Přinášíme vám ukázku z knihy Já a pan Jones, kterou vydalo nakladatelství Domino v edici Romantika.

„Je to na nás trochu moc rychlé,“ odpověděl Hugh. „A s naší prací a dětmi ve škole… Zkrátka jsme usazení jinde, tati.“
„Já bych to zvládl,“ nabídl se Charlie.
Po jeho slovech nastalo rozpačité ticho, protože každého z přítomných v tu chvíli napadlo, že jestli by někdo v tomhle oboru pohořel, tak je to Charlie. Stěží ukočíroval svůj vlastní život, natož aby vedl penzion. Navíc byl věčně švorc.
Lilian a Eddie se na sebe podívali a Eddie si odkašlal. „To je od tebe laskavé,“ spustil diplomaticky, „ale… je to spousta nikdy nekončící práce a na jednoho je jí moc.“
„Bez urážky, Charlie,“ osmělil se Hugh, „copak máš na to, abys od našich penzion odkoupil?“
Charlie zrudl. „Mohl bych si půjčit.“
Ačkoliv všichni mlčeli, Emma téměř slyšela, jak v duchu volají: „Ne, to bys nemohl!“
„Anebo bychom se mohli zapojit všichni,“ pokračoval paličatě, „a penzion provozovat spolu. Jsme přece rodina, ne? A rodiny drží při sobě. Nemůžeme vás přece nechat na holičkách. Kdyby každý z nás s něčím vypomohl, tak může všechno zůstat při starém.“
Nikdo nevěděl, co na tuhle okatou velkorysost říct. Například Emma tomu nevěřila ani na vteřinu. Charlie pro nikoho nikdy nic neudělal – ani ze slušnosti, ani proto, že jsou příbuzní. Tohle není jeho styl. Stačí se podívat, jak dopadly takzvané prázdninové chatky. Kromě toho je tchán s tchyní nežádají o pomoc. Vyjádřili se přece jasně – chtějí odejít.
Rozpačité ticho narůstalo. „Taky bych mohla trochu pomoct,“ nabídla se Alicia s rezignovaným výrazem ve tváři. Její oči zase postrádaly jiskru. „Mohla bych třeba prát a žehlit a…“
Hugh jí skočil do řeči dřív, než si stačila uvázat na krk další povinnosti. „Podle mě si to musíme všichni důkladně rozmyslet,“ pravil nabubřele. Bylo na něm znát, že je z bratrů nejstarší a rád se ujímá vedení. Věděla, že to Davidovi občas leze na nervy. „Teď když víme, jak na tom jste, mami a tati, můžeme vám vypomáhat, ale z dlouhodobého hlediska musíme všechno pečlivě zvážit. Emma má pravdu. Přestože bychom rodinný podnik rádi zachránili, nemůžeme se ukvapit. Chce to střízlivější přístup a držet se při zemi. Mimochodem, kdy chcete skončit?“
„Myslím, že jedno léto bychom ještě zvládli,“ odpověděla Lilian a sepnula dlaně zhrublé prací. Emma si všimla, jak má výrazné klouby, a kůže posetá stařeckými skvrnami se místy zdá téměř průsvitná. Ruce staré sedřené ženské, které rok za rokem perou, leští a uklízejí. Potřebovaly by si odpočinout. „Co ty na to, Eddie?“
Manžel přikývl. „Máme hodně rezervací a chtěli bychom se s našimi hosty jaksepatří rozloučit. Ale na podzim bychom se chtěli odstěhovat.“
„Ano,“ přikývla Lilian. „Poslední léto a sbohem.“
Emma cítila, jak se na ni David úpěnlivě dívá, a srdce jí pokleslo. Vzala ho za ruku a povzbudivě ji stiskla. Cítila se provinile, že nesdílí jeho vzrušení, zejména když v posledních týdnech byl jako bez života. Ale copak nevidí, že ji představa života na vesnici nechává úplně chladnou?
„Dobře. Aspoň víme, s čím máme počítat,“ pokračoval Hugh. „Já můžu až do podzimu vést účetní knihy a Alicia se laskavě nabídla, že pomůže s prádlem. Charlie, třeba bys mohl do té doby dodělat některou z těch prázdninových chatek a…“
„Já bych mohl dát penzion krapet do rychtyku, když už jsem bez práce,“ nabídl se David. „Vymalovat prázdné pokoje a trochu je vylepšit. Taky pomůžu Charliemu s těmi chatkami. Prostě udělám, co bude třeba.“ Podíval se na Emmu. „Prospěje mi, když se budu mít čím zabývat.“
Srdce jí divoce tlouklo. Věděla, jak špatně snáší, že je nezaměstnaný. Určitě mu prospěje, když bude mít nějakou činnost. „Báječný nápad,“ souhlasila. „Jestli se pak vy dva nakonec rozhodnete pro prodej,“ obrátila se k jeho rodičům, „aspoň to tady bude líp vypadat a můžete si říct vyšší cenu.“
„Výborný nápad,“ pochvaloval si Hugh. „Co vy na to?“
Eddie přikývl. „Zní to rozumně. Díky.“
„Ano, děkujeme vám,“ přidala se Lilian a chvatně semkla rty, jako by přemáhala dojetí. „Přiznávám, že mi spadl těžký kámen ze srdce.“
Charlie byl jediný, koho tohle řešení zjevně netěšilo. Emmu napadlo, že trucuje, protože nikdo nevzal vážně jeho nabídku, že se penzionu ujme sám. Z uraženosti ho neprobral ani Davidův nadšený popis, jak by se za pár týdnů dala přestavět stodola.
Zvykej si, Charlie, přistihla se, jak mu říká v duchu. Nemůže být vždycky po tvém.

