Ukázka z knihy Proč zmizely insignie Karlovy univerzity

zmizele_insignie
Na každého, kdo mohl vstoupit do prostor starobylého Karolina, dýchla nezaměnitelná atmosféra. Jedna z nejstarších univerzit na území Evropy byla od nepaměti opředena pavučinou tajemna. Roušku jedné z mnoha záhad poodhaluje ve své faktografické knize dvojice autorů Milan Syruček a Josef Svoboda.

Přinášíme vám ukázku z knihy Proč zmizely insignie Karlovy univerzity vydané nakladatelstvím Cosmopolis.

Úvod
Jako v Karlových dobách – fakt, nebo klam?

„Spondeo ac polliceor.“
„Zavazuji se a slibuji.“

Při těchto slovech klademe dva prsty na děkanské žezlo, které pevně drží pedel, a díváme se do oči promotora, jenž nás k této přísaze, ke slibu, vyzval. Všichni jsme v tmavém obleku s bílou košilí a tmavou kravatou, dívky a ženy rovněž v černých šatech. Naši profesoři zaujali svá místa v křeslech na tribuně ve dvou řadách, v první sedm, ve druhé dvanáct. Všichni jsou oblečeni v černých talárech, na hlavě baret, na krku zavěšeny řetězy s medailí univerzity. Křeslo po pravé straně je vyhrazeno rektorovi či prorektorovi v červeném plášti a kožešinovém límci, na levé straně v plášti stejné barvy děkanovi naší fakulty.
Ještě včera jsme je mohli potkat třeba jen v džínách a svetru, a ani nerozeznat, kdo je kdo. Mohli jsme si dokonce vzájemně tykat. Teď jsou to „spectabiles a honorabiles“, dokonce Vaše Magnificence.
Velká aula Karolina je zaplněna rodinnými příslušníky studentů a dalších hostů, kteří se tu shromáždili, aby byli svědky promoce svého syna či dcery, manžela či manželky, přítele nebo přítelkyně anebo prostě zvědavých známých.
Každý z nás, kdo má akademický titul, to zažil. Každý byl uchvácen onou starobylou atmosférou, která nás během tohoto slavnostního okamžiku přenesla do dávných dob, do časů vzdálených téměř sedm století. Alespoň tak to všichni cítíme a vnímáme.
A přece tomu tak není. Vlastně nic z toho nemá sedmisetletou tradici.
Za Karla IV., v prvních letech existence univerzity, budoucí absolventi nepřísahali na žezlo, ta vznikala podle fakult o mnoho let později. Víme však, že tato žezla (sceptra) měly už jednotlivé fakulty v době Kutnohorského dekretu (1409). Jejich podobu neznáme. Zachovala se pouze žezla právnické a lékařské fakulty, ta však zmizela koncem války společně s jinými symboly a dokumenty. Proto jsme přísahali na jejich kopie, studenti některých univerzitních fakult a vysokých škol potvrzují přísahu dokonce jen stiskem ruky.
Samozřejmě se dochovala jejich dokumentace. Měly renesanční dříky, ale celková úprava pocházela až ze XVII. století. O sto let mladší byla žezla teologické a filozofické fakulty. Rektorské sceptrum zřejmě vzniklo kolem roku 1654, ale jeho renesanční tvar dotvořila barokní hlavice. Rektorské žezlo, které se používá dodnes (přesněji, na ceremoniály se nosí jeho věrná kopie), stejně tak jako žezla některých fakult, odvozují svůj původ z doby, kdy se v roce 1882 univerzita rozdvojila na dvě samostatné. Německá si ponechala původní, česká si dala zhotovit nová u zlatníka Jana Tenglera podle vzoru, který navrhli malíři Bedřich Wachsmann a Josef Scheiwel. Další žezla se doplňovala, jak vznikaly nové fakulty. Nejmladší je Fakulta humanitních studií, založená v roce 2000. K nejmladším patří také fakulta sociálních věd. Její děkan však nemá svoje žezlo, půjčuje si ho od pedagogické fakulty. Svoje žezla nemají také dvě další nové, přesněji obnovené fakulty z roku 1990, husitská a evangelická. Sceptra nahrazují při promocích Biblí a kalichem.
