Knižní tipy: Jak létají, Český a slovenský literární parnasismus

Vědecké publikace pro hloubavé

15.9.2015 redakce Bez komentáře

Dnešní knižní tipy nemají na první pohled mnoho společného, ale jedna věc je samozřejmě spojuje – potěší každého zvídavého čtenáře, který se rád pídí po odpovědích na nejrůznější otázky.

Na začátek tu máme knížku Jak létají Rudolfa Dvořáka, která každého čtenáře doslova vynese k nebi. Nezůstávejte nohama na zemi a ponořte se do publikace, jež vám poodhalí tajemství létání.

Jak létají

Autor: Rudolf Dvořák

Počet stran: 184
Vazba: vázaná
Formát: 136×207 mm
ISBN: 978-80-200-2430-5
Doporučená cena: 250 Kč

Knihu Jak létají vydalo nakladatelství Academia v edici Galileo.

Odvěká touha létat dovedla člověka během jednoho století v oboru letectví k neuvěřitelnému pokroku. Původně hledal inspiraci v ptačím letu, dnes se jeho zájem přesouvá do říše hmyzu, a to díky velkému uplatnění mikroletadel. Kniha je souhrnem poznatků, které potřebujeme k pochopení tajemství letu ptáků, netopýrů a hmyzu. Popisuje stavbu jejich pohyblivých křídel i jejich funkci jako zdroje vztlaku a tahu. Zabývá se bez zbytečných podrobností základními pojmy létání živých tvorů, a to především z hlediska aerodynamiky letu. Podrobnější výklad některých pojmů z oblasti aerodynamiky obsahují dodatky, které mohou čtenářům z jiných oborů usnadnit pochopení výkladu.

Ukázka z knihy

Ptačí let

Aktivní let znamená, že se pták dostane do vzduchu, udržuje v letu a přistane vlastní silou, a to pohybem svých křídel. V naprosté většině se jedná o mávavý pohyb (výjimkou je jen kolibřík, který používá kmitavý pohyb křídel podobně jako hmyz). Máváním křídel musí letec (pták) vytvořit vztlak (tj. vertikální složku výsledné aerodynamické síly směřující nahoru), která vyváží tíhu letce (vertikální síla směřující dolů) a současně musí vytvořit tah (tj. horizontální složku výsledné aerodynamické síly směřující ve směru pohybu letce).

Mávavý pohyb neznamená jen jednoduchý pohyb nahoru a dolů, ale je spojen s cyklickým pohybem křídel, vykonávajících v průběhu jednoho cyklu složitý, zpravidla krouživý pohyb, při němž se mohou měnit všechny aerodynamické i geometrické parametry křídel. Celý pracovní cyklus dělíme na dvě fáze – na pracovní fázi, při níž vzniká potřebný vztlak a tah, a na vratnou fázi, při níž se křídlo vrací zpět do výchozí polohy pracovní fáze. I v této fázi může vznikat vztlak, ptáci se však v převážné většině snaží tuto fázi co nejvíce urychlit a vrátit se do výchozí polohy s minimálním odporem. Proto se přitom může měnit i geometrie křídel – křídla se skládají k trupu – mění se jejich plocha i odpor (např. i žaluziovým rozevřením letek). V průběhu obou fází se mění úhel náběhu křídel, to znamená, že musí dojít k nakroucení křídel, které je ve všech případech různé po rozpětí křídel – u trupu se prakticky nemění, ke koncům křídel se mění podle účelu letu. Při pracovní fázi pohybuje pták křídly dopředu ve směru letu a prudce dolů. Úhel náběhu vnější části křídel je zpravidla velmi značný, aby bylo dosaženo maximálního vztlaku, ve vratné fázi přitahuje křídla k sobě a téměř s nulovým úhlem náběhu je obloukem proti směru letu vrací do výchozí polohy. Řada ptáků přitom roztáhne konce primárních per tak, aby umožnila volný průchod vzduchu a minimalizovala jejich odpor. (str. 75–76)

Přečtěte si celou ukázku.

O autorovi

Ing. Rudolf Dvořák, DrSc. (1932) vystudoval strojní fakultu ČVUT ve specializaci Teorie a stavba tepelných turbín. Na ČVUT přednášel vybrané statě z proudění a vnitřní aerodynamiku.

