Městskou knihovnu v Praze navštěvuji pravidelně už od svých šesti let. Za tu dobu jsem poznal většinu jejích poboček, ale stejně se nejraději vracím do té první. Do velké budovy na Starém městě, kousek od Vltavy, kde najdete vše. Nespočet knih, učebnic a audiodisků, hudební i divadelní sekci, kino a v neposlední řadě i několik prostor, kde se pravidelně odehrávají všemožné kulturní akce. Bohužel nemůžu říci, že bych se jich účastnil pravidelně, ale když jsem náhodou záhledl, že se 25. srpna bude konat setkání s autorskou (i manželskou) dvojicí Kláry Smolíkové a Jiřího W. Procházky, na němž budou mluvit o své nové detektivní knize Mrtvá šelma, rozhodl jsem se tam zajít.

Počasí bylo krásné, a ač slunce svítilo ostošest, horka předchozích dní už byla pryč. Do knihovny jsem šel pěšky, přes Hrad dolů k Vltavě a Karlovu mostu a pak procházkou přes Staré město. Přestože jsem nijak nespěchal, zbývala mi po příchodu do knihovny do začátku akce ještě hodina a půl. Nejdříve jsem naplnil svůj batoh další várkou knížek, které se budu další měsíc zoufale snažit přečíst, a pak jsem se zaměřil na samotné autory. Našel si některé z jejich starších knih, sedl do tichého koutku studovny a začetl se.

Setkání se konalo v dětském oddělení knihovny a kromě autorů se sešlo okolo dvaceti posluchačů. Část z nich se s autory viditelně dobře znala, celému setkání tak vládla velmi odlehčená atmosféra.

Pro oba autory je žánr detektivek novinkou. Klára Smolíková se vždy zaměřovala spíše na knihy určené dětem. Je nadšenou „muzejnicí“ a oddanou milovnicí historie, se kterou vždy zkoušela děti seznámit tak, aby je to bavilo. Pokud se podíváte do její bibliografie, určitě si povšimnete jisté posedlosti husitstvím. Není to zas tak dlouho, co paní Smolíková ukončila svůj dlouholetý pobyt v Táboře a práci ve zdejším muzeu.

Naproti tomu Jiří W. Procházka je vystudovaný programátor, spolumajitel audiovydavatelství Walker & Volf a hlavně kultovní spisovatel českého sci-fi, fantasy a hororu. Začal psát už v roce 1985 a jak sám rád říká, byl ve všem první. Napsal první český fantasy román, první hvězdnou operu i první cyberpunkovou knížku. Své představení se smíchem zakončuje větou: „Jsem prostě dobrej. Všechno, co jsem napsal, bylo první.“

Pak už se řeč přenesla k jejich nové knize, Mrtvé šelmě. Jedná se o počátek pětidílné detektivní série, která se bude odehrávat na různých místech po České republice a spojuje silné stránky obou autorů. Walker Procházka se vyřádí na vraždách a děsivých scénách (i když sám dodává, že ty nejděsivější momenty vytvořila jeho žena), paní Smolíková se odpoutá od dětí, ale už ne od historie. Můžeme se proto těšit, že se napříč všemi pěti knihami dozvíme mnoho z našich dějin. Mrtvá šelma se snad ani nemohla odehrávat nikde jinde než v husitském Táboře. Autorka sama vypráví o dlouhém hledání způsobu, jakým prezentovat historii zábavnou formou dospělým. Přišli na to:

„Detektivka. Detektivka, to je ta hádanka, kvůli které to dospělí přečtou. Já jsem pokračovala ve stejné linii. Jenom jste trošku větší, takže přibylo krve a násilí. A na to tady mám Jirku.“

Po zbytek sezení, které trvalo půl druhé hodiny, vyprávěli autoři především o tom, jaké je to psát knihu ve dvou. Abych se přiznal, to byl rozhodující prvek, kvůli kterému jsem na celé setkání přišel. Nedovedl jsem si totiž představit, jak je možné psát v týmu. To snad jeden píše a druhý rediguje? Nebo si každý píše co chce, a pak se to nějak zázračně smíchá dohromady?

Nakonec jsme se dozvěděli, že neplatí ani jedno ani druhé. Psaní ve dvou je a nutně musí být pečlivě připravená a organizovaná práce. Je třeba mít předem rozvrženou zápletku, nakreslenou časovou osu, přesně rozplánovaný příběh a propracované charaktery postav. Pak si autoři mohou rozdělit kapitoly (v Mrtvé šelmě to je jednoduché, střídají se tu totiž dvě ich-formy – hovoří ženská hrdinka a hlavní mužský charakter) a každý může psát své kousky skládačky. Když je hotovo, je potřeba si texty vzájemně zredigovat, aby do sebe jednotlivé dílky zapadaly a nebylo přespříliš poznat, že text je dílem dvou lidí. Takový způsob psaní může znít skoro jako úřednická práce, ale když posloucháte oba spisovatele, jak o tom vyprávějí, vše prokládají veselými historkami a hlavně se neustále vzájemně špičkují, pochopíte, že jde o činnost skoro stejně napínavou jako samotná zápletka knihy.

Účastníci setkání měli samozřejmě možnost poslechnout si i autorské čtení ukázek – jak z Mrtvé šelmy, tak i z druhého dílu, na kterém momentálně pracují a který ponese název Stříbrná iniciála. Kdybych měl shrnout atmosféru celého setkání, přirovnal bych ji ke knihám Kláry Smolíkové – mnoho zajímavých informací podaných zábavnou formou. Hodina a půl utekla jako nic, padlo několik otázek od diváků a už se s námi autoři museli rozloučit.

Schoval jsem fotoaparát do batohu, který pod náporem vypůjčených knih už tak praskal ve švech, a vydal se na cestu domů. Nebe už se šeřilo a Pražský hrad zářil nad Vltavou jako ukázka toho, jak moc se historie odráží v našem současném světě. Moc se těším, až si Mrtvou šelmu přečtu sám.

Související knihy

Smolíková, Klára - Procházka, Jiří Walker

Plus, 2015