Přinášíme vám ukázku z knihy
Gravitace: Jak nejslabší síla ve vesmíru formovala naše životy,
kterou vydalo nakladatelství Academia v edici Galileo.

Nejdramatičtějším krokem v posunu vědy od starořeckého postoje bylo nahrazení Země ve středu vesmíru Sluncem. Možná se nezdá, že by tato změna pohledu měla na naše chápání gravitace velký vliv, avšak odsunutí Země ze středu všeho vyvrátilo základní argument, že těžké věci se touží posunout blíž ke středu všehomíra.

Ačkoli myšlenka, že Země se pohybuje okolo Slunce, nám dnes připadá zřejmá, protože jsme si na ni velice zvykli, nejde o domněnku, která by nějak zvlášť vycházela ze selského rozumu. Zdá se docela jasné, že Slunce se pohybuje oblohou a během dne oběhne kolem Země. Stále mluvíme o západu Slunce, nikoli o východu horizontu. Už od dob starých Řeků si ale lidé byli vědomi, že pohyb je relativní, takže bylo obtížné říci, co se pohybuje a co stojí.

Většina z nás zažila ten zvláštní pocit, když sedíte na nádraží ve vlaku a náhle se dá do pohybu sousední vlak. Na okamžik se klidně může zdát, jako by se náš vlak pohyboval opačným směrem. (Což člověka zneklidní, pokud je vlak na konečné stanici.) Pohyb skutečně cítíme, dokud naše mozky nerozluští, co se doopravdy děje. Bez dalších vodítek je nemožné pouhým pohledem na sousední objekt přijít na to, zda se objekt, v němž jsme, pohybuje vůči svému okolí, nebo zda se vůči okolí hýbe sousední objekt.

Totéž platí pro Slunce při pohledu ze Země. V principu se Slunce pohybuje kolem Země zrovna tak jako Země okolo Slunce a oba tyto pohledy jsou rovnocenné. Víme, že toto si už ve 3. století př. n. l. uvědomil jeden řecký astronom. Knihu, v níž Aristarchos ze Samu tuto teorii předložil, nemáme, ale jeho mladší současník Archimédés se o této dráždivé myšlence zmiňuje.

Archimédés napsal knihu nazvanou O počítání písku, v níž vyčíslil, kolik zrnek písku by bylo potřeba k vyplnění vesmíru. To může vypadat jako zcela marná činnost na úrovni výpočtu, kolik andělů se vejde na špičku jehly, ale Archimédés tím sledoval jistý cíl. Rozčilovala ho omezenost řecké číselné soustavy a chtěl králi Gelónovi ze Syrakus, svému mecenáši, názorně předvést, že používaný postup lze zlepšit.

Největším číslem v řecké soustavě byla myriáda: 10 000. Kdybyste řekli „myriáda myriád“, mohli byste dojít až ke 100 milionům, to ale byla horní mez čísel, jež ležela žalostně nízko, řešil-li se úkol jako počítání zrnek písku na pláži, nemluvě o počtu zrnek, která by vyplnila vesmír. Archimédés tedy vytvořil celou novou soustavu, která fungovala bez omezení: začínala na úrovni „myriády myriád“ a pokračovala výš. Aby možnosti svého systému předvedl, vypočítal, kolik by bylo třeba zrnek písku, aby vyplnila úplně vše.

Pod pojmem vesmír tehdy lidé chápali zhruba to, co bychom nazvali sluneční soustavou – Zemi, Slunce a Měsíc, planety a hvězdy, o nichž se domnívali, že jsou upevněny na sféře těsně za oběžnou dráhou Saturnu. To vše se otáčelo kolem Země, jež ležela uprostřed toho všeho. Aby však pokryl všechny možnosti, provedl Archimédés také výpočet vycházející z odlišného vesmíru:

Aristarchos ze Samu vydal knihu, která sestává z určitých hypotéz, v nichž předpoklady vedou k výsledku, že vesmír je mnohonásobně větší než to, co je dnes takto nazýváno. Jeho hypotézy spočívají v tom, že stálice a Slunce zůstávají nehybné [a] že Země se otáčí kolem Slunce po obvodu kružnice, přičemž Slunce leží uprostřed této oběžné dráhy.

Archimédés měl upřímně řečeno ohledně argumentace Aristarcha ze Samu jisté pochybnosti a poukazoval na to, jak málo má stoupenců, ale podíval se na ni a došel k závěru, že heliocentrická soustava by byla výrazně větším vesmírem než tradiční model (i když stále víceméně v měřítku sluneční soustavy). Tuto myšlenku nikdy nebral vážně – šlo pouze o zajímavé matematické cvičení. Většina ostatních přírodních filozofů představu odsunutí Země ze středu vesmíru jednoduše nebrala na vědomí, dokud nepřišel Mikuláš Koperník.

Koperník (přesněji Mikołaj Kopernik, jehož známe pod počeštělou verzí jména) se narodil ve městě Thorn (dnešní Toruni) v Polsku roku 1473. Ačkoli v mládí studoval humanitní vědy v Krakově a potom církevní právo na Boloňské univerzitě, byl zde ubytován u profesora matematiky, který v něm vzbudil zájem o astronomii; šlo zatím do značné míry jen o koníček. Další zastávkou na Koperníkově cestě za vzděláním bylo studium lékařství v Padově a nakonec získání doktorátu z církevního práva.

—————————————

Pokračujte ve čtení ukázky. Pokud se chcete dozvědět více o dané problematice, nahlédněte též do jednoho z našich článků.

Nakladatelství Academia vzniklo v roce 1953, původně jako nakladatelství Československé Akademie věd. Název Academia nese od roku 1966. Vydává původní vědecké monografie a práce českých vědců, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně naučnou literaturu, literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale také kvalitní českou i překladovou beletrii. V nakladatelství dále vychází populárně naučný časopis Živa.

Související knihy

Clegg, Brian

Academia, 2015