Původně se mezi insignie nepočítala žezla, ale medaile, které nosili na řetězu zavěšeném na krku rektoři a děkani. Poslední rektor univerzity doby předbělohorské, Jan Jesenský, ji ještě nosil jako výraz svého honoru. Tak je také dostávali jiní rektoři přímo od panovníka nebo velmi vážené osobnosti. Byl to velice prestižní odznak, který však zpočátku nepatřil funkci, ale osobě samé. Univerzitní se stala na Karlo-Ferdinandově univerzitě až po unijním dekretu v roce 1654. Zpočátku jí byli zdobeni i nově jmenovaní doktoři, v současnosti pouze doktoři honoris causa.
Současná rektorská medaile, kterou používá nejvyšší představitel univerzity zavěšenou na zlatém řetězu jako výraz své hodnosti, má svůj původ v pečetidle Karla IV. Z něj vycházel ve svém návrhu Otakar Španiel, ale vyrobilo ji Vysoké učení technické a k jubileu založení univerzity, v roce 1948, ji předalo Karlovu stánku vědy.
Oděv univerzitního profesorského sboru je sice středověký, členové akademické obce měli dokonce za povinnost i oděvem se odlišovat od ostatních obyvatel, ale přesto se během věků měnil. Černé či barevné obřadní pláště – později nazývané pallioly – profesorů, doktorů a magistrů včetně rektorova hermelínového límce na červeném plášti se podle charakteru celé společnosti začaly lišit svým střihem a kvalitou materiálů. Nejen to. Císař Josef II. zrušil středověké taláry a zavedl pro všechny občanský oděv. Od roku 1815 museli členové akademického sboru oblékat slavnostní úřednické uniformy, aby je pak od poloviny XIX. století vystřídal frak. Ty dnešní taláry jsou z roku 1922. Jejich střih však připomíná renesanci, barevná pestrost jednotlivých fakult se zúžila na červeň rektorskou a děkanskou, pro ostatní převládl černý samet. Také kožešina není hermelínová, ale šedá a barety na hlavách jsou dvojího renesančního střihu. Celý ceremoniál byl nově upraven v roce 1991, předtím prošel řadou proměn. Také aula Karolina není původní, ale v letech 1945 až 1959 architekt Jaroslav Frágner provedl její generální rekonstrukci, pomineme-li dílčí úpravy v předcházejících staletích.
Třebaže oděvy, medaile rektora, prorektora a děkanů a žezla nikdy neodvozovaly svůj původ od roku 1348, kdy byla univerzita založena, ale postupně vznikaly či se měnily v pozdějších časech, přece jen stále představovaly nesmírnou cennost. Byly symbolem univerzitní důstojnosti a jejích svobod, dokladem toho, že univerzita jako hlavní představitel vzdělanosti národa vždy patřila, patří a bude patřit k základním pilířům jeho státnosti. Proč tedy byly všechny tyto výsostné symboly znovu zhotoveny až po druhé světové válce jako kopie původních? Kam zmizely a jaký je jejich dnešní osud? Existují dosud skryty v nějaké zapadlé opuštěné štole nebo v podzemí některého ze zámků či hradů? Nebo se provždy ztratily?


logo_Cosmopolis_120x60Nakladatelství Cosmopolis bylo založeno na jaře roku 2015 jako značka patřící pod skupinu Grada. Nakladetelství si klade za cíl přinášet všem skupinám čtenářů pestrou skladbu kvalitní světové a české beletrie, což nejvíce vystihuje mottem Jsou to knihy pro vaši radost.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeProč zmizely insignie Karlovy Univerzity
70 let pátrání po 700 let starých symbolech české historie

Svoboda, Josef – Syruček, Milan

Cosmopolis, 2015

Napsat komentář