Když jsem se dozvěděla, že v projektu LiStOVáNí chystají další představení pro děti, nechtěla jsem si ho nechat utéct. S dcerou jsme jich navštívily již několik (např. Bláznivá teta a já nebo Bertík a čmuchadlo) a vždy jsme se skvěle bavily. I když tentokrát jsem měla obavy. Manolito je totiž přirovnáván k legendárnímu Goscinnyho Mikulášovi, který mi k srdci příliš nepřirostl. A když jsem se pak začetla do prvního dílu série, knihy Manolito Brejloun, mé obavy rozhodně rozptýleny nebyly. Naštěstí však byly zcela zbytečné.

Včera, v sobotu 10. října 2015, jste mohli navštívit scénické čtení z Manolita Brejlouna v Brně a Třinci. My jsme navštívili brněnské čtení, které se konalo v nových prostorách v Ústřední knihovně Knihovny Jiřího Mahena. Sál se záhy ukázal kapacitně nedostačující, o představení byl nebývale veliký zájem a knihovnice musely přinášet další a další židle. Začátek tím byl maličko oddálen.

Lukáš Hejlík, autor projektu LiStOVáNí, pronesl krátké úvodní slovo – poděkoval za hojnou účast, nastínil sled událostí a předal slovo hercům.

Jakub Zedníček jako Manolito a Jiří Ressler jako Susana

Již tradičně stačilo jen pár herců (tentokrát dva – Jakub Zedníček a Jiří Ressler) a pár kulis (stůl a dvě židle) k vykouzlení skvělého zážitku. Na děti i dospělé čekalo hodinové představení plné humoru vyvolávajícího salvy smíchu. Knižní hrdina Manolito ožil, jeho příhody dostaly nový rozměr a nový vtip. Herci knižní předlohu místy lehce upravili a doplnili svými slovy, přidali interakci s publikem a další prvky. Výsledkem bylo další velmi povedené představení, které si, jak věřím, maximálně užily nejen děti, ale i jejich dospělý doprovod.

Jakub Zedníček jako Manolito a Jiří Ressler jako Ušatec a Manolitův děda

Na Manolitovy příhody v podání Jakuba Zedníčka a Jiřího Resslera bychom se jistě vydrželi dívat i o nějakou tu chvíli či dvě déle, ale oslava dědečkových narozenin se sborovým zpěvem písně Hodně štěstí, zdraví byla poslední scénou. Následoval bouřlivý potlesk, během kterého se otevřely dveře a do místnosti vstoupila autorka Manolita, španělská spisovatelka Elvira Lindo.

Elvira Lindo

Elvira Lindo přijela do České republiky představit Manolita a setkat se s jeho českými fanoušky. Manolito je ve Španělsku velice oblíbený, o čemž svědčí krom jiného i to, že jeho příhody již vystačily na osm dílů. Jak jsme se od autorky dozvěděli, původně vznikl v podobě rozhlasové hry, knižní podoba přišla až později. Stejně jako na Goscinnyho Mikuláši, i na Manolitovi vyrostla generace dětí. Potvrdila to i jedna Španělka z publika – říkala, že má 28 let a jak ona, tak její přátelé mají své dětství neodmyslitelně spjato s Manolitem.

Manolitova dobrodružství již byla přeložena do mnoha jazyků, ovšem ne vždy bez problémů. Elvira Lindo chtěla, aby Manolito působil reálně, a děti nejsou vždy jen slušné a uctivé. Manolito tedy mluví nespisovně a používá i ne právě vhodné výrazy. Svého mladšího brášku například nazývá Blbeček – stejně jako Manolito má přezdívku Brejloun, bráška je prostě Blbeček, a to i ve chvílích, kdy se oba kluci mají rádi. Jenže například v USA měli s překladem problém, protože nazývat mladšího sourozence urážlivým slovem není „politicky korektní“. Český překlad Evy Šaškové vychází v tomto ohledu ze španělského originálu.

Poté, co byl zmíněn Manolitův úspěch v rodné zemi i dalších státech, nastal ten pravý čas na dotazy z diváckých řad. Několik dětí se osmělilo a zeptalo se autorky například na to, jaké knihy četla jako malá či odkud čerpala inspiraci. Nikoho nepřekvapilo, když za oblíbenou knihu v dětství označila Mikulášovy patálie. Další knihou zmíněnou autorkou byla podobná klasika, Matylda od Roalda Dahla. Manolitovy příběhy jsou vlastně výpovědí o autorčině dětství i o jejím vztahu s dědečkem.

Dotazů by jistě padlo ještě mnoho, ale bohužel nebyl dostatek času. Herci se i s autorkou museli přesunout do Třince, a to teprve až po autogramiádě. Desítky dětí si v náručí nesly své knihy s Manolitovými příhodami, mnohé hned všechny tři díly, které dosud v češtině vyšly, bylo tedy zřejmé, že podepisování potrvá delší dobu. I přesto se Elvira Lindo neustále usmívala, snažila se s dětmi komunikovat (několik dětí ovládalo španělštinu, jiné angličtinu, ostatním pomohli dospělí), neváhala je pohladit či obejmout. Svou vřelostí a širokým úsměvem dokázala navodit skvělou atmosféru.

Pokud se i vy chcete s Elvirou Lindo setkat a zároveň si užít další zábavné představení projektu LiStOVáNí, máte šanci až do úterý 13. října. Turné pokračuje ještě v dalších 7 českých městech:

• 11. 10. 2015 / 10:30 / Olomouc / Šantovka
• 11. 10. 2015 / 16:00 / Ústí nad Orlicí / Malá scéna
• 11. 10. 2015 / 18:30 / Polička / Divadelní klub
• 12. 10. 2015 / 17:00 / Tábor / Divadlo Oskara Nedbala
• 12. 10. 2015 / 19:30 / České Budějovice / Malé divadlo JČD
• 13. 10. 2015 / 17:00 / Rakovník / Dům osvěty
• 13. 10. 2015 / 19:30 / Praha / Divadlo Minor

Chcete-li se s Elvirou Lindo blíže seznámit, ale nestíháte žádné z výše uvedených představení, můžete si přečíst námi nedávno vydaný rozhovor.

Související knihy

Lindo, Elvira

Edice Knihy Omega, 2015

Lindo, Elvíra

Edice Knihy Omega, 2014