Přinášíme vám ukázku z knihy Nevěsty bez ženichů, kterou vydalo nakladatelství Domino v edici Romantika.

„Ach, Avo, ty si neumíš představit, jaké to je, být v její kůži. Tak za prvé, čím by zaplatila expedici do Egypta? Nic takového si nemůže dovolit.“
„Vážně ne?“ Ava se zatvářila udiveně, jako by se poprvé zamyslela nad Beatricinou finanční situací.
„Vážně ne.“
Lydii napadlo, že se zvedne a naučí se nové kroky, když Ava prohodila: „Sarah mi řekla, že jste minulý týden v kavárně potkaly nějakého fešáckého důstojníka.“ Podařilo se jí kriticky upozornit na způsob jejich seznámení tak jako předtím Lawrenceovi, a to jen mírným zvednutím hlasu a nepatrným rozšířením očí, které naznačovaly nevěřícnost.
Lydia se postavila a přešla ke krbu. Místo aby se připojila k tanci, předstírala, že si ohřívá ruce, aby získala čas a uspořádala si myšlenky. Očekávala a zároveň se děsila, že se Ava zeptá na její setkání s tím krásným důstojníkem. Věděla, že se o něm Sarah nezapomene zmínit; jakékoli novinky byly k nezaplacení, a kromě toho ten muž byl pozoruhodný. Myslela na něj od chvíle, kdy se setkali. Často. Neustále. Bůhvíproč jí připadalo důležité, aby se vyjádřila správně, až o něm poprvé promluví před Avou.
Nakonec řekla: „Nejsem si jistá, jestli se k němu hodí slovo fešácký.“
„Skutečně?“
„Fešácký je takové klišé. Nemá to originalitu. Naznačuje to nucený elán a vyumělkovanou eleganci, a ani jedno o něm neplatilo. Nebylo na něm nic světáckého ani uhlazeného.“
Ava se zarazila, ačkoli hudba hrála dál. Pozorně se na přítelkyni zadívala. Lydia pořád stála zády do místnosti; teď se s přehnaným zaujetím věnovala ornamentální čínské figurce, kterou Avě daroval Charlie Harrington k Vánocům. Byl to starý mudrc s broskví, symbolem nesmrtelnosti, v ruce. Charlie sošku koupil, protože prodejci rozuměl, že broskev značí nemravnost, a tudíž ji považoval za dokonalý dárek pro Avu. Docela zábavná anekdota, napadlo Avu, ale pro tuhle chvíli se rozhodla ji nechat stranou a raději se soustředit na mnohem zajímavější téma záhadného důstojníka. Usadila se na kraj křesla, zadívala se do zrcadla, které viselo nad krbem, a zeptala se: „Tak jak bys ho popsala?“
„Byl…“ Lydia usilovně přemýšlela v zoufalé snaze přijít na jiné slovo než „dokonalý“, které by ho vystihovalo. Ráda by vysvětlila, že na ni zapůsobil jako ztělesnění všeho báječného a mužného, silného a krásného. Jak by mohla vyjádřit, že ji od první chvíle a k jejímu zmatku děsil a zároveň okouzloval? Od té doby na něj myslela. V noci. Při koupeli. Když se oblékala.
Nebo svlékala.
Skutečnost, že pro ni byl nezapomenutelný, jí naháněla strach. Nakonec řekla to, co bylo nejpravdivější a zároveň nejbezpečnější. „Byl jiný.“
„Jak jiný? V dobrém, nebo špatném smyslu?“
„V tom dobrém, jednoznačně.“
„Chápu. Jak se jmenoval?“
„To nevím.“
„Škoda. Mohla jsi ho sem pozvat na večeři.“
„Kolik nás bude dnes večer?“ Lydia využila příležitosti ke změně tématu a obrátila se zpět k přítelkyni. Toho druhého by bez prvního nebyla schopná.
„Třicet devět, ale poměr je jako vždycky nevyrovnaný. Příliš mnoho žen.“
„Je mi líto, že ti Lawrence zkomplikoval situaci.“
„Proč nepřijel?“
„Oficiálně kvůli zprávě, kterou musí do pondělí sestavit pro premiéra. Pravda je taková, že jsme se pohádali. Totiž, tu zprávu skutečně napsat musí, ale mohl na ní pracovat tady. Nebyla by to žádná výjimka.“
„Ach tak. Chceš o tom mluvit?“