Jak moc se David těší na barvy a malířské válečky, si uvědomila až v okamžiku, kdy jí večer oznámil, že se s ní do Bristolu nevrátí.
„Cože? Ty se mnou nepojedeš?“ zeptala se překvapeně. „Ale…“ Ale co bude s naším připouštěcím maratonem? chtěla mu říct, ale slova jí uvízla v krku. On snad zapomněl, že teď je nevhodnější doba na početí. Odváží se mu to připomenout? Co když ji odmítne?
„Nevadí ti to, že ne? Zkrátka potřebuju něco dělat, Em. Chci si zase připadat užitečný. Táta mi půjčí malířskou kombinézu, takže můžu hned začít.“
Jak by ho mohla zklamat, když jí to takhle vyložil? Copak mu může vykládat o ovulaci, když má poprvé po mnoha týdnech dobrou náladu? „Samozřejmě že mi to nevadí,“ lhala přesvědčivě.
Jiná odpověď by se v téhle situaci ani nehodila. Přesto v sobě cítila podivné prázdno, když ho později objímala na rozloučenou. Sedla do auta, nastartovala a odjela. Zamávala Davidovi přes rameno a rozbrečela se dřív, než odbočila na hlavní silnici.
Další vajíčko přišlo nazmar a ona má před sebou čtyři týdny trýznivého čekání. Zmocnil se jí pocit, že se dítěte nikdy nedočká. Možná je jejím osudem zůstat bezdětná. Neplodná. Třeba to bude k něčemu dobré. Konečně se rozhoupe a…
Sevřela volant pevněji, než bylo nutné.
Takhle uvažovat nesmíš, Em.
Zároveň si přála, aby znala ta správná slova, jimiž by se jí podařilo Davida přesvědčit, aby se s ní vrátil domů. Mrzelo ji, že mu neřekla: Co kdybys se mnou dnes večer odjel domů, sbalil si pár věcí a ráno vyrazil zpátky? Byl by to přece naprosto rozumný návrh. Doma by ho mohla nenápadně svést, jako že si ho chce ještě užít, než jí zmizí. Ani by nemuselo padnout slovo „těhotenství“.
Sakra! Teď už je pozdě. „Užije si“ osamělý večer, zatímco její manžel (a jeho spermie) budou o osmdesát kilometrů dál. Zatracenej Eddie a Lilian! pomyslela si a bouchla pěstí do volantu. Jako vždycky všechno podělali! Tak chtějí další vnouče, nebo ne, proboha?
Maličkou útěchu jí přinášelo vědomí, že doma na ni v počítači čeká fórum Chci mimčo! Když ji nepochopí vlastní manžel, tak tyhle ženy jo.

Prolistujte si celou ukázku!

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Související knihy

Lucy, Diamond

Domino, 2015