Poslední srpnovou neděli jsem se posadil před obrazovku počítače, abych si program výročního dne Paláce knih Luxor pořádně prohlédl. Hned na první pohled mě názvem zaujala kniha Mysterium tremendum, která měla být v rámci odpoledního programu pokřtěna. Nestává se moc často, aby kniha od českého autora měla latinský název. Nejdříve mne napadlo, že se asi jedná o nějaký historický román či snad o populárně-naučnou knihu o záhadách středověku, ale pravda byla někde jinde.

Když jsem zadal název knihy do internetového vyhledávače, nestačil jsem se divit. První věc, kterou jsem našel, totiž nebyla kniha, ale film. Dvacetiminutový dokument o muži jménem Sebastian Rainer, neznámém českém spisovateli, jehož tělo bylo za záhadných okolností v létě roku 1973 nalezeno v obci Horní Bečva. Jedna z mála věcí, které po něm zbyly, byla děsivá kniha vázaná v lidské kůži. Zní to jako scéna z béčkového hororu, že? Dokument se ale tvářil seriózně a brzy jsem z něj pochopil, že kniha, jež má být pokřtěna, je prvním vydáním onoho posledního díla mrtvého spisovatele.

Po dalším pátrání na internetu jsem došel k názoru, že celá historie o Sebastianu Rainerovi pravděpodobně nebude založená na pravdě, nýbrž se bude spíše jednat o velice chytře připravenou propagaci nové knihy, jejíž autor chce zůstat anonymní. Celá kampaň byla ale perfektně naplánovaná, dobře vymyšlená a originální. Zvědavost navíc už dávno byla nabuzená, a tak jsem se na samotný křest velice těšil.

Mysterium tremendum

Křest probíhal v rámci odpoledního programu, během kterého byly pokřtěny i dvě další knihy. Akci moderovala herečka Miluše Bittnerová, která si zahrála roli lehce naivní a k smrti vyděšené obdivovatelky představovaného díla.

Po krátkém uvedení knihy přišel na řadu rozhovor s jejím nálezcem, Emilem Křížkou. Ten nejprve mluvil o tom, jak pozůstalost autora nalezl a co vše o něm prozatím ví. Po chvíli se debata stočila k o trochu fyzičtějším otázkám, a tak jsme se dozvěděli, odkud si autor kůži odřezával, když do ni knihu vázal, anebo na co vlastně zemřel.

Za celou dobu pan Křížka ani slůvkem nenaznačil, že by se mohlo jednat o podvrh, naopak prohlásil, že i přesto, že si mnoho čtenářů myslí, že celá kampaň okolo knihy je klam, tak on „ví, co je pravda“. Na závěr ještě zmínil, že už dostal několik nabídek ke zfilmování knihy, a pak už předal mikrofon svému synovci Danielu Křížkovi.

Daniel je mladý muž, zpěvák a mimo jiné také účastník letošní SuperStar. Krátký rozhovor s moderátorkou se točil hlavně okolo jeho písně, stejnojmenně nazvané Mysterium tremendum, kterou napsal krátce po dočtení knihy. Následně si natěšené publikum celou píseň v podání jejího autora mohlo vyslechnout.

Čas běžel rychle a přišel čas na samotný křest knihy. Jejím kmotrem se stal herec Jakub Kohák, který přišel oblečen v osobitém stylu fotbalového fanouška a knize popřál takto:

„Aby vyděsila co nejvíce čtenářů, aby se po ní špatně usínalo. Ideální by bylo, kdyby třeba někdo do konce života trpěl i nějakými problémy.“

Ze samotného křtu knihy si řadové obecenstvo moc pohledů neužilo, protože ve chvíli, kdy na pódium přišel také známý režisér Zdeněk Troška, se před první řadou vytvořil chumel fotografů, kteří výhled docela zakryli.

Ukázka z knihy

Už mu došlo, proč si vybavil ty kroky. Chtěl otce tady. Přál si, aby mu pomohl. Měl hrozivé tušení, že to, co se stalo tenkrát na pile, bylo jen slabým odvarem toho, co se skrývalo za hustou mlhou. Dunivé zvuky sílily a on si uvědomil, že je to jeho vlastní srdce rozpumpované strachem a obavou.

Čas se pomalu zase rozbíhal.

„Co to sakra bylo?“ přerušil ticho Vincent.

Erik mlčel a jen zíral před sebe do kalné záře.

„Není to tvoje chyba,“ ujišťoval ho Vincent, natáhl se před něj a přepnul dálková světla.

