativní. Analýza studií však ukázala, že většinou poukazovaly na „nevěrohodně rozsáhlé následky, přestože důkazy byly chabé“.
Jinak řečeno: Pokud si přečtete titulek o nějakém novém karcinogenu nebo superpotravině potlačující vznik rakoviny, pravděpodobně nemá smysl číst dál.
Nepříjemnou skutečností je, že nevíme, v čem spočívá „ideální“ strava a možná nic takového ani neexistuje. Forks Over Knives, Moučný mozek, Život bez pšenice a recept Mistra Halewinda na věčné mládí si ani nezaslouží vaši pozornost. Takže, co nám zbývá? Jíst střídmě, pít s mírou a nesedět pořád na zadku. Toť vše. Veganství, beztuková, bezsodíková, bezcukrová či bezlepková dieta, paleodieta, šťávy, očistné kúry – nabízejí jen plané sliby postavené na mýtech a předsudcích zakryté vrstvou vědeckých termínů.
Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.
Související knihy
Lži a mýty o tom, co jímePravda o soli, cukru, tuku a především o lepku
Levinovitz, Allan
Cosmopolis, 2015
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.