Útlou novinku z pera Ivana Krause s názvem Klub šampionů vydalo nakladatelství Academia. Věřím, že se setká s příznivým ohlasem svých čtenářů, stejně jako knihy Veřejný písař, Mezinárodní polibky či Má žena a jiné živly. Všechny Krausovy knihy totiž pojí humor, nadsázka, ale i hluboké myšlenky, ať již jde o střípky povídek, politických glos či souvislé vyprávění. I proto jsem si styl psaní Ivana Krause oblíbila a tudíž uvítala vydání nového díla.

Hned na úvod musím upozornit čtenářky, že hlavními postavami jsou muži a většinu času tedy čtenář stráví v mužském světě. Což nemusí být na škodu, chce-li mu porozumět. Sedm statečných členů samozvaného Klubu šampionů jsou kamarádi, kteří své přátelství utužují pravidelnými čtvrtečními partičkami kuželek a společnými dovolenými. I když se v civilním světě pohybují na různých pozicích (zámečník, scénárista, zvukař, …), drží při sobě v dobrém i zlém. Pochopitelně se jejich setkávání neobejde bez vzájemného dobírání a špičkování. Záletného Karla častují vtipy:

„Je ta tvoje milenka diskrétní? Myslím, že ano. Táhneme to spolu čtvrt roku a ještě nevím, jak se jmenuje.“ (str. 94)

A sypou z rukávu moudré myšlenky:

„Manželství je podnik, v kterým jsou dva šéfové a marně hledají zaměstnance,“ uzavřel debatu Eugen. (str. 25)

Albert, který je českým emigrantem, s sebou na rozdíl od ostatních táhne ještě batoh špatných zkušeností:

Brzy zjistil, že nedokáže nikomu vysvětlit, že i jeho země byla demokratická, až do chvíle, kdy zavládlo slovo se. Vědělo se, co se musí a co nesmí. Smělo se, jen to, co se odhlasovalo, rozhodlo a odsouhlasilo. Volilo se, podepisovalo a prohlašovalo. Se – zvratné zájmeno ve zvrácené době. (str. 37)

Alberta vnímám jako alter ego samotného autora, neboť se na věci často dívá z jeho úhlu pohledu. Glosuje Němce i jejich národní hrdost, probíjí se překážkami a snaží uspět v televizní redakci dětských pořadů jako autor. Jeho prostřednictvím Ivan Kraus ukazuje také na nesmyslnost prvoplánově didaktických pořadů pro nejmenší (opravdu si zajíc musí čistit zuby, než se s chutí zakousne do zelí?).

Ale svoji chvilku slávy si v jednoduchém příběhu užívají všichni: president, zámečník Alois, Arno, zvaný Pstruh (neb miluje pstruha na všechny způsoby), statečný Eugen, záletník Karl, svůdník Harry a Hainz, zvaný Tlouštík, jehož žena umí vše připravit nejlépe. Čtenář se tak s nimi ponoří hlouběji do mužského světa. Odhalí mužskou ješitnost i zranitelnost.

Uvědomila jsem si, že ať již jsou takoví či makoví, bez nich to na světě nejde. Například bez laskavé sebeironie Ivana Krause, jeho nadhledu a humoru by byl minimálně ten literární svět o hodně chudší…

Související knihy

Kraus, Ivan

Academia, 2015