To, co se před nimi objevilo, je tvrdě zasáhlo. Ozářená a oslepená postava se smrtelně bledou tváří. Krví zmáčené dlouhé vlasy přilepené na tváři poseté rudými kapkami. Mladý muž se potácel k nim, zkřivená ústa a nepřítomný pohled. Prokolébal se kolem auta, šokem zasažené snad všechny smysly. Ruku přilepil na boční sklo a rudou linií rozdělil výhled z okýnka na dva samostatné obrazy. První z nich se snažil uvěznit noční můru za mřížemi ze stékajících kapek krve, druhý poskytoval pohled na poklidnou silnici ve světě, kde se budoucnost vydala předpokládaným směrem. Ta druhá, ležící postava byla stále v mlze někde před nimi.

Autogramiáda knihy se nekonala. Vždyť autor je už přes 40 let mrtev!

Karel IV. – Císař a císařovna

Po krátké pauze následoval křest další knihy. Český muzikolog, historik a také autor jedné detektivky Josef Bernard Prokop představil svou novou knihu Karel IV – Císař a císařovna. Jedná se o druhý díl románově zpracovaného života našeho nejslavnějšího panovníka. Autor odvážně zvolil perspektivu samotného vládce, který si píše deník. Kromě toho, že to autorovi přináší velkou zodpovědnost, aby správně vystihl panovníkův charakter a jeho myšlenku, dává to nám, čtenářům, úžasnou možnost poznat Karla IV. nejen jako postavu z učebnic dějepisu, ale také jako člověka, který jedná podle svého svědomí, a kterého můžeme s čistým srdcem obdivovat.

Ukázka z knihy

Probudil jsem se nad ránem a v polospánku začínal vnímat okolí, i přítomnost. Všude ještě panovalo přítmí a nebylo právě teplo. Ruka mojí ženy mi hladila skráně a šeptala sladká slova, kterými si zamilovaní ještě více zpříjemňují krásné. Vztáhl jsem po ní ruku, abych jí pohlazení vrátil. Nahmatal jsem však pouze tvrdý rám lůžka. Zklamaně jsem si povzdechl. Byl to sen.

Už několik týdnů jsem byl v  Braniborách, kde jsem se svým synem, nyní už českým králem, přijímal holdy vazalů a poddaných. Pravda neobešlo se to vždy bez potíží, ale svůj účel to splnilo.

Královnu Alžbětu a otce Arnošta jsem tentokrát nechal v Praze, a myslím, že jsem dobře udělal. Měla za úkol naučit se běhu a správě království i dvora. A kdy jindy se to hodí, když ne v případě, že nikdo další nevidí případné chyby a nedostatky, které vždy provázejí počátky? Kladl jsem Arnoštovi na srdce, aby královně nechal zdání volnosti. Bylo to však jistě zbytečné, protože Arnošt vždy dobře věděl, co třeba.

Samotný křest probíhal v daleko střízlivějším a osobitějším rámci než ten předchozí. Místo děsivými historkami a rádoby vtipnou moderátorkou, byl křest zahájen diskusním panelem, kde mimo autora, jeho nejbližších spolupracovníků a „duchovního otce“ knihy, seděl i režisér Zdeněk Troška. Právě ten se nakonec ukázal, jako velký milovník a znalec historie a pozorné publikum zahltil hned několika perličkami ze života Karla IV. S autorem se doplňovali a celá diskuse proběhla ve velice příjemném duchu.

Na samotném autorovi bylo vidět, že osobnost Karla IV. doopravdy obdivuje a že psaní těchto románů mu kromě velké odpovědnosti, které si je vědom, přináší i radost. Však je také v plánu ještě třetí díl, ve kterém se život panovníka zakončí, a po kterém – pokud vše bude probíhat dle autorova plánu – budou následovat ještě další dvě obdobně psané knihy – o dalších českých panovnících Václavu a Zikmundovi.

Samotný křest proběhl naštěstí už poměrně v klidu. Novináři asi uznali, že fotek Zdeňka Trošky s knihou vázanou v lidské kůži už mají dost, a přenechali výhled samotným divákům.

Následnou autogramiádou byla celá akce ukončena a diváci se mohli rozejít do dalších pater Paláce knih.

Paralelně s hlavním programem probíhalo v Paláci knih ještě několik dalších akcí. Celý den jste si mohli nechat pomalovat obličej či se vyfotit s živými postavami ze slavných Star Wars. Na závěr pak proběhla šťastná hodinka, kdy bylo možno nakoupit veškeré zboží Paláce knih s 20% slevou.

Na závěr je třeba říci, že celý slavnostní den byl velice dobře zorganizován, akce byly zajímavé, setkání s autory (či nálezci) inspirativní a závěrečná sleva pro studenta velice příjemná.

Související knihy

Rainer, Sebastian

Panteon, 2015

Prokop, Josef Bernard

Fortuna Libri, 2015