Romány z aristokratického prostředí jsou oblíbeným čtením již po celé generace. Pozoruhodné je, že se jim věnují i současní autoři. Patří mezi ně i britská rodačka žijící v New Yorku Barbara Taylor Bradfordová. Již od roku 1979, kdy napsala svoji první knihu Zámožná žena, se věnuje psaní romancí nejen ze šlechtického prostředí. Mnoho jejích románů bylo zfilmováno. Pro české čtenáře její dílo připravuje nakladatelství Alpress. V srpnu letošního roku vydalo ve své románové edici Klokan příběh s názvem Nebezpečné tajemství.

Hrabě Charles Ingham má velké plány se svojí sedmnáctiletou dcerou Daphne – je krásná a milá, rád by ji provdal nejméně za vévodu. Stačí však jediná nepříjemná událost a celý jeho plán je v troskách. Daphne byla znásilněna. Přesto cítí podporu jak svých rodičů, tak žen z rodu Swannů. Neopustí ji, ani nezavrhnou, chápou, že to není její vina, a když se ukáže, že je těhotná, začnou vymýšlet plány, jak před světem zachovat dekorum i v této prekérní situaci.

Čtenář žijící v jednadvacátém století jen obtížně chápe, že rodiče s dívkou neběželi ihned k lékaři a na policii, naopak se snaží celou věc ututlat a jediné, co je zajímá, je, zda se dívka, která již není pannou, může úspěšně vdát. Morálka počátku dvacátého století je natolik vzdálená té současné, až se pro nás stává nepochopitelnou.

I proto se mi líbil přístup hlavní hrdinky, která sice přistoupila na to, že vše bude tajit, ale v momentě, kdy by ji mohl zachránit rychlý sňatek z rozumu, vyloží karty otevřeně na stůl a je rozhodnuta se vdát jedině, když bude dotyčného milovat. Nenechá si zkazit život ještě nějakým manželstvím z donucení. Zdá se, že si je vědoma své hodnoty, přestože její důstojnost utrpěla velkou ránu. Svůj vliv na ni mohlo mít i tehdy sílící hnutí sufražetek, které bojovalo za ženská práva.

Do konceptu celé knihy mi, jako čtenářce naladěné úvodem na romantické drama, nezapadla část o bojích první světové války. Poměrně realisticky podané výjevy ze známých bojišť jaksi neladily s idylkou hraběcího venkovského života. Autorka tyto scény vložila se zjevnou motivací vylíčit tragédii války, která zpřetrhala rodinná pouta všech bez rozdílu společenského postavení; smrt kosila nemilosrdně pány i kmány. Možná tak však mohla učinit jemnějším způsobem. Posuďte z ukázky:

Zahodil cigaretu a zašlápl ji botou. Vzápětí se ušklíbl, neboť z bahna se zvedl příšerný puch, z něhož se mu chtělo zvracet. To, co má pod nohama, není jen půda rozbředlá vodou. Mísí se v ní krev ubohých mužů a koní, vyhřezlá střeva, moč i exkrementy. (str. 297)

A ještě jedna věc mě v knize zarazila, a to úvodní výčet postav. V divadle je určitě dobře, když se divák seznámí v programu s rolemi a obsazením, ale v knize mi to připadalo zbytečné. Přiznám se, že věty obsahu: ten a ten, tolik a tolik let, takový titul a rodinné postavení, mne spíše od dalšího čtení odrazovaly. Vždyť všechny tyto informace bych si vydedukovala sama při čtení a určitě by mě nemrzelo, kdybych nevěděla, že Charles Ingham měl v roce 1913 44 let. Máte-li stejnou averzi k podobným přehledům, pak jej klidně nemilosrdně přeskočte, určitě to vašemu zážitku z četby neublíží, naopak.

Celkový dojem z knihy je víceméně pozitivní. Romance, která končí happyendem, i když ne dokonalým, vyloudí v závěru i nějaké slzy dojetí na tváři a mírnou zvědavost, jak se asi vyvíjel osud některých postav v budoucnu. Knihu Babary Bradfordové Nebezpečné tajemství bych tedy mohla doporučit jako četbu ženám, které unesou i pohled na bojiště první světové války a nebudou očekávat jen idylické obrazy červené knihovny.

Související knihy

Bradford, Barbara Taylor

Alpress, 2015