(Zdroj informací o autorovi: nakladatelství Academia)

————————————————

Ve druhé knize dnešních tipů sice nebudeme létat, ale podnikneme zajímavou a podnětnou výpravu do české literární minulosti. Díky kolektivní monografii Dalibora Turečka, Aleše Hamana a dalších máme možnost dozvědět se něco o českém i slovenském literárním parnasismu.

Český a slovenský literární parnasismus

Autoři: Dalibor Tureček, Aleš Haman a kol.

Počet stran: 428
Vazba: brožovaná
Formát: 160×231 mm
ISBN: 978-80-7491-255-9
Doporučená cena: 349 Kč

Knihu Český a slovenský literární parnasismus vydalo nakladatelství Host.

Monografie navazuje na knihu České literární romantično (Host 2012). Soustředí se na literaturu vycházející z francouzského Parnasu a představující v českém prostředí jeden z klíčových diskurzů konce devatenáctého a počátku dvacátého století. V prolegomenách Aleš Haman rekapituluje historii užití pojmu parnasismus v české literární vědě a osvětluje motivaci jeho znovuzavedení, Jiří Pelán resumuje podobu francouzského Parnasu, Dalibor Tureček a Peter Zajac podávají návrh modelu českého a slovenského parnasismu. Oddíl případových studií je věnován klíčovým autorům, obecnější problematice parnasistní prózy či modifikaci parnasismu dekadencí. Apendix se zabývá žánrovou problematikou balady v síti diskurzů konce devatenáctého století.

Ukázka z knihy

Česká literatura druhé poloviny 19. století bývá charakterizována jako období překonávání romantismu a nástupu realismu, komplikované na sklonku století zápasy o moderní umění. Doposud bylo období v české literatuře druhé poloviny sedmdesátých a osmdesátých let vykládáno jako doba sporu dvou básnických skupin, takzvaných ruchovců a lumírovců, jejichž názvy pocházejí z titulů almanachu Ruch, respektive časopisu Lumír, vycházejících od konce šedesátých a od začátku sedmdesátých let 19. století. Slabinou je tu ulpění na povrchu literatury: místo aby byla konkrétní událost charakterizována co do své povahy, tedy co do specifického typu diskurzivity, je jen vnějškově vymezena publikačními příležitostmi. Tradiční literárněhistorické pojetí sice charakterizovalo tuto fázi i obsahově, a to jako ideový spor školy národní a kosmopolitní (srov. Máchal 1926; též Novák — Novák 1936–1939). Tento postup je však dosti problematický: sama charakteristika by totiž přiléhala i na jiné momenty proměn české literatury v 19. století — uveďme jen spory o Máchovo dílo k roku 1836, Nerudovy polemiky s Jakubem Malým koncem padesátých let nebo konečně i prvotní odmítnutí Zolova naturalismu v letech sedmdesátých a osmdesátých. I letmý výčet ukazuje, že ideografický výměr nepostačuje, protože zásadně opomíjí specifikovat estetický typ literárnosti, který ta či ona strana sporu o národní literaturu postuluje či provozuje. Máchův subjektivní romantismus jistě není možno převést na společného jmenovatele s Nerudovým úsilím o realismus. V současnosti se pro období české literatury zhruba od poloviny sedmdesátých let do konce století, a zde zejména pro poezii, užívá trojí označení: pozdní romantismus, novoromantismus a parnasismus. (str. 13)

Přečtěte si celou ukázku.

Doporučujeme

V případě zájmu si můžete přečíst rovněž výše zmíněné České literární romantično, které je pokusem o nový způsob vymezení českého literárního romantismu. Metodologicky vychází z teorie modelování, je inspirováno filozofickým myšlením Ladislava Hejdánka a především se opírá o synopticko-pulzační chápání literatury, rozpracované Petrem Zajacem. Romantismus autoři vnímají jako vnitřně dynamickou událost, nepředstavující jednolitý směr, ale tvořící široké spektrum různorodých konstelací a modifikací, které nacházejí v dobové kultuře vratkou rovnováhu ve vztahu k jiným literárním diskursům (především ke klasicismu a realismu) a zároveň interferují s jinými druhy umění (v prvé řadě s malířstvím). Romantické prvky jsou následně shledávány v širokém proudu od samého počátku 19. století až po padesátá léta. Základními konstelacemi se jeví soustředění k romantické poetice, vlastenecká romantika a subjektivní romantismus; do úvahy je konečně ve funkci kontrafaktury brán i biedermeier.