Jo Nesbø (*1960) – to je jméno, které již není třeba našim čtenářům představovat. I ti, kteří jeho knihy nečtou, už norského autora detektivních a dětských knih určitě zaregistrovali. Jeho kontroverzní hrdina Harry Hole (Netopýr, Švábi, Červenka, Nemesis, Pentagram, Spasitel, Sněhulák, Levhart, Přízrak, Policie) si už nadělal v literárním světě mnoho příznivců, ale i odpůrců. Teď, když jej po strhující akci v Policii nechává jeho tvůrce vydechnout, je tu čas na nové hrdiny.

Po knize Krev na sněhu, která stylově poněkud vybočila z řady Nesbøho románů, protože jejím hrdinou byl nájemný zabiják, a navíc vynikala nevelkým rozsahem, novinka Syn, kterou nakladatelství Kniha Zlín připravilo na Velký knižní čtvrtek 15. října letošního roku, už zase více zapadá do konceptu Nesbøho tvorby.

Opět je v hlavní roli neúplatný detektiv řešící řadu sériových vražd. Jeho třináctou komnatou je gamblerství, které jej v minulosti přivedlo až na sám okraj propasti. Ovšem Šimon Kéfas není jediným hrdinou, kterému budou čtenáři držet palce. Kladně totiž působí i postava z druhé strany barikády, a to je u norského autora překvapující novinkou. V podstatě kriminalista i jím stíhaný „syn“ Sonny Lofthus bojují za stejnou věc – za potrestání všech, kteří kvůli zkorumpované policii dosud spravedlnosti unikali.

Sonny byl vzorným synem svého otce, policisty Aba Lofthuse, a toužil jít v jeho šlépějích. Když se však otec zastřelil a nechal dopis na rozloučenou, v němž se přiznává, že pracoval jako „levák“, tedy, že spolupracoval s drogovým podsvětím, syn pod tíhou zrady ztratí o vše zájem. Když umře i matka, stává se „obětním beránkem“ – feťákem, který se za pravidelný přísun drogy, umožňující zapomenout na vše zraňující, přiznává k páchání vražd za jiné.

Po dvanácti letech ve vězení, kde se Sonny stal zpovědní vrbou všech spoluvězňů, se od jednoho z nich dozvídá, že pravda o jeho otci byla jiná a že za jeho smrtí stojí někdo, kdo spravedlnosti uniká. Sonny přestává být přežívající troskou, prchá z vězení a stává se mstitelem. Ovšem – je legální vraždit?

Jo Nesbø v románu Syn používá mnoho biblických obrazů. Nejen obětního beránka pykajícího za viny druhých, ale už i jméno hlavního kriminalisty Šimon Kéfas. Šimon značí naslouchající a Kéfas je hebrejská podoba jména Petr, tedy kámen, skála. Má zřejmě symbolizovat život hlavního hrdiny – jako Šimon se tvrdě lopotil a namáhal, jako Petr zradil svoji čest a jako skála zůstal neúplatný, aby odčinil své předchozí viny.

Asi ne každého při čtení zaujme tato novozákonní symbolika. Myslím si ale, že i bez tohoto vhledu bude příběh Syna srozumitelný široké čtenářské obci. Jistěže není příliš reálný (tedy, alespoň v to doufám) stejně jako všechna díla severské krimi. Obsahuje až moc velké množství mrtvol, shod okolností a náhod, které hrají hrdinům do karet. Přesto se u jeho čtení budou čtenáři bavit, protože obsahuje přesně to, co u knih tohoto žánru vyhledávají: napínavý nejednoznačný příběh, osudové lásky, hrdiny, kterým se dá věřit a ztotožnit se s jejich odhodláním bojovat se špatností.

Proč vlastně takto brutální knihy vůbec čteme? Asi pro tu pohádkovou pravdu, že zlo v nich bývá potrestáno, viníci dostiženi a konec dobrý, všechno dobré. A hlavně, máme jistotu, že se ta hrůza odehrála pouze v představách nějakého autora, a tudíž se nás nedotýká tolik jako skutečnost. Naopak nám umožňují snít a odpočinout si od vlastních problémů. Dávají nám naději, že když v knize všechno dobře skončí, i nám se povede naše každodenní boje vyhrát.

Jo Nesbø je autor, kterému se dá věřit, že vše, co očekáváte, také dostanete. Syn je důkazem toho, že i bez Harryho Holea (osobně se musím přiznat, že se mi líbil možná víc, než některé díly s Harrym) by z norského tvůrce byla skutečná spisovatelská hvězda. Nepostrádá totiž napětí od první do poslední stránky, logické vývody geniálního mozku detektiva a také konec, který vás překvapí. Pět set stran vám v Nesbøho společnosti uteče jako voda a na konci budete doufat, že brzy zase vyjde nějaká jeho další kniha…

Související knihy

Nesbo, Jo

Kniha Zlín, 2015