Lydia smutně zavrtěla hlavou. A Avě se ulevilo; měla za to, že o dětech a těhotenství už řekly vše, co říci šlo. „No, nějak si poradíme. Očekávám dvaadvacet žen a sedmnáct mužů; mohlo by to být horší. Ale vážně, Lydie, kdy se už konečně poučíš? Když potkáš někoho sympatického, musíš si od něj vzít vizitku. Byl zajímavý?“
„Sotva jsme spolu promluvili, ale ano, myslím, že byl.“
„Zajímavý a pohledný: to je smůla, žes ho nechala jít. Nezlobila bych se, kdyby se tu objevila nová tvář. A navíc by se mohl seznámit s Beou.“
Lydia sledovala, jak se Avino pevné, ploché tělo zachvělo nad tou humornou představou. Nemohla to vystát, ale její rozhořčení nepramenilo z účasti s Beatrice. Nedokázala snést pomyšlení, že se Ava vysmívá onomu důstojníkovi, nebo ho s někým seznamuje. Jakkoli to bylo neloajální a ďábelské, měla pocit, že ho spojitost s Beatrice degraduje. A to na ni bylo příliš.
„Ne, s Beou ne,“ sykla. Opět se otočila k ohni a zadívala se do těkajících plamenů. Nesmí ukázat svou nevoli.
„Ne?“
„Ne. Není to její typ.“
„Drahoušku, to je nemožné. Vždyť víš, že Beatrice by nepohrdla ani starci a mrzáky. Jestli připadá pohledný a zábavný tobě, tak Beatrice se v něm zhlédne teprve.“
„To si nemyslím.“
„Tak kdo tě napadá? Někomu ho přidělit musíme. Je volný, a to znamená, že máme povinnost dát ho dohromady s nějakou dívkou.“
„Já nevím,“ zajíkla se Lydia.
Ava dostala svou odpověď. V podobných věcech se instinktivně vyznala. Lydia se o něj nechtěla dělit. Nechtěla se ho vzdát. „Tak jak ho najdeme? Toho tvého tajemného cizince? Jestli je tak skvělý, někdo ho přece musí znát. A já jsem se s ním už měla vyspat.“
Lydia se pokusila nevypadat ukřivděně. „Ty jsi příšerná.“
„Musím ho najít, ne?“ Ava se zvedla a nonšalantním krokem zamířila k přítelkyni. Jejich pohledy se setkaly v zrcadle. A obě téhle chvíli porozuměly; byl to okamžik, kdy Lydia mohla zapomenout. Nebo pokračovat. Rozhodla se jít dál.
„Jistě, najdi ho. Ale…“
„Ale co?“
„Ale nespi s ním, Avo. Nezapleť se s ním.“
„Říkalas, že je božský.“
„To je.“
„Tak proč bych neměla?“
Lydia se prudce otočila a vzala přítelkyni za ruku. Byla hedvábně jemná a dětsky drobná. Nepodívala se Avě do očí, přesto věděla, že Ava už porozuměla všemu, co je v těch jejích napsané. „Ach bože, je to tak hloupé, ale zjistila jsem, že mi samotné docela zamotal hlavu.“
„Zamotal ti hlavu? Jak je to možné? Ty přece nevěříš na romantiku. Podobné nesmysly necháváš nám ostatním.“
„Taky s tím nic neudělám. Nemám v úmyslu… Jenom se mi tak nějak příčí představa, že bys to udělala ty.“
„Chápu.“
Lydia si oddechla. Byla přesvědčená, že touží-li Ava po nějakém muži, pak ho i dostane, a kdyby toho dokonalého muže viděla, tak by po něm určitě zatoužila; jak by mohla jinak? Lydia jí musela postavit do cesty alespoň nějakou překážku. Její žádost byla pošetilá, usvědčující a nečestná, ale nemohla si ji nechat pro sebe. Poprvé v životě pocítila na jazyku hořkou chuť žárlivosti. Ava byla svobodná a nezadaná, Lydia ne. Zmateně zavrtěla hlavou. „Možná ho nikdy nenajdeme a pochopitelně může být ženatý, v takovém případě je náš rozhovor bezpředmětný,“ vychrlila ve snaze rozptýlit dusno, které naplnilo místnost.
„Proč myslíš? Polovina mých milenců je ženatá. A ti patří k nejlepším. Jsou diskrétní, zkušení a vděční.“
„Někdy říkáš ostudné věci.“
Avě se na rtech rozlil spokojený úsměv. „Ano, zlatíčko, už jsem taková. A to mě odlišuje od ostatních. Všichni ostatní si je totiž jen myslí.“

————————————————–

Přečtěte si další ukázku.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Související knihy

Parks, Adele

Domino, 2015