Na pulty českých knihkupectví v červenci přibyla novinka nakladatelství Mladá fronta z pera švédského autora Jana Arnalda (*1963) s názvem odkazujícím k Shakespaerovi – Sen noci svatojánské. Pokud se podíváte na obálku knihy, najdete na ní však jiné jméno – Arne Dahl. Pod tímto pseudonymem totiž píše oblíbený spisovatel a literární kritik thrillerové pohádky pro dospělé čtenáře. Pět z nich se již dočkalo i úspěšného televizního zpracování.

Zatím jsem neměla tu čest se s dílem Arneho Dahla potkat – předchozích pět knih mne minulo –, takže šlo o moji premiéru. Musím říct, že bohužel, protože zhruba do poloviny knihy mi trvalo, než jsem se zorientovala v postavách, jejich vztazích, ale i vůbec v ději samotném. Způsob psaní Arneho Dahla je totiž poněkud komplikovaný. Do žánru krimi vkládá až příliš lyriky a zápletky splétá až z ezoterických vláken. Nevím, zda takto přistoupil pouze k této knize, aby tak podpořil její pohádkovost propojující ji se Shakespearovou hrou, nebo stejně postupoval i u svých předchozích knih, ale musím říci, že mě tímto svým přístupem poněkud iritoval.

Skupina A je elitní kriminalistický tým určený k vyšetřování zvlášť záhadných vražd. Její šéf Hultin právě odešel do penze, polovina tandemu Holmová-Hjelm byla povýšena na policejní inspekci a Kerstin Holmová se má vžít nejen do role osamělé matky, ale také do role šéfky. Případy jí na stůl jen prší – vražda majitele soukromé televize, sekera zaseknutá v hlavě polské zdravotní sestry, kurdská bratrovražda ze cti trochu naruby a podivně znetvořená mrtvola vylovená z vody – násilí jakoby nebralo konce. Paul Hjelm si rychle musí zvyknout nejen na nošení značkových obleků, ale i na to, že bude muset z pozice inspektora prošetřovat své přátele.

Navíc v týmu A vládne podivná atmosféra zaviněná přítomností homosexuálního kolegy, ale i citovou vyprahlostí některých členů týmu.

Jak už jsem se přiznala, tato kniha měla být mým vstupem do světa Arne Dahla. A nedopadlo to úplně dobře. Na vině jsou možná Dahlovy vypravěčské schopnosti – mlží, prolíná, nevysvětluje, nevrací se příliš k předchozím knihám. Částečně je to možná má vina – kdybych četla Sen noci svatojánské jako šestý díl cyklu, možná bych se lépe orientovala a rozhodně bych alespoň znala ústřední postavy.

Takto jsem se první polovinou knihy musela pomalu prokousávat, abych v druhé části mohla konečně přijít čtení na chuť. I když – ani závěrečné rozuzlení nebylo pro mne dostatečně logické a otazníky nad řešením zůstávají i po dočtení.

Proto pro mne Sen noci svatojánské zůstává tak trochu morbidní pohádkou, iracionálním snem jednoho švédského vypravěče. Na druhou stranu, když už se v postavách skupiny A nepatrně vyznám, možná by nebylo od věci přečíst si nějaké další pokračování a třeba si názor na tvorbu Arne Dahla poopravit. Kdo ví?

Související knihy

Dahl, Arne

Mladá fronta, 2015