Ivana Chřibková se toužila stát spisovatelkou od svého mládí. Vše, co stálo za zapamatování, si pečlivě zapisovala a postupně tak skládala moudré, humorné a poetické střípky z každodenního života, až nakonec vytvořili pábitelskou kolekci povídek, kterou autorka skrze nakladatelství Bookmedia vydala pod oxymoronským názvem Suchý hadr na dně mořském.

O knížce nejprve promluvila samotná autorka. Při té příležitosti poděkovala všem, kteří ji během její spisovatelské cesty podporovali, což se týká především rodinných příslušníků. Právě oni svolili k uveřejnění valné většiny příběhů založených na skutečných událostech. Neznamená to však, že vše je pravda. Na křest také dorazil autorčin přítel, se kterým momentálně žije ve Španělsku.

V současné době je velkým hitem sdělovat čtenářům, jak by měli a neměli žít, co by měli a neměli jíst, ale člověk se chce u knihy hlavně bavit.

Pokud vám zmíněná sbírka přistane v ruce, jistě se mezi vámi nenajde mnoho těch, kteří si nebudou lámat hlavu nad oním názvem. Je samozřejmě snůškou protikladů a jak jsme se během křtu dozvěděli přímo z úst Ivany Chřibkové, za vše může otec jejího přítele.

Seděli jsme u nás na terase ve Španělsku, kluci si povídali o taťkovi, jaké příběhy vypráví a Tomáš něco řekl, nějakou pitomost, načež mu Pavel odvětil, že na to by mu táta řekl, že je to jako suchý hadr na dně mořském. Kluci se začali smát a já si to šla zapsat, protože já si vše píšu. Poté, když jsme přemýšleli nad názvem, jsem si procházela všechny poznámky, co kdo vtipného řekl a narazila jsem právě na tuto anekdotu a říkala jsem si: „Co už, tam je vlastně obsaženo všechno, co jsem chtěla.“

Jan Machač, editor knihy

Diskuse s editorem, z důvodu vzdálenosti, probíhala přes Skype. Jak sám editor přiznal, knížka už k němu přišla v podstatě hotová a spolupráci s autorkou si jen pochvaloval. Ivana je prý velice flexibilní, co se změn týče, a všechny úpravy prováděla pečlivě a rychle.

Při čerpání z vlastního života se není možné ubránit subjektivitě a především vytahování starých křivd či neshod. Pustit se tedy do tak citlivého, osobního počinu může být velice křehkou záležitostí, se kterou je třeba nakládat opatrně. Nebo do ní skočit po hlavě. Ivana Chřibková zvolila zlatou střední cestu a věří, že nikomu v knize neublížila a že všichni se rádi zasmějí spolu s ní a spolu s námi. Za hlavní poselství knihy pak můžeme považovat fakt, že ať už se dostaneme do jakýkoliv potíží, vlastním či cizím zaviněním, máme pouze dvě možnosti: vypořádat se s danou situací pozitivně, nebo negativně.

Ivana Chřibková s Reyem Korantengem, kmotrem své knihy

Nám se paní autorku podařilo po křtu na malou chvilku vytáhnout z chuchvalce mikrofonů, kamer a fotoaparátů, abychom se jí zeptali na knihu, na inspiraci a na život.

Ve své první knize jste se pustila do vyprávění. Současným literárním světem však hýbou především detektivky či historické romány.

To je přesně to, co mě vůbec nelákalo. Toho je spousta. Vždycky jsem chtěla být spisovatelem a věděla jsem, že to bude muset být kniha, ve které je opravdu nějaký prožitek. Ta kniha se pak čte úplně jinak, protože to má v sobě něco navíc. Pak jsem si ale říkala, že to bude celkem zajímavé, co vlastně napíšu. Je to v závěru směs autobiografie a fikce.

Jedná se o vaši prvotinu. Zkoušela jste již předtím začít nějaký příběh či knihu, kterou jste nedokončila?

Ne. Já jsem v pěti, šesti letech napsala svůj první příběh o králi, který měl tři dcery a zavolal k nim doktora a řekl doktorovi, aby dcery uzdravil. A on je uzdravil. To byla má absolutní prvotina. Potom jsem napsala dětskou knížku o přátelství zebry, slona a klokana, který se jim do toho pořád montoval.

Za psaním jste utekla až do Španělska. Pomohla vám změna prostředí ve vašem psaní?

Už teď vím, že práce na plný úvazek a psaní se nedá kombinovat. Člověk na psaní potřebuje mít čistou hlavu. Teď už při psaní druhé knihy, kterou chystám, vím, že člověk na vše potřebuje čas. Sbalila jsem všechny peníze, kufry, neinvestovala jsem do vlastního bytu, ale do vlastního snu.

V knize se objevuje několik hlasů– od malé holčičky až po dospělou ženu. Který z těchto hlasů vás bavilo psát nejvíc?

Ta holčička. To bylo jenom to veselé, co jsme si s bratrem prožili. Potom mě taky bavila pasáž, kdy se člověk ze samotného dna začíná pomalu odrážet a ví, že už to bude jen a jen lepší, že už je to zase jen legrace.

Ivana Chřibková u své prvotiny rozhodně nehodlá skončit. Momentálně se plánuje stěhovat do Anglie a jen co se usadí, opět se hloubavě ponoří do světa upřímnosti, nepředvídatelnosti a především humoru, bez kterého to v životě nejde.

Související knihy

Chřibková, Ivana

Bookmedia, 2015