Vaše nejznámější knižní série Zaklínač se významně inspiruje slovanskou mytologií. Tím se zároveň liší od většiny ostatních fantasy. Proč tato volba?
V žánru fantasy je nesmírně důležité přijít s něčím novým, originálním. Slovanská mytologie představovala pole, které nebylo moc obsazené, na kterém jsem mohl být první.

První jste byl nejen před 25 lety. Dodnes nevznikly žádné další úspěšné fantasy ságy založené na slovanské mytologii. Máte nějakou teorii, proč tomu tak je?
Na tuhle otázku neumím odpovědět. Podle mě je podstatný způsob psaní, talent. Snažím se psát tak, aby příběh zaujal. Čtenář chce dobře napsanou povídku či román, nezajímá ho, na jaké mytologii je příběh založený. Pro mě je to otázka talentu, když ho nemáte, nedokážete čtenáře zaujmout.
Nakonec je to jednoduché – buď umíš dobře psát, nebo neumíš.

Vaše knihy sice byly přeloženy do angličtiny, ale nikdy v západních zemích neslavily tak velký úspěch jako v České republice nebo v Polsku. Víte proč? Nemůže to být způsobeno právě velkou kulturní a mytologickou odlišností?
Proč, proč, proč? Nevím, jestli to dokážu vysvětlit. Je pravda, že v Česku nebo Rusku si polská fantastika díky mým a Lemovým knihám vybudovala dobrou a silnou značku. Je to tak, Sapkowski a Lem je dobrá značka. To se pak přeneslo na celou polskou fantastiku.
Je pravda, že píšu o věcech, které jsou spojeny spíše s naším kulturním kontextem. Známá anekdota říká, že od psaní o Africe máme hotentoty a od psaní o Antarktidě zase tučňáky. Já nejsem ani tučňák, ani hotentot, pocházím tady odsud. To samozřejmě může mít vliv i na pohled anglosaského světa, určitě je to pro ně něco trochu jiného, než na co jsou zvyklí.
Na anglosaském trhu vyjde každý rok okolo dvou tisíc nových knih, od autorů nových i zaběhlých. Je velice těžké se v takové záplavě knih neztratit, a tak se nedivím, že i moje knihy tam zapadly víc než jinde.

Nedávno vyšla po dlouhé, 14leté odmlce nová kniha ze světa zaklínačů – Bouřková sezóna. Ságu jste dokončil v roce 1999. Změnil se od té doby váš pohled na zaklínačský svět?
Ano, určitě se ten svět nějakým způsobem změnil, vyvinul a možná i dospěl. Myslím, že nyní je to takové archivní, dozrálé víno. Autor už ví, co dělá a proč to dělá. Ale to ještě nemusí být konec…

Takže se k zaklínači vrátite?
Bouřková sezóna ještě nemusí být mým posledním slovem.

Zaklínač žije v naprosto smyšleném světě. Přesto se ale v románové sérii setkáváme s artušovskými legendami, které do příběhu přímo vstupují. Jsou si jejich dva světy v něčem podobné?
Spíše ne. Myslím, že nejsou. V poslední knize, kde se paralela objevuje výrazněji, je to spíše vtip než seriozní přirovnání jednoho k druhému. Ale je možné, že to spojení otevírá cestu nějakým dalším věcem. To uvidíme…

Kromě Zaklínače se také s oblibou věnujete historickým tématům. Mezi Vaše nejznámější knihy patří husitská trilogie či kniha Zmije, jejíž příběh se odehrává v Afghánistánu. Jak jste se k takovému tématu dostal?
Afghanistán vznikl z mých snů. – řekl autor a vyhrnul si levý rukáv své košile, aby nám ukázal staré jizvy (pozn. red.). Afghánistán je velice silně spojen s mým osobním příběhem. Je to věc, která se ke mně velice často vrací, a to i v mých snech.

Prozatím nevydaná audiokniha Paní jezera

Druhý motiv, ze kterého příběh vychází, je ruská vojenská píseň vyprávějící o vojákovi, který našel zraněnou zmiji a opustil svůj tábor, aby se o ni postaral. Když se pak do tábora vrátil, našel ho vypálený a všichni jeho kamarádi byli povražděni. Ta písnička mě navedla k sepsání Zmije.
Píseň dále vypráví o návratu onoho vojáka z Afghánistánu a končí poukazem na to, že zmije může člověku zachránit život – tak jako ho zachránila vojákovi. Zmije se může zachovat lépe než člověk.

Román Zmije je tedy z velké části založen na Vašem osobním prožitku?
V Afghánistánu jsem viděl různé věci, ale je pravda, že na žádnou zmiji jsem tam vlastně nenarazil. Ani v Kandáháru, ani pod Kardezem, ani v Dželálábádu.

V jednom rozhovoru jste prohlásil, že jediný způsob, kterým dokážete vyprávět příběh, je kniha. Že příběhy, které jsou vyprávěny formou například počítačové hry, nemůžou být vašimi příběhy. V čem je tedy pro vás formát knihy unikátní?
No… Kniha je něco, co ze sebe vyplivnete. Vyjde to z vašeho nitra, skoro by se dalo říct až z vašich vnitřností, a tím pádem je to takové, jaké to je a už s tím nic nenaděláte. Je to něco, co z vás vyšlo, ale jakmile je to jednou venku, věc je hotová.

Dnes jste přijel do Prahy, abyste na svět přivítal dvě nové audioknihy od nakladatelství Tympanum – načtené verze vašich knih Bouřková sezóna a Krev elfů. Jaký máte k audioknihám vztah? Vy sám je posloucháte?
Ještě před rokem dvěma bych vám řekl, že audioknihy rád nemám. Daleko radši čtu, než poslouchám. Zrak je mým primárním orgánem percepce. Ale poslední dobou se mi stává, že poslouchám knihy z telefonu. Ale ne doma. Jedině, když jsem na cestách.
Také je pravda, že v poslední době čtu hodně ebooky, elektronické knihy.

Chystáte nyní nějakou novou knihu?
Ano, pracuji na něčem novém, ale nemůžu nic bližšího prozradit. Ještě by mi někdo ukradl všechny moje nápady.
Pozn. red.: I když autor nám v rozhovoru nic bližšího neprozradil, během dotazů při následném křtu mu vyklouzlo, že sbírá materiál ke knize, která se bude odehrávat během třicetileté války. Jestli to je ale momentálně jeho hlavní projekt, to zatím nemůžeme říci.

Děkuji za rozhovor.

Související knihy

Sapkowski, Andrzej

Tympanum, 2015

Sapkowski, Andrzej

Tympanum